Bývalé Československo začátkem 60. let zachytilo vývoj a stalo se v roce 1965 vůbec první zemí, která zavedla hygienické limity v případě vystavení lidí elektromagnetickému záření v neionizující části kmitočtového spektra nejen pro profesionální expozice, ale také (přísnější) pro obyvatelstvo. Je v současnosti již málo známou historií, že teprve 13 let poté se tak stalo v dalších zemích a dnes je to již běžný přístup.

Od té doby došlo u nás k několika novelizacím, poslední je v platnosti od r. 1990 [1].V [1] není limitujícím faktorem pouze úroveň pole, ale je považováno za nezbytné nepřekračovat určitou konstantní úroveň energetického ukazatele nazývaného ozáření (čím je delší expozice, tím nižší musí být úroveň pole). Významně je tedy zdůrazněna úloha prevence za situace, kdy existují experimentálně nalezené specifické citlivosti biosystémů při tzv. netepelných úrovních pole. Fenomény biologické odpovědi organizmu, které charakterizují změny základních fyziologických funkcí, jsou zpravidla obtížné pro experimentální prověření, výklad získaných výsledků a jejich extrapolaci na člověka vůbec. Navíc se vliv pole může projevit opožděně za velmi dlouhou periodu, takže stanovení korelace efektu pouze s působícím polem a její využití v hygienické praxi vyžaduje zvláště při nízkých úrovních velkou opatrnost. Platí to tím více za situace, kdy cílenější zaměření klinických a epidemiologických studií tímto směrem je zatím spíše výjimkou, ale ještě horší je, když výsledky takovýchto sporadických studií jsou raději programově odmítány. To je, žel, historie posledního čtvrtstoletí především v USA: výsledky svědčící o možných netepelných účincích byly zásadně charakterizovány jako "zajímavé, ale vyžadující další studium" a tím vše končilo. V této souvislosti je třeba uvést, že vlastně dodnes nebyl naplněn americký program ze 70. let (ač z amerického vojenského výzkumu pronikla informace o tom, že existují některé fenomény, které nemají souvislost s tepelnými účinky a které by mohly být využitelné pro neletální radiofrekvenční zbraně) a Evropa se více či méně přizpůsobila. Důsledkem toho je současný stav, kdy existující americké i navrhované limity několika variant jednotné evropské normy vycházejí z krátkodobých efektů i pro chronické expozice a výslovně zatím odmítají aplikovat princip předběžné opatrnosti, byť existence zpráv o možných zdravotních dopadech dlouhodobého působení nízkých úrovní pole připouštěna je.

Letošní rok je zajímavý tím, že zatímco Evropa setrvala na svém konzervativním přístupu (Rada Evropy doporučila svým politickým rozhodnutím z 12.6.1999 [6] vyjít v případě obyvatelstva z limitů Mezinárodní komise pro ochranu před neionizujícím zářením ICNIRP, které byly publikovány v [2]), naopak v USA meziresortní pracovní skupina federální vlády pro radiofrekvence RFIAWG shrnula ve 14 bodech požadavky na revizi limitů poměrně překvapivě: mj. se v nich totiž konstatuje, že dosavadní aplikace limitů, vycházejících z akutních efektů, i na chronické expozice je problematická a že je nutno přehodnotit i časové vážení expozičních limitů [3]. Přísnější přístup již existuje v USA i v případě posuzování mobilních telefonů: zatímco v Evropě se vychází z hodnocení absorbce v 10 g objemu tkáně, v USA je základem pro hodnocení 1 g objem.

Zdá se, že v USA začínají mít snahu přeci jen předběžnou opatrnost respektovat, Evropa (přesněji Rada Evropy, nikoli Evropský parlament) si toho nevšímá. Žel, nevšímá si toho ani MZ ČR a dokonce politické doporučení Rady Evropy považuje již za formální schválení limitů. Přitom spěchat při převzetí jednotné evropské normy není nezbytné (a ani povinné!), dokonce hrozí, že bychom se mohli dostat do Evropy dříve než Evropa sama. Platí to tím spíše, že zatím nejsme členskou zemí a navíc bychom přitom měli mít na paměti i možný psychologický dopad případné změny limitů.

V souvislosti s aktuální otázkou možného nepříznivého vlivu dlouhodobého užívání kapesních telefonů digitální sítě GSM na některé funkce CNS se celosvětově do popředí zájmu odborníků dostala i pulsně modulovaná pole a jejich biologické účinky. Cítíme jisté zadostiučinění, že řešením tohoto problému začínala laboratoř v dnešním SZÚ své výzkumné aktivity již před 30 lety a že i dnes znovu v dané souvislosti dochází v publikacích na odkazy na monografii publikovanou pracovníky této laboratoře v USA v roce 1971 [4]. Se zahájením laboratorní kontroly jednotlivých typů dovážených kapesních telefonů se počítá v ČR po zavedení připravené ČSN ES 59005, která je českou verzí již zmíněné evropské specifikace ES 59005:1998 [5].

[1] Vyhláška MZ ČR o ochraně zdraví před nepříznivými účinky elektromagnetického záření, č. 408/1990 Sb.
[2] Guidelines for Limiting Exposure to Time-Varying Electric, Magnetic, and Electromagnetic Fields (up to 300 GHz). Health Physics, 74, No. 4, April 1998
[3] U.S. Government Group Identifies 14 Issues to be Addressed in Revision of ANSI/ IEEE RF/MW Exposure Standard. Microwave News, XIX, No. 4, July-August 1999
[4] Marha, K., Musil, J., Tuhá, H., Electromagnetic Fields and Life Environment. San Francisco Press, Inc., San Francisco, CA, USA, 1971
[5] ČSN ES 59005 Hodnocení expozice člověka elektromagnetickými poli z mobilního telekomunikačního zařízení v kmitočtovém rozsahu 30 MHz – 6 GHz. ČSNI
[6] Council Recommendation of 12 July 1999 on the Limitation of Exposure of the General Public to EMFs (0 Hz to 300 GHz). Official Journal of the European Communities L 199, 30.7.1999, p. 59