Rozbor
faktorů a podmínek vývoje parametrů produktivity studia na ČVUT v Praze pro
období od roku 2004
(2. verze zprávy analytického týmu 1 při AS ČVUT)
Složení týmu:
Prof. Ing. Jiří Bíla, DrSc.
Prof. Ing. Václav Havlíček, CSc.
Prof. Ing. arch. Ladislav
Lábus
Doc. Ing. Jiří Máca, CSc.
V Praze
dne 15.10.2003
1. Úvod 2
2. Prognóza
vývoje počtu studentů na ČVUT po roce
2004 3
jako důsledek
4. Některé z obtížně měřitelných parametrů, které ovlivňují 9
individuální rozhodování studentů při
volbě vysoké školy.
5. Kvalitativní model efektivity studia na
ČVUT - rozbor 10
typů proměnných a jejich vzájemných
vztahů.
6. Kvalitativní model efektivity studia na
ČVUT - 19
implementace.
7. Závěry
20
Referenční zdroje
23
Příloha 1
20
Příloha 2
26
Předložená
zpráva vznikla z iniciativy Komise pro rozvoj a vědu, která pracuje při
Akademickém senátu ČVUT. Obsah předložené zprávy navazuje na závěry a doporučení této komise ze září 2002, [9].
Hlavní
směr výzkumu je soustředěn na prokreslení parametrů a vztahů, které se
dominantně podílejí na efektivitě studia na
ČVUT. V kapitole 4. je naznačen způsob formalizace a modelování
vývoje parametrů efektivity studia na ČVUT ve výhledu let 2004-2008.
V závěrech zprávy jsou pak dána určitá východiska a doporučení pro
optimalizaci vývoje efektivity studia.
2. Prognóza
vývoje počtu studentů na ČVUT po roce
2004 jako důsledek dlouhodobě
působících proměnných a parametrů.
2.1
Relevantní statistické údaje
V této podkapitole uvádíme
několik relevantních statistických
údajů, získaných ze zdrojů, [1] - [8].
Tab. 1.
Počet narozených dětí v letech 1975 – 2001, [8]. (V tabulce
je zvýrazněno období 1985 – 1989, které
bude ovlivňovat stav na ČVUT
v nejbližších 5 letech a absolutní minimum v celém sledovaném období.)
Řádka |
Rok
|
Počet narozených dětí
|
1 |
1975 |
191 778 |
2 |
1976 |
187 378 |
3 |
1977 |
181 763 |
4 |
1978 |
178 901 |
5 |
1979 |
172 112 |
6 |
1980 |
153 801 |
7 |
1981 |
144 438 |
8 |
1982 |
141 738 |
9 |
1983 |
137 431 |
10 |
1984 |
136 941 |
11 |
1985 |
135
881 |
12 |
1986 |
133
356 |
13 |
1987 |
130
921 |
14 |
1988 |
132
667 |
15 |
1989 |
128
356 |
16 |
1990 |
130 564 |
17 |
1991 |
129 354 |
18 |
1992 |
121 705 |
19 |
1993 |
121 025 |
20 |
1994 |
106 579 |
21 |
1995 |
96 097 |
22 |
1996 |
90 448 |
23 |
1997 |
90 657 |
24 |
1998 |
90 536 |
25 |
1999 |
89
471 |
26 |
2000 |
90 910 |
27 |
2001 |
90 716 |
Počet
studentů, kteří se zapsali a nastoupili na ČVUT v roce 2002 je úměrný
počtu narozených dětí v roce 1983 (1984), (Tab.1, Tab.2). Proti těmto letům nastává ve zvýrazněném
období 1985-1989 (Tab.1), (které odpovídá období nejbližších pěti let
(2004-2008)) pokles narozených dětí s maximálním rozdílem počtů
v letech 1983 a 1989, který činí 9075.
Maximální hodnota počtu studentů
přijatých do 1. ročníku denního studia na všech vysokých školách ČR ve školním
roce 1998/1999 (Tab.2) vychází z počtu narozených dětí v roce 1979
(1980) – tj. 172 112 (153 801), (Tab.1.), [8].
V hrubém odhadu tedy, ve školním roce 1998/1999 bylo přijato do 1. ročníku
denního studia 23.9 % narozené
populace. Naopak nejnižší počet přijatých studentů (do 1. ročníku denního studia
na všech vysokých školách ČR) ve školním roce 2000/2001 vycházející
z počtu narozených dětí v roce 1981 (1982), aj. 144 438 (141
738) v hrubém odhadu
představuje 22.5 % narozené populace.
V přijímacím řízení pro období 2001/2002 bylo zapsáno do prvého
ročníku ČVUT v Praze 5 606 studentů [7]. Při hrubých
spekulacích s průměrným procentem počtu studentů přijatých do 1. ročníku
denního studia ve školním roce 2001/2002 (Tab.2. a Tab.3) by mělo být přijato na ČVUT jen 3503 studentů. Tato dvě čísla vcelku správně podtrhují skutečnost,
že nejvyšší počet studentů odchází v prvém ročníku.
Nejnepříznivější populační „propad“ mezi roky 1983 a 1989 (9075 dětí) představuje (při velmi nepříznivém procentu (20 %) populace odcházející v 19 letech na vysokou školu) 1815 studentů, (o které přijde do 1.ročníku denního studia na všechny vysoké školy ČR v některém z let 2004 až 2008 méně, než tomu bylo v roce 2002).
Tab. 2.
Vývoj celkového počtu studentů a nově přijatých studentů do prvého ročníku
denního studia na vysokých školách České republiky v letech 1995 – 2002, [8].
Řádka |
Rok
|
Celkový počet
|
Nově přijatí
studenti do 1.ročníku (%
z celkového počtu)
|
1 |
1996/1997 |
155 868 |
39 390 (25. 71) |
2 |
1997/1998 |
165 754 |
40 945 (24.7) |
3 |
1998/1999 |
174 229 |
41 205 (23.6) |
4 |
1999/2000 |
183 954 |
39 725 (21.49 ) |
5 |
2000/2001 |
207 260 |
32 545 (15.7 ) |
6 |
2001/2002 |
200 450 |
32 950 (16.43 ) |
Tab. 3.
Počty studentů na vybraných vysokých školách ve školním roce 2001/2002, [8].
Řádka |
Vysoká škola
|
Počet studentů
|
1 |
Univerzita Karlova, Praha |
40 923 |
2 |
Masarykova univerzita, Brno |
22 221 |
3 |
České vysoké učení technické v Praze |
21 310 |
4 |
Vysoké učení technické, Brno |
15 094 |
5 |
Vysoká škola báňská, TU Ostrava |
15 048 |
6 |
Vysoká škola ekonomická, Praha |
14 344 |
2.2
Vývoj po roce 2004
Pro
období nejbližších let (2004 – 2008)
jako důsledek počtu dětí narozených v letech 1985 – 1989, dostáváme
v závislosti na dvou krajních hodnotách procenta populace, které odchází v
19 letech na vysokou školu, dvě základní implikace:
• Nejnepříznivější populační “propad” mezi roky 1983 a
1989 (9075 dětí) představuje (při velmi nepříznivém procentu (20 %) populace odcházející v 19 letech na
vysokou školu) 1815 studentů, (o
které přijde do 1. ročníku denního studia na všechny vysoké školy ČR v některém
z let 2004 až 2008 méně, než tomu bylo v roce 2002) Þ Z těchto
1815 studentů přijde na ČVUT v některém roce mezi 2004 až 2008 o 308 (473) studentů méně,
než bylo přijato v roce 2002.
· V příznivějším případě, kdy 24 % populace (z roku 1989) nastoupí v 19 letech na vysokou školu, představuje tento rozdíl 2178 studentů, (o které přijde do 1.
ročníku denního studia na všechny vysoké školy ČR v některém z let
2004 až 2008 méně, než tomu bylo v roce 2002) Þ Z těchto 2178 studentů přijde na ČVUT v některém roce mezi 2004 až 2008 o 370 (568) studentů méně,
než bylo přijato v roce 2002.
Co bude dále ?
Pokud budeme předpokládat, že vývoj počtu narozených dětí v dalších letech po roce 2002 se ustálí na hodnotě kolem 90 000/rok, a použijeme-li stejné metody k odhadu počtu studentů na ČVUT po 19 letech, (za předpokladu poněkud nakloněné proporcionality studentů na vysokých školách ČR v neprospěch ČVUT – podrobněji dále), získáme následující odhad:
(Za předpokladu, že 20 %
populace (narozených po roce 2002) nastoupí v 19 letech na vysokou školu) a
(Počet studentů na ČVUT bude tvořit 12% z počtu studentů na vysokých
školách v České republice) Þ (Po roce 2021
bude nastupovat na vysoké školy o 9486 méně, než v roce 2001/2002) a
(Z těchto 9486 studentů přijde na
ČVUT o 1138 méně, než bylo přijato
v roce 2002).
(Za předpokladu, že 24 %
populace (narozených po roce 2002) nastoupí v 19 letech na vysokou školu) a
(Počet studentů na ČVUT bude tvořit 12% z počtu studentů na vysokých
školách v České republice) Þ (Po roce 2021
bude nastupovat na vysoké školy o 11 383 méně, než v roce 2001/2002)
a (Z těchto 11 383 studentů přijde
na ČVUT o 1365 méně, než bylo
přijato v roce 2002).
2.3
Dva základní pohledy, varianty výpočtů
a jejich vývoj
Uvedené
odhady jsou pouze orientační a představují první ze dvou základních variant
výpočtů. Podle této varianty se procento populace, které odchází v 19 letech na
vysoké školy ve sledovaném období pohybuje v rozmezí 22% až 24 % narozené
populace a tento údaj je respektován i do dalšího období. Odpovídá to
představě, že proporcionalita rozdělováni narozené populace mezi všechny
profese evidovatelné statistickým úřadem se mění jen pozvolna. A že tedy
nenastává nějaké ostré přelévání části 19leté populace z jedné profesní
oblasti (zachycované dosud např. některými profesemi ze sektoru „Služby“, kde
nebylo požadováno vysokoškolské vzdělání) do jiné oblasti (v daném případě např. do části 19leté
populace, která odchází na vysoké školy). Podle této varianty bude počet studentů
zapisovaných do prvého ročníku vysokých škol v České republice
v důsledku úbytku populace ubývat. Přerozdělování studentů mezi vysoké
školy v České republice za těchto podmínek by bylo záležitostí pro mnohé
školy existenční a bylo by možno očekávat, v důsledku úbytku studentů, i
úbytek pedagogických (a v důsledku toho i výzkumných) míst. V tomto
smyslu obsahuje tato varianta více rizika a další část analytické zprávy se
zabývá kroky a postupy, jak tuto tendenci na ČVUT zmírnit.
Podle
druhé
varianty (která je rozvinuta z určitého pohledu v Příloze 2) se
předpokládá, že počet vytvořených pedagogických (a výzkumných) míst na vysokých
školách v České republice v rozmezí let 1999-2003 lze považovat za
stálý i pro budoucí období, tzn. předpokládá se také, že na vysoké školy bude
odcházet jistá standardní část 19leté populace, jejíž počet dosáhne v roce
2021 cca 45 000. (Tato hodnota je sice
vyšší, než je uvedeno ve třetím sloupci
Tab.2. pro rok s nejvyšším počtem přijatých studentů do 1.ročníku(1998/1999),
ale podle některých materiálů MŠMT ČR jsou údaje SKÚ odlišné (podrobněji
v Příloze 2) a i uvedeném období
let 1996-2002 byl zjištěn počet
přijatých studentů do 1.ročníku v některém roce vyšší než 44 000. Podle
této varianty tedy bude na vysoké školy odcházet část 19leté populace, jejíž
velikost se bude blížit 50 % z celkového počtu 19leté populace (při
předpokládaném počtu narozených dětí 90 000/rok). (Ve svých důsledcích tato
varianta implikuje řadu zajímavých a nedořešených otazníků širšího významu
(např. maximální možný podíl automatizace při nahrazování chybějících
pracovních míst, kde není požadováno VŠ vzdělání), ale ve smyslu této
analytické zprávy by její nejtěžší dopady dolehly do oblastí středních škol a
vzhledem k ČVUT do oblasti průmyslových středních škol.)
Tato
varianta se zdá méně riskantní pro mnohé vysoké školy, protože k celkovému
úbytku studentů odcházejících na vysoké školy by potenciálně nemělo docházet a
přerozdělování počtu studentů mezi vysoké školy by nenaráželo na absolutní meze.
(I když v zájmu konkurence a zvyšování úrovně vysokých škol by tato
skutečnost neměla mít negativní dopad, protože např. úbytek 300 znamená pro „postiženou“ vysokou školu
totéž, jako v případě varianty 1.)
Základní
rozbor k této variantě je uveden v Příloze 2, a její vztah a relevance k variantě prvé budou publikovány ve třetí verzi
analytické zprávy v únoru 2004.
3.1 Ztráty počtu studentů v prvém a druhém roce studia
3.1.1 Nejasné
cíle
a) Jako příklad citujeme z rozboru příčin „propadovosti“ na fakultě
strojní. „Velkou část
propadnuvších studentů nelze nijak ovlivnit, neboť se jedná o studenty,
kteří se na fakultu přihlásili z jiných důvodů, než ze zájmu o studium, přičemž
tento nezájem o studium nelze předem nijak odhalit (nejedná se jen o celkově
slabé studenty, naopak často jsou mezi nimi i ti, kteří velmi dobře uspějí u
přijímací zkoušky, popř. mají velmi dobré výsledky ze střední školy).“
b) I když
z a) přímo neplyne, že jde pouze o studenty, kteří se hlásili na jinou
vysokou školu, nebyli na ni přijati a zapsali se na ČVUT, zajímavé je
procentuální podíl z celkového počtu studentů, kteří odejdou z ČVUT
během prvého nebo druhého ročníku, který představují právě studenti, kteří
volili ČVUT jako přechodné řešení. (Možné pokračování práce [11].)
3.1.2 Příliš benevolentní studijní předpisy
Jednou
z vážných příčin ztrát studentů v prvém a po prvém ročníku
představují studijní řády fakult. Požadavky na studenty v prvém ročníku
jsou na některých fakultách dosti benevolentní. Umožňují odsouvání splnění
požadavků na neurčitě pozdější dobu. To vede ke kumulaci úkolů do krátkých stresových období, které mají
již známý konec.
3.1.3 „Příliš teoretické předměty“
V žádném
případě se nejedná o úvahy proti teorii. Vždyť kde jinde by se měli studenti
seznámit s teorií, když ne na vysoké škole.
Pokud se však
ukáže, že některý z tzv. teoretických předmětů představuje skutečné úskalí
pro studenty prvého ročníku, je nutno jej silněji motivovat a doplnit výkladem
jednoduchých aplikací.
3.2 „Příliš
drahé studium“
K posuzování
efektivity studia na ČVUT náleží jistě náklady, které věnuje stát především na
výuku a dále pak na režii pobytu studentů na škole (dotace do menz, kolejí a do
dalších zařízení), vzhledem k zisku z práce, kterou absolvent po ukončení
studia státu odevzdává.
Názory na
faktory, které činí studium drahé (nebo naopak levné) nejsou jednotné a
zasluhují si opět hlubší analýzu. Zdá se však, že některé odhady lze publikovat
již bez této analýzy.
Faktory, které
činí náklady na výuku na ČVUT relativně
vysoké, jsou především tyto:
· Skutečná doba studia je relativně
dlouhá (posuzujeme-li tuto dobu pouze z hlediska nutných nákladů na výuku nebo
z hlediska dynamiky trendů rozvoje informační společnosti a její nosné oblasti
IS/IT a pomíjíme hlediska měkčí, např. kulturní a hermeneutická).
· Podíl samostatné práce studentů ve
výuce, je během velké části studia velmi nízký (a vynucuje stále vysokou
zaměstnanost pedagogů).
· Zapojení studentů do výnosnějších
výzkumných projektů je nízké.
· Většina absolventů bakalářského studia nevrací zisk ze své práce ve vystudovaném oboru. Absolventi buď pokračují ve studiu v magisterském programu, nebo se uplatňují v jiných odborných (či neodborných) oblastech.
Náklady na režii pobytu studentů na škole jsou přiměřené a
podmínky ke studiu, které z těchto nákladů plynou, dosahují na ČVUT svou
úrovní zcela spolehlivě evropského průměru (jak mohou potvrdit zejména zahraniční
studenti ČVUT ).
3.3 Rovnoměrnost rozdělení poměru poptávka/nabídka na jednotlivých fakultách ČVUT a jejich ústavech
Současné
naplňování poměru „poptávka/nabídka“ na jednotlivých fakultách, není
rovnoměrné. Například poptávka po studiu některých oborů fakulty architektury
je vyšší než nabídka. Podobně je tomu s poptávkou po studiu oboru
„automobily“ na fakultě strojní. Pokud
jde o stabilizaci počtu studentů na celé škole při zachování určitých rozumných proporcí rozdělení na jednotlivé
fakulty a studijní obory, je třeba uvažovat o následujících limitujících
faktorech:
·
Postupné změny proporcí počtu studentů na jednotlivých fakultách a
studijních oborech podle postupných změn skladby pedagogických sborů.
·
Zajištění akreditační
způsobilosti kateder a ústavů.
·
Zachování proporcí počtu studentů na jednotlivých fakultách a
studijních oborech podle materiálních
možností fakult a ústavů.
· Zachování proporcí počtu studentů na jednotlivých fakultách a studijních oborech podle definovaných profilů absolventů.
Zavádění nových studijních programů
naráží na obavy děkanů fakult z úbytku počtu studentů. Čím atraktivnější
programy budou na některé fakultě postaveny, tím větší dopady lze očekávat v
zájmu o studium klasických studijních programů na jiných fakultách.
Východiskem
je připuštění mezi-fakultních studijních programů. Některá ze zúčastněných
fakult by studijní program garantovala, ostatní by se podílely. Tyto studijní
programy by mohly mít univerzálnější náplň, než je tomu u programů klasických.
Mezi-fakultní studijní programy by ovšem přinesly podstatné komplikace
současnému způsobu výpočtu rozdělování úvazků mezi fakulty i do způsobu
provádění vyrovnávacích kompenzací. To ovšem z hlediska významu nových
studijních programů není podstatné.
3.4
Pozornost pro nadané studenty
Jednou
z výstupních proměnných, které popisují efektivitu studia, je kvalita
studentů. Zde si všimneme pouze jednoho z parametrů, který může kvalitu
studentů výrazně zvyšovat. Jedná se o pozornost, kterou věnují fakulty nadaným
a nadprůměrným studentům. Projevy této
pozornosti jsou nejrůznější, od systematického vyhledávání talentů až po
zakládání studentských vědeckých týmů. Pozornost nadaným studentům může
dosáhnout až do úrovně speciálních studijních programů pro nadané studenty,
které by byly orientovány na
atraktivní odborné oblasti.
3.5
Předpokládaný nárůst (pokles) zájmu o studium na ČVUT vlivem vstupu České
republiky do Evropské unie
Předpokládaný nárůst (pokles) zájmu
studentů o ČVUT má dva zdroje:
· Po vstupu České
republiky do Evropské unie je velmi
přirozené očekávat nárůst zájmu studentů o ČVUT. Úroveň ČVUT je velmi dobrá a
podmínky ke studiu budou přitažlivé
zejména pro studenty z Itálie, Francie, Španělska, Portugalska, Řecka,
Kypru, Polska a pobaltských republik. V současné době je hlavní překážkou
pro naplnění tohoto předpokladu (kromě institucionálních problémů) nízký počet
kompletních studijních plánů (v rámci určitých studijních programů), které by
poskytovaly výuku v angličtině nebo francouzštině. Zlepšení tohoto stavu
není jen záležitostí zvýšení úrovně výuky v těchto dvou jazycích, ale též
určitý akreditační přístup, který umožní vládám západní Evropy, přijímat
nabídky vlády České republiky ke studiu zahraničních studentů na ČVUT.
Přístup zahraničních studentů není nutno vázat jen na operace, které
souvisejí s přístupem České republiky do Evropské unie. Důležitější je
příprava cizojazyčných studijních programů (a studijních plánů), které by
podstatně zvýšily již dnes zájem studentů z asijských zemí, zejména z Malajsie,
Thajska a Číny.
Pro tento projekt ovšem pracují i určité
národní zvyklosti a potřeby států, které by doporučovaly svým studentům
středních škol vstup na ČVUT. Pro
přípravu projektů zvyšujících zájem zahraničních studentů o ČVUT je tedy již
dnes prostor počínající plánem přípravy
cizojazyčně vyučovaných a atraktivních studijních programů (a studijních
plánů v rámci studijních oborů) a na druhé straně strategickým průzkumem
potřeb a edukačních zájmů států, které by potenciálně podporovaly vstup jejich
občanů na ČVUT.
· I po uvolnění
podmínek vstupu českých studentů na vysoké školy Evropy, není důvodu
k obavám z velkého odlivu studentů z ČVUT. Je možno samozřejmě
očekávat určité výhody, které vlády států Evropské unie budou ochotny
poskytnout studentům z České republiky. Tyto výhody však budou pouze velmi
krátkodobé a dočasné, protože jinak by způsobily silný odpor nečeské studentské
komunity dané univerzity.
Spíše lze očekávat pokles podpory vlády
České republiky zahraničním studentům na úroveň podpory některé standardní
západní univerzity (např. v Aachen nebo v Cambridgi), neboť nebude
důvodu překračovat tuto standardní úroveň. To se týká zejména cen ubytování na
kolejích (jestli vůbec) a ustálení na určitých (pro nás v Německu i ve
Velké Británii, dosud příliš vysokých) cenách tzv. studentských pronájmů. To by
pak mělo za následek pokles zájmu zahraničních studentů a v důsledku toho
i pokles počtu studentů na ČVUT.
4. Některé
z obtížně měřitelných parametrů, které ovlivňují individuální rozhodování
studentů při volbě vysoké školy
Jen
určitá část studentů, kteří se zapíší
ke studiu na vysoké škole, postupuje podle individuálního plánu staršího než
dva roky. Pokud by bylo známo procento těchto studentů, kteří se na „svůj“ obor
vnitřně připravují již na střední škole, bylo by možno predikci vývoje zájmu o
studium na ČVUT podstatně zlepšit. Ale jsou i jiné motivační faktory, které
ovlivňují rozhodnutí pro vstup na vysokou školu a pro výběr vysoké školy. Jen
pro prokreslení šíře těchto motivačních faktorů uvádíme pro začátek
neuspořádaný výběr podnětů, které implicitně vyplývají z odpovědí na
otázky ankety ke studiu na vysokých školách zveřejněné na internetu.
Obecná motivace: „ …
studujeme ne pro
zaměstnání, ale pro porozumění světu“,
„… studujeme pro zaměstnání“, „… studujeme co nejdéle“, „…studujeme ze strachu před životem“, „…studujeme na přání rodičů“, „…studujeme před vojnou“, „…studujeme z prestiže“, “…studujeme pro cestování“, “… studujeme pro emancipaci“, „…studujeme kvůli žít a užít“.
Volba vysoké školy:
„…studujeme to, co umíme“, „…studujeme to, co dělali naši rodiče, nebo
někdo z rodiny“, “ …studujeme to, co ponese nejvíce peněz“, „…studujeme
to, co je módní“, „…studujeme to, pro co nás získali na střední škole, nebo
v médiích“, „ … jdeme na školu s kamarádkou“, „ …studujeme to, kam se
dostaneme“.
Rozsah
podnětů je velmi široký a ne všechny by byly široce přiznány, protože existuje
podvědomá obava z jejich snížené společenské přijatelnosti.
Podstatně
koncentrovanější výpověď poskytla práce [11], ve které
bylo spektrum motivačních faktorů se
sníženou společenskou přijatelností silně zúženo. Motivační faktory byly
předloženy v následující formě: · rozvíjet svoji vzdělanost, znalosti a
schopnosti, · získat možnost dobré pracovní kariéry,
· získat možnosti dobrého finančního ohodnocení, · prohloubit
zájem o konkrétní obor, · získat vysokoškolský titul, · získat dobré
postavení ve společnosti, · oddálit praxi, · pokračovat
v rodinné tradici, · využít sociální výhody studenta.
Absolutní
četnosti pozitivních odpovědí na
otázku, který z faktorů měl vliv na rozhodnutí ke studiu na vysoké škole
a v daném oboru vyšly nejlépe pro faktor „rozvíjet svoji vzdělanost,
znalosti a schopnosti“, druhou nejvyšší četnost zaznamenal faktor „získat
možnost dobré pracovní kariéry“, třetí nejvyšší četnost měl faktor „získat
možnosti dobrého finančního ohodnocení“ a čtvrtým v pořadí byl faktor
„prohloubit zájem o konkrétní obor“. Sečteme-li však počty pozitivních odpovědí
„Rozhodně ANO“ a „Částečně“ pro zmíněné čtyři motivační faktory, zjistíme, se
pohybujeme na intervalu (1020 až 1120) a že mezi nejvyšší četností a nejnižší
četností je rozdíl 100 (méně než 10%).
Pomineme-li
nedisjunktnost v obsahu prvého a čtvrtého motivačního faktoru a druhého a
třetího motivačního faktoru, můžeme předložený fragment výsledků interpretovat
tak, že tyto čtyři faktory dominantně profilují podněty studentů, proč studovat
na vysoké škole a váhy těchto faktorů jsou v rozhodování vcelku vyrovnané.
Pokud
bychom chtěli posilováním některého z uvedených motivačních faktorů
zlepšit skóre zapsaných studentů na
ČVUT vůči jiným vysokým školách, zůstanou nám ovšem jen faktor prvý a čtvrtý,
„Rozvíjení znalostí a schopností“ a „Zájem o obor“. (Faktory druhý a třetí
ukazují na propojení zájmů ministerstva školství s dalšími působícími
ministerstvy. Opustíme-li státní sektor, je interpretace motivačních faktorů
ještě svízelnější. Např., nejlepší finanční ohodnocení mají absolventi vysokých
škol, kteří mohou ihned nastoupit do zahraničních firem působících v oblasti
IS/IT (Informační systémy / Informační technologie). Co z toho plyne pro
ČVUT ?)
Vrátíme-li
se k posilování prvého a čtvrtého motivačního faktoru, lze snahu ČVUT
směrovat k následujícím cílům:
· Na ČVUT jsou nejlepší učitelé a
nejelitnější vědecko-výzkumná základna v České republice.
· Na ČVUT je největší výběr zajímavých a
perspektivních studijních programů.
5. Kvalitativní model efektivity studia na ČVUT - rozbor typů proměnných a jejich vzájemných
vztahů
5.1 Některé
dlouhodobé cíle ČVUT
Většina
dlouhodobých cílů vývoje ČVUT je obsažena v jednotlivých verzích dokumentu
„Dlouhodobý záměr vzdělávací, vědecké, výzkumné, vývojové,
umělecké a další tvůrčí činnosti ČVUT“
a v jeho aktualizacích, (např. [10]).
Z mnoha cílů uvádíme pro tuto studii pouze následující body:
· Získat více lepších studentů.
·
Vychovat více lepších absolventů.
·
Být rovnocennou školou
v evropském měřítku (kvalita, množství, akreditace, předpolí praxe
a výzkumu).
·
Stabilizovat pedagogické a výzkumné týmy (resp. vytvořit systém výměn a
náhrad pedagogů a výzkumníků).
Tyto cíle působí velice přirozeně a pozitivně, nicméně neobsahují však návody a řešení k jejich dosažení. Určitá efektivní část rozboru podmínek a prostředků pro formování řešení je uvedena v následující podkapitole.
5.2 Typy proměnných a jejich vzájemné vztahy
V následujícím rozboru budeme rozlišovat tyto typy proměnných:
·
Výstupní proměnné. (Je požadován určitý vývoj hodnot těchto
proměnných).
·
Vstupní proměnné. (Tyto proměnné působí na vývoj hodnot
výstupních
proměnných.)
- Poruchové proměnné (Vývoj
hodnot těchto proměnných
v podstatě nelze racionálně ovlivňovat.)
- Řídicí proměnné. (Vývoj hodnot těchto proměnných lze racionálně
ovlivňovat k dosažení požadovaného vývoje výstupních proměnných.)
Rozhodující pro další postup je výběr výstupních proměnných:
· y1 … počet studentů na ČVUT
zapsaných do 1. ročníku,
· y2 … koeficient kvality
absolventů,
· y3 … koeficient
rovnoměrnosti rozdělení poptávka/nabídka
na jednotlivé fakulty,
· y4 … koeficient
propustnosti výukového komplexu ČVUT,
· y5 … koeficient stabilizace
pedagogických a výzkumných týmů.
Uvedené
výstupní proměnné budou dále v textu relativizovány vždy k jedinému
roku studia (který bude označován proměnnou diskrétního času „k“, resp. (k-1),
(k-2),…).
Rozbor dalších
souvislostí se bude vztahovat zpočátku vždy k určité výstupní proměnné yi a bude prezentován ve čtyřech bodech:
-
Klasifikace
řídicích proměnných (určení jejich datového typu, typu jejich hodnot). pro
jednotlivé výstupní proměnné.
-
Určení
poruchových proměnných (určení jejich datového typu, typu jejich hodnot).
-
Klasifikace a
analýza vztahů mezi danou výstupní proměnnou yi a jejími řídicími a
poruchovými proměnnými.
-
Řešení
vzájemné provázanosti výstupních proměnných.
5.2.1 Rozbor
k výstupní proměnné y1:
5.2.1.1 Řídící proměnné:
·
atraktivita studia, (studijní programy, vedení výuky, osobnosti, nabídka
přednášek
světových kapacit, reklama, inzerce,
uplatnění),
·
závažnost kvalifikace, (pocit serióznosti vzdělání),
·
prestiž diplomu ČVUT, (způsob výuky, obtížnost, …)
·
koeficient možnosti uplatnění,
·
přijatelnost studia, (rozumná míra obtížnosti, …)
·
sociální pozornost, (zájem o studenty, možnost projevovat zájem o
studenty, …),
Vliv
prvních čtyř výše uvedených položek lze zahrnou do řídicí proměnné u11,
(která charakterizuje celkově přitažlivost studia), zbývající dvě položky tvoří
řídicí proměnnou u21, která charakterizuje podmínky studia.
5.2.1.2 Poruchové
proměnné:
V tomto prvotním náhledu respektujeme pouze jedinou poruchovou (nezávislou vnější) proměnnou: průměr počtu studentů, kteří statistickou extrapolací s využitím Tab. 1. až Tab.3. (z kapitoly 1.) budou zapsáni v příslušném roce na ČVUT.
Tuto hodnotu
označíme jako y1stat.
5.2.1.3
Řešení vzájemné provázanosti výstupních
proměnných
Na výstupní proměnnou y1(k) působí hodnota proměnné y3(k) (a to i s odstupem nejméně dvou předchozích období (k-1), (k-2)).
5.2.1.4 Klasifikace a analýza vztahů mezi y1 a
jejími řídicími a poruchovými proměnnými.
Vztah mezi
hodnotami výstupní proměnné y1 a proměnnými u11,
u21 a y1stat ,
lze zapsat rámcovými vztahy
y1(k) = y1stat(k) + D y1(k),
D y1(k)
= f1(u11(k), u21(k),
y3(k), y3(k-1), y3(k-2) ),
y1(k)
= y1stat(k) + f1(u11(k), u21(k), y3(k),
y3(k-1), y3(k-2) ).
a je naznačen
schematicky na obr.1.
Obr.1.
5.2.2 Rozbor
k výstupní proměnné y2:
5.2.2.1 Řídící proměnné:
·
Vedení výuky, (označení u12(k)),
·
Rozložení výuky („méně je více“, …), (u22(k)),
·
Efektivní kontrola působení výuky , (u32(k)),
·
Zapojení studentů do výzkumu, (u42(k)),
5.2.2.2
Poruchové proměnné:
·
Počet studentů uplatněných ve vystudovaném oboru v praxi, (u52(k)),
·
Počet studentů neuplatněných v praxi, (u62(k)),
·
Počet studentů, kteří ukončili studium (promocí) v regulárním
termínu (u72(k)),
·
Počet červených diplomů (z promocí) v regulárním termínu (u82(k)),
·
Počet cen získaných
v republikových a zahraničních soutěžích studentských
odborných a
vědeckých aktivit za poslední dva roky, (u92(k), u92(k-1)).
5.2.2.3 Řešení
vzájemné provázanosti výstupních proměnných
Na výstupní proměnnou y2(k) působí hodnota proměnné y1(k-5) a dále hodnoty výstupních proměnných y3(k-1), y3(k-2) a y5(k-1), y5(k-2), y5(k-3).
5.2.2.4 Klasifikace
a analýza vztahů mezi y2 a jejími řídicími a poruchovými proměnnými.
Vztah mezi
hodnotami výstupní proměnné y2 a proměnnými u12,
…, u92, …, y5(k-3) lze zapsat rámcovým vztahem
y2(k) = f2[u12(k), …, u92(k), y1(k-5), y3(k-1), y3(k-2), y5(k-1), y5(k-2), y5(k-3)].
a je naznačen
schematicky na obr.2.
Obr.2.
5.2.3 Rozbor
k výstupní proměnné y3:
5.2.3.1 Řídící proměnné:
·
Koeficient soudnosti (označení u13(k)),
5.2.3.2
Poruchové proměnné:
Proměnná y3(k) nemá vlastní poruchové proměnné.
5.2.3.3 Řešení
vzájemné provázanosti výstupních proměnných
Na výstupní proměnnou y3(k) působí hodnota proměnné y1(k-1) a dále hodnoty výstupních proměnných y3(k-1) a y5(k-1).
5.2.3.4 Klasifikace
a analýza vztahů mezi y2 a jejími řídicími a poruchovými proměnnými.
Vztah mezi hodnotami výstupní proměnné y3 a proměnnými u13 y1(k-1), y3(k-1) a y5(k-1) lze zapsat rámcovým vztahem
y3(k) = f3[u13(k), y1(k-1), y3(k-1), y5(k-1)].
a je naznačen
schematicky na obr.3.
Obr.3.
y3(k) = S ai (1- li), pro i = 1, …, n,
i
kde i jsou
indexy jednotlivých fakult (F1, F2, …), ai jsou váhové
koeficienty a
li = (počet zapsaných studentů na fakult Fi v roce k) /
(počet nabídnutých míst ke studiu na fakultě
Fi).
5.2.4 Rozbor
k výstupní proměnné y4:
5.2.4.1 Řídící proměnné:
Proměnná y4(k)nemá
vlastní řídicí proměnné
5.2.4.2
Poruchové proměnné:
Proměnná y4(k) nemá vlastní poruchové proměnné.
5.2.4.3 Řešení
vzájemné provázanosti výstupních proměnných
Hodnota proměnné y4(k) reprezentující efektivitu studia je důsledkem působení hodnot výstupních proměnných y1(k-5), y2(k), y3(k).
5.2.4.4 Klasifikace
a analýza vztahů mezi y2 a jejími řídicími a poruchovými proměnnými.
Vztah mezi hodnotami výstupní proměnné y4 a proměnnými y1(k-5), y2(k), y3(k) lze zapsat rámcovým vztahem
y4(k) = f4[ y1(k-5), y2(k), y3(k)].
a je naznačen
schematicky na obr.4.
Obr. 4.
5.2.5 Rozbor
k výstupní proměnné y5:
5.2.5.1 Řídící proměnné:
·
Zajištění akreditovatelnosti studijních programů, (u15(k)).
(Aritmetický
průměr hodnot
„((počet
pracovníků, kteří se podílejí na zajištění akreditovatelnosti studijního
programu v rámci pracoviště) / (počet všech akademických pracovníků
pracoviště))“
vyčíslených
pro jednotlivé ústavy a katedry fakult ČVUT a
dále zprůměrovaný přes všechny
studijní programy na ČVUT.)
· Využití pedagogického a tvůrčího potenciálu akademických
pracovníků, (u25(k)),
(Aritmetický
průměr hodnot
[1 – (((počet pracovníků, kteří učí nad
stanovený úvazek v rámci pracoviště) / (počet všech akademických
pracovníků pracoviště)) * ((počet pracovníků, kteří učí pod stanovený úvazek
v rámci pracoviště) / (počet všech akademických pracovníků pracoviště)))],
vyčíslených
pro jednotlivé ústavy a katedry fakult ČVUT.
·
Využití výzkumného potenciálu akademických pracovníků, (u35(k)).
(Aritmetický
průměr hodnot
„((počet
pracovníků zařazených do úkolů některého z externích a mezinárodních
grantových programů s rozpočtem nad 750 tis. Kč v rámci pracoviště) /
(počet všech akademických pracovníků pracoviště))“
vyčíslených
pro jednotlivé ústavy a katedry fakult ČVUT.
5.2.5.2
Poruchové proměnné:
·
Vnější požadavky a pravidla akreditačních postupů a podmínky získávání a
realizace výzkumných grantů a programů,
(u45(k)).
5.2.5.3 Řešení
vzájemné provázanosti výstupních proměnných a
„křížových vazeb“
Na výstupní proměnnou y5(k) působí hodnota proměnných y3(k-1), y3(k-2) a y5(k-1), y5(k-2).
5.2.5.4 Klasifikace
a analýza vztahů mezi y2 a jejími řídicími a poruchovými proměnnými.
Vztah mezi hodnotami výstupní proměnné y5 a proměnnými u15, …, u45, …, y3(k-1), y3(k-2) a y5(k-1), y5(k-2) lze zapsat rámcovým vztahem
y5(k) = f5[u15(k), …, u45(k), y3(k-1), y3(k-2), y5(k-1), y5(k-2)].
a je naznačen
schematicky na obr. 5.
Obr.5.
Výše uvedené souvislosti směřují k sestavení celkového modelu, který zohlední nejen aktuální působení uvedených proměnných (tj. v daných letech „k“), ale uvede do souvislosti hodnoty relevantních proměnných z předchozích let (které působí v daném roce jako zpožděné proměnné).
Po promyšlení všech souvislostí byly typy i počty řídicích a poruchových veličin redukovány na následující soubor: U11…atraktivita studia na ČVUT, U21…podmínky studia na ČVUT, U12…kvalita výuky, U22…zapojení studentů do výzkumu, U32…úspěšnost studentů během studia, U42…uplatnění studentů v praxi,
U13
… nabídka studijních míst,
U15…zajištění akreditovatelnosti studijních programů, U25 … využití
pedagogického a tvůrčího potenciálu, U35 … využití výzkumného potenciálu.
Vzájemné
řídicích, poruchových a výstupních veličin je znázorněno na obr. 6.
Většina dat
vstupujících do modelu byla získána ze zdrojů typu [1] - [11], většina
souvislostí je typu expertních znalostí. Hlavním cílem modelování je interakce
větších objemů heterogenních dat a prokreslení vlivu veličin, které začaly
působit před více lety.
6. Kvalitativní
model efektivity studia na ČVUT - implementace
Zřejmě nejvěrnějším strukturálním vyjádřením kvalitativního modelu načrtnutého v předchozí kapitole, bude pravidlový systém s vynucenou dynamikou.
Obr.6.
a) Pravidlový systém je implementován v prostředí Fuzzy toolboxu MatLab/Simulink.
b) Pravidlový systém bude od počátku orientován na provádění experimentů s různými scénáři vývoje hodnot vstupních a výstupních proměnných. Tyto experimenty budou mít charakter simulačních experimentů v prostředí MatLab/Simulink se všemi výhodami komfortu tohoto prostředí.
c) Model je laděn na
několik referenčních stavů v rozsahu let 1998-2002 a poskytuje odpovědi na
otázky typu "Co se stane,
když…".
Na obr.6. je schéma fragmentu modelu po implementaci v prostředí Simulink/Fuzzy Toolbox pro MatLab. Základní experimenty potvrzují některé závěry vycházející z kapitol 3. 4. Další výsledky budou získány po zpřesnění a hlubší analýze vstupních dat.
Pozn.: Ve zprávě [12] byl uveden předpoklad implementace modelu a jeho ladění do konce září
2003. Tento předpoklad byl splněn. Nadále trvá odhad, že podstatné závěry z tohoto modelu budou získány do konce
roku 2003.
7. Závěry
Závěry plynoucí
z kapitoly 2.:
(i)
Úbytek studentů na ČVUT
zapsaných do prvého ročníku studia
(podle počtu narozených dětí v letech 1985 - 1989) se může
pohybovat mezi 300 - 570 (v některém z let 2004-2008) proti počtu
studentů zapsaných do 1.ročníku denního studia v roce 2002 (ČSÚ).
(ii)
Úbytek studentů v období po
roce 2008 zapsaných do 1.ročníku denního studia (podle počtu narozených dětí po
roce 1989) by nadále pokračoval až do období po roce 2021, kdy by se sestupná
tendence populační křivky mohla zastavit. Ve velmi pesimistickém odhadu by se úbytek počtu studentů zapsaných do
1.ročníku denního studia v roce 2021 mohl pohybovat mezi 1140 až 1360 proti
počtu studentů zapsaných do 1.ročníku denního studia v roce 2002.
(iii)
Tento údaj
může být vážně ovlivněn vzrůstajícím zájmem studentů o humanitní obory v neprospěch oborů technických (Příloha
1.)
Závěry plynoucí
z kapitoly 3.:
(iv) Relativně vysokou ztrátu studentů v prvém a po prvém ročníku studia lze snížit zcela přirozeně úpravou studijních předpisů a zesílením požadavků (časových i věcných) na uzavření prvého ročníku.
(v) Jako podporu působení úprav (iv) lze doporučit zavedení častější kontroly studia v obávaných předmětech prvého a druhého semestru pomocí speciálních testů prověřujících motivaci studentů k pokračování ve studiu a jejich důvěru ve vysoký standard ČVUT.
(vi) Analýzy důvodů ukončování studia v prvém a po prvém ročníku ([1] - [7])
naznačují, že na snížení ztráty v počtu studentů by mohl mít vliv i způsob výuky tzv. teoretických předmětů. Lze doporučit uvažovat o změnách ve
způsobu výuky a prověřování znalostí těchto předmětů.
(vii)
Při pohledu
z opačné strany, než v bodě (vi) lze konstatovat, že současný podíl
samostatné práce studentů ve výuce (v průměru po délce spektra předmětů), je
během velké části studia velmi nízký (a vynucuje stále vysokou zaměstnanost
pedagogů).
(viii) Většina absolventů bakalářského studia nevrací zisk ze své práce ve
vystudovaném oboru. Absolventi buď pokračují ve studiu v magisterském
programu, nebo se uplatňují v jiných odborných (či neodborných) oblastech.
Situaci lze změnit pouze tlakem na složky společnosti zajišťující praktické
uplatnění bakalářů.
(ix)
Skutečná doba
studia je relativně dlouhá (posuzujeme-li tuto dobu pouze z
hlediska nutných nákladů na výuku
nebo z hlediska dynamiky trendů rozvoje
informační společnosti a její nosné
oblasti IS/IT a pomíjíme hlediska měkčí,
např. kulturní a hermeneutická).
(x) Uvolněním nabídky studijních míst na některých fakultách (např. na fakultě
architektury) dojde ke zlepšení vývoje počtu studentů na ČVUT v absolutních
číslech. Bude to zřejmě velmi důležité po vstupu České republiky do Evropské
unie. Jako dlouhodobě působící strategický krok to doporučit ovšem nelze.
Důvodem je obava z rozvážení poměru počtu studentů na dosud akreditova-
ných oborech ostatních a řada dalších důsledků spojených se stabilitou
pedagogických sborů.
(xi)
Podstatně efektivnější formou
vyrovnávání počtu studentů na úrovni ČVUT
i
na
úrovni jednotlivých fakult je tvorba nových studijních programů, (včetně
speciálních studijních programů pro nadané studenty), na kterých by se
podílelo více fakult (mezi-fakultní
studijní programy). Znamená to ovšem
přizpůsobit systém rozdělování peněz na jednotlivá pracoviště ČVUT.
(xii) V tvorbě nových studijních programů je nutno počítat se speciálními studijními programy pro nadané studenty.
Závěry plynoucí
z kapitoly 4.:
(xiii) Motivační faktory, které lze ovlivňovat z pozice vedení ČVUT, jsou zejména následující: „Prestiž školy jako nositele vzdělanosti“ a „Zájem o vybraný studijní obor“, [11].
(xiv) Existují však další dva motivační faktory, účinností naprosto srovnatelné, „Kariéra“ a „Finanční ohodnocení“, které míří do špičkových podniků a soukromých zahraničních firem. Posilování těchto faktorů vyžaduje ovšem zcela jinou strategii, než je tomu pro faktory zmíněné v (xiii).
(xv) Vzhledem k velice zajímavým a relevantním údajům v práci [11] se doporučuje provést další doplňkový sociologický průzkum, který by prokresloval zájmy a zázemí studentů, kteří byli přijati na ČVUT, kteří byli zapsáni na ČVUT, ale původně se hlásili na jinou vysokou školu, na kterou přijati nebyli.
Závěry plynoucí
z kapitoly 5.:
(xvi)
V kapitole
5. byl proveden rozbor výstupních a vstupních proměnných a jejich
vztahů pro modelování efektivity studia na ČVUT. Všechny sledované
výstupní proměnné reagují velmi citlivě na hodnotu
koeficientu rovnoměrnosti
rozdělení poměrů "nabídka/poptávka" na
jednotlivé fakulty.
Závěry plynoucí
z kapitoly 6.:
(xvii) V kapitole 6. byly předloženy základní zásady a kroky pro implementaci modelu vývoje parametrů efektivity studia na ČVUT. Model byl dokončen do září 2003 a výsledky z něj získané budou k dispozici AS ČVUT do konce roku 2003.
Referenční zdroje:
[1]
Výroční zpráva o činnosti ČVUT za rok 1996. ČVUT v Praze, 1996.
[2]
Výroční zpráva o činnosti ČVUT za rok 1997. ČVUT v Praze, 1997.
[3] Výroční zpráva o činnosti ČVUT za rok 1998. ČVUT v Praze,
1998.
[4]
Výroční zpráva o činnosti ČVUT za rok 1999. ČVUT v Praze, 1999.
[5]
Výroční zpráva o činnosti ČVUT za rok 2000. ČVUT v Praze, 2000.
[6]
Výroční zpráva o činnosti ČVUT za rok 2001. ČVUT v Praze, 2001.
[7]
Výroční zpráva o činnosti ČVUT za rok 2002. ČVUT v Praze, 2002.
[8] Statistická ročenka České republiky 2002.
ČSÚ, Praha, 2002.
[9] Hlaváč, V. a kol.: Ke koncepčním otázkám
na ČVUT, AS ČVUT, září, 2002.
[10] “Aktualizace dlouhodobého záměru
vzdělávací, vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti ČVUT“. ČVUT, 2003.
[11] Šafránková, J.: Na jakých vysokých školách
jsou přijatí a nezapsaní studenti ČVUT ? Informace o výsledcích sociologického
průzkumu přijatých a po zápisu nezapsaných studentů do 1. ročníku na fakultách
ČVUT v roce 2002. Pražská technika, číslo 2, 2003.
[12] Bíla J., Havlíček, V., Stejskal, V., Lábus,
L, a Máca, J.: Rozbor faktorů a podmínek parametrů produktivity studia na ČVUT
v Praze pro období 2004-2008. Zpráva
analytického týmu č.1 (verze 1.), AS ČVUT, Praha, červen, 2003.
Příloha 1:
Předpokládaný
směr vývoje zájmu o studium jednotlivých oborů na vysokých školách v ČR, při
postupném vyrovnávání poptávky po studiu s nabídkou studijních míst, lze
vysledovat ze statistických údajů o vysokoškolském vzdělávání v Rakousku, které
je České republice historicky a kulturně i počtem obyvatel a počtem studentů
velmi blízké. Především však zde není přístup na vysoké školy regulovaný a kromě
technických omezení nebo nároků na talentové zkoušky téměř neomezovaný.
Struktura počtu studentů v Rakousku proto reflektuje poměrně přesně zájem o
studium jednotlivých oborů např. na rozdíl od systému v Německu, kde je
přijímání na VŠ centrálně evidováno a korigováno. Jelikož v našich podmínkách
nelze předpokládat obdobně centralistický zásah do kompetencí VŠ, lze Rakousko
považovat za relativně hodnověrný model vývoje struktury zájmu o studium v ČR v
příštích letech. Samozřejmě se specifickými odchylkami, (např. lze v ČR
předpokládat větší počty studentů technických universit ), které však asi nebudou překračovat + nebo -
50%. Uváděné hodnoty nesledují předpovídání.
Rakousko má 8 078 000 obyvatel. V roce 1998 se v Rakousku narodilo 81 233 dětí, v roce 1971 106 510. V roce 1998 maturovalo v Rakousku 34 419 studentů. V roce 1998 bylo na vysoké školy přijato 21 141 rakouských studentů, resp. 26 551 včetně zahraničních studentů. V roce 1998 v Rakousku studovalo 214 912 řádných studentů včetně postgraduálních studií na universitách, kromě uměleckých universit se 7 297 studenty a fachhochschulen s 7 867 studenty, tzn. celkem cca 230 000 studentů. Včetně distančních studií a vyšších odborných škol studovalo v Rakousku v roce 1998 267 729 studentů z toho 23 229 studentů doktorských programů.
V ČR v roce 1974 kulminoval počet narozených dětí 194 000, v roce 1998 poklesl počet živě narozených dětí pod 90 000. V posledních letech se v ČR přijímá na VŠ více než 40 000 studentů ročně, počet maturantů je cca 70 000. V roce 2005 MŠMT předpokládá přijímat na VŠ 54 000 studentů a na vyšší odborné školy dalších 13 000 studentů. V roce 2005 bude v ČR asi 130 000 19letých. V ČR bylo v roce 1999 na univerzitách zaregistrováno 193 493 studentů, včetně studentů doktorských ( 5 700 ) a distančních nebo kombinovaných (28 132) programů. Z toho technické vědy a nauky studovalo 58 489 ( 29,4%). Ze 43 700 studentů přijatých na vysoké školy v ČR 11 900 již studovalo předtím jinou vysokou školu.Technické disciplíny vykazují zdaleka největší procento neúspěšných studentů ( 38,81 %), lékařské obory a ekonomické vykazují cca 15, 5 % neúspěšnost u ostatních oborů se pohybuje od 1 do 8 %.
Počet studentů zapsaných v roce 1998 na univerzitách v Rakousku studujících technické obory :
Rakousko Česká republika
architektura 7
905
územní plánování 637
mezisoučet 8 542 cca 1 870
stavební inženýrství 3
373
hospodářské inženýrství - stavební 969
zaměřování 447
mezisoučet 4 789 cca 10 820
elektrotechniku 4 051 včetně výhledového
stavu FAST VŠB-TUO
informatiku 5
697
strojírenství 2
823
hospodářské inženýrství - strojní 2 456
mechatroniku 672
mezisoučet 5 951
technickou chemii 1
583
technickou matematiku 1
765
technickou fyziku 1
888
telematiku 1
801
dopravní technika ? 769
hospodářská technická - chemie 208
datové techniky 914
pojišťovací matematika 135
technické
obory celkem 38 765 = 18,0% 58
489 = 29,4 %
univerzity
celkem ( bez uměleckých ) 214
912
umělecké
univerzity celkem 7 297
univerzity
celkem 222
209 193
493
Počty studentů VŠ po oborech neznám, kromě architektury a stavebního inženýrství, které jsou pro srovnání uvedeny v tabulce. Markantní je rozdílný poměr studentů architektury a stavebního inženýrství. Přitom studijní plány FA v Rakousku odpovídají studijnímu plánu FA ČVUT nebo studijním plánům na FA VUT TU Liberec. Studijní plány stavebního inženýrství na rakouských TU jsou obdobně strukturované jako studijní plány FSv ČVUT, kromě oboru PS, který je více zaměřen na pozemní stavby a méně na inženýrské stavby a inženýrské disciplíny, než je v evropských zemích obvyklé.
V další
tabulce jsou uvedeny celkové počty studentů a počty přijatých studentů do 1.
ročníků v Rakousku ( 1998 ) a ČR (1999)
po základních oborech jak je třídí MŠMT ve Výroční zprávě a Rakouské
Ministerstvo vědy a dopravy ve statistické ročence.
RAKOUSKO ČESKÁ REPUBLIKA celkový
počet počet přijatých celkový počet počet
přijatých
studentů studentů studentů studentů
přírodní vědy a nauky 17
846 2 018 14 194 2 892
technické vědy
a nauky 46
405=17,3% 3 392=13,8% 58 489 = 29,4% 15 411=34,3%
z toho archit.
+ stav. inž. + územní plánování 13 325 1 131
strojní
inženýrství 6
053 415
elektroinženýrství 4
045 346
aplikované
přírodní vědy 14
660 1 211
hornictví a
metalurgie 2
770 218
zemědělské, lesnické, veterin. vědy a nauky 8 722 653 7 836 1 882
zdrav., lékařské a farm. vědy a nauky 22 560 2492 14 324 2 437
ekonomie, humanitní a společ. vědy a nauky 143 312 13
646 94 673 20 730
právo, právní a veřejnosprávní činnost 27 899 2 301 9
445 1 587
individuální programy 985 3
celkem 267
729 24 597 198 961 44 930
poměr přijatých na VŠ k počtu 19letých 41,2% 31,8%
počet zaměstnanců a pedagogů 19
682 27
882 přepočtených
a/z toho pedagogů 11
151 15
939 ( přepočtených 13 592 )
b/ z toho zaměstnanců 8
531 14
290 přepočtených
počet studentů / pedagoga 24,0 12,5 (14,6 )
počet studentů / zaměstnance a pedagoga 13,6 7,1
Příloha 2:
P.2.1 Komentář k demografickému vývoji populace a k dalším
faktorům ovlivňujícím rozvoj VŠ v ČR.
V poválečné
historii ČR se křivka porodnosti do roku 1974, od kterého je porodnost uvedena
v tabulce č. 1, udržovala v hodnotách mezi maximem dosaženým v roce 1946 s 210
454 a minimem v roce 1960 se 128 879 živě narozenými dětmi. Od roku 1946 počet
narozených postupně klesal až do roku 1958, kdy poprvé od počátku století,
vyjma roku 1916 - 18, klesl pod hodnotu 150 000.
Od
roku 1958 až do roku 1970 se počet narozených dětí udržoval na hodnotách mezi
130 - 150 000, kromě roku 1964 kdy se narodilo 154 420 dětí. Od konce 60tých
let počet narozených postupně stoupal až do roku 1974, kdy demografická křivka
kulminovala počtem 194 215 narozených dětí. Od roku 1968 se 137 437 narozenými
během příštích šesti let porodnost stoupla o 56 778 dětí tzn. o 41,3 %. ( Tento
nárůst populace dorazil na vysoké školy v letech 1987 až 1993.) Od té doby porodnost
v ČR postupně klesala až na dnešních cca 90 000 dětí, tzn. méně než
polovinu narozených v roce 1974. Nejde o plynulý proces, ale o propad
ve dvou výraznějších etapách. Extrémní hodnoty z poloviny 70tých let
se na počátku 80tých let stabilizovaly na průměru porodnosti v 60tých letech
mezi 130 až 140 narozenými dětmi. Na této úrovni se počty narozených držely
celých deset let, od roku 1992 začal další výrazný propad, který se v roce
1996 dlouhodobě stabilizoval na kritické hodnotě cca 90 000 narozených dětí.
Takto
nízká porodnost ohrožuje nejen samotný populační vývoj země i její systém
sociálního a důchodového zabezpečení, ale podstatně ovlivňuje i na dlouhodobý
průměr nastavené kapacity školského systému. Problémy s malým počtem dětí
narozených po roce 1996 dnes naplno pocítily teprve základní školy. Kulminace
demografické křivky počtu devatenáctiletých v roce 1993 a zvýšená poptávka po
vysokoškolském vzdělání zastínily na VŠ až do konce 90tých let dopady
následného rychlého propadu porodnosti na nižší hodnoty. V letech 2001 až 2010
budou na VŠ přicházet ročníky s poměrně stabilním a vzhledem k pozdějšímu
vývoji i stále ještě relativně vysokým počtem narozených dětí ( cca 130 - 140
000), v dalších pěti letech však dojde opět k výraznému poklesu, ročníky s 90
000 dětmi dorazí na VŠ až v roce 2015.
To
neznamená, že by se ČVUT již dnes neměla vážně zabývat otázkami rozvoje školy v
souvislosti s a/ klesajícím počtem dětí, b/ zvyšující se kapacitou VŠ v ČR a
klesajícím zájmem studovat technické obory i c/ se vstupem do EU a d/ potřebou
reagovat na současné trendy rozvoje vzdělávání i techniky a moderních
technologií. V této práci si klademe za cíl zabývat se především analýzou
prvních dvou podmínek rozvoje, v budoucnu předpokládáme na základě této zprávy
pokračovat i v analýze třetí a čtvrté problémové entity.
Počet
studentů, kteří se v budoucnu zapíší a nastoupí na ČVUT, obecně zájem o studium
na technických VŠ nesouvisí pouze s počtem devatenáctiletých, ale také s
nabízenou kapacitou studijních míst na ostatní VŠ. Po vstupu do EU v roce
2004 přibude další prozatím neznámý a
dosud zřejmě i nesledovaný faktor ovlivňující kapacitu vysokých škol. Odliv
našich studentů na volně přístupné VŠ v zemích EU a na druhé straně příliv
studentů ze zahraničí, zejména z východní Evropy.
Nejsnáze
statisticky předvídatelný je vývoj populace devatenáctiletých. Prognóza vlivu
proměnných veličin jako je zájem o studium technických oborů v souvislosti s
postupným výraznějším uspokojováním poptávky o studium humanitních oborů při
očekávaném úbytku absolventů středních škol se dostává do kategorie odhadů,
kterým však statistické zázemí sledovaných údajů o dlouhodobém vývoji zájmu o
studium jednotlivých oborů i o počtu přijímaných na VŠ v ČR, případně
porovnaným se situací v sousedních zemích ( Rakousko ), poskytuje poměrně
značnou věrohodnost.
Předpokládaný
vývoj zájmu o studium na ČVUT usuzovaný ze statistických údajů platných pro ČR
však může být zcela vyvrácen případným vlivem vnějších parametrů po vstupu do
EU. Pro tyto faktory nemáme žádné podklady, ze kterých by bylo možné usuzovat o
vlivu na prognózu vytyčenou v měřítku ČR. Právě proto považujeme za nutné
věnovat se nejen analýze dostupných dat, ale usilovat o získávání dalších
údajů, které by pomohly upřesňovat modelové situace příštího vývoje ČVUT
umožňující škole se na ně připravit.
Zpracovávání
analýz a vytváření modelů bude však smysluplné pouze v tom případě, pokud se
ČVUT nebude chovat jako nesnadno řiditelný konglomerát vzájemně nezávislých
organizací s často protichůdnými zájmy, kterému se tudíž příliš nedaří vědomě
ovlivňovat svůj vývoj a reagovat na vnější podmínky, ale jako integrovaná
instituce schopná realizovat vytčené záměry, strategie a cíle.
Počátkem devadesátých let nepříznivým souběhem dvou protikladných tendencí došlo v ČR ke kritickému nedostatku kapacity VŠ. Na VŠ dorazily nejsilnější ročníky z první poloviny 70tých let a zároveň se po roce 1989 nebývalým způsobem zvětšil zájem o studium na VŠ. Tato kritická situace nebyla provázena žádným výrazným rozhodnutím vlády, kterým by realizovala kroky odpovídající deklarované podpoře VŠ a významu vysokoškolské vzdělanosti po roce 1989. Také nebyla provázena výrazným rozhodnutím samotných vysokých škol sledovat třeba krátkodobě zájem společnosti a zvýšit podstatně počty vysokoškoláků.
ČVUT
sice od počátku 90tých let zvyšuje počet svých studentů, ale dalšími opatřeními
přitom kapacitu školy snižovalo, zejména postupným prodlužováním délky
magisterského studia většiny oborů ze 4 nebo pěti let na 5,5 a dnes po zavedení
strukturovaných programů dokonce na 6 let. Zvýšení počtu studentů je tak z
části způsobeno prodloužením studia o jeden až dva roky, ( tzn. o 20% u původně
pětiletých programů a o 50 % u původně čtyřletých programů ), a také uvolněním
studijních předpisů, kterým dochází k prodlužování studia a neefektivnímu
zvyšování počtu studentů bez zvyšování produktivity školy. (Pozn. Produktivita
pedagogické funkce školy je nejpřesněji dokumentována počtem absolventů, ale tento
údaj vytváří příliš dlouhodobou zpětnou vazbu.)
Pro
srovnání si připomeňme jak reagovaly VŠ např. i naše ČVUT na šestiletou absenci
svého provozu po II. sv. válce. ČVUT zkrátila studium svých tradičně 4 až
5letých programů až na 3 roky, vyučovalo se kde se dalo, často na "dvě
směny". Svoji produktivitu ČVUT tehdy zvýšilo na trojnásobek, při
započítání zkrácení doby studia bylo zvýšení produktivity školy ještě
výraznější.
Před
II. sv. válkou se počet studentů na ČVUT pohyboval na cca 4 000. V letech 1945
- 49 se tento počet zvětšil na troj až čtyřnásobek, pohyboval se od 16 181
studentů v roce 1945/46 po 13 449 v
roce 19948/49. ČVUT tak během čtyř let po válce téměř nahradila propad kapacity
své produkce způsobené uzavřením VŠ v letech 1939 až 45. Později začátkem
padesátých let počet studentů opět klesl na cca 9 000 studentů. V letech 1960
stoupl počet studentů poprvé nad 12 000, vrcholu dosáhl v roce 1963/64 ( 15 095
), pak opět klesal až na 11 060 v roce 1971/72, od té doby stoupal na 18 007 v roce
1980/81. Koncem 80tých let klesl počet studentů opět na cca 12 000. (***Pramen
: Vznik, vývoj a současnost ČVUT v Praze, vydalo ČVUT v SNTL Praha, 1982)
Srovnání
vývoje na počátku devadesátých let s takto výjimečnou situací se může zdát
přitažené za vlasy, ale ve skutečnosti, díky tomu, že během socialistické éry
ČR, nezachytila výrazné navyšování počtu vysokoškoláků k němuž došlo v západní
Evropě v 60tých a 70tých letech, ( Viz srovnání vývoje počtu absolventů VŠ v
Rakousku a ČR.), jsou ze statistického hlediska obě situace naprosto
srovnatelné. Jestliže populace 19letých počátkem 90tých let dosahovala
výrazného navýšení nad průměrným počtem narozených koncem 60tých let o cca 40
%, na který byly školy dimenzovány ( přizpůsobeny ) a zároveň bychom chtěli
zvýšit podíl vysokoškoláků na dvojnásobek, tzn. z tehdejších 14 % alespoň na 28
%, znamenalo by to zvýšit kapacitu na 280 %. Tyto hodnoty dokazují, že situace
na počátku devadesátých let byla naprosto srovnatelná s akutní potřebou zvýšit
počet vysokoškoláků po roce 1945. ( 6letá absence fungování VŠ je srovnatelná
se čtyři roky trvající o 180 % nenaplněnou kapacitou VŠ. Pozn.: Srovnatelná je
i revolučnost doby, která takto drastická opatření umožní i omlouvá, méně
podobné bylo zřejmě odhodlání obětovat ze zavedeného standardu. )
Odpůrci
takovýchto akutních řešení jistě mohou poukazovat na ochranu prestiže VŠ
související s udržením úrovně standardu absolventů. Když si však uvědomíme, že
již za několik let budeme ještě velmi rádi přijímat na VŠ 50 % populace a na
technické university se budou nadále hlásit spíše studenti s průměrnými
výsledky na středních školách, jistě nelze zpochybnit, že za kratší dobu studia
by absolventi přijímaní ze 14 až 28 % populace devatenáctiletých na počátku
90tých let dosáhli minimálně stejných
výsledků jako absolventi přijímaní až z 50 % populace během příštích let. Navíc
by byli potřební již dnes a ne až s deseti a víceletým zpožděním.
Statistiky
nezaměstnaných vysokoškoláků nás však v posledních letech opakovaně
přesvědčují, že produkce technických VŠ v hlavních oborech stavebních,
strojních a elektrotechnických fakult je dostatečná, možná až nadbytečná. Právě
v těchto oborech, kromě zemědělských oborů,
je nejvíce nezaměstnaných absolventů VŠ. Tato skutečnost však v sobě možná
skrývá další problém ČVUT a zřejmě i jiných VŠ, neschopnost reagovat na potřeby
praxe, zaviněnou obrovskou setrvačností fakult při přijímání do jednotlivých
oborů. Umělé naplňování oborů, ( např. na obor Vodní hospodářství a vodních
stavby na FSv se v roce 2001 hlásilo 121 studentů a bylo přijato 180 ), o které
není zájem je často zakrýváno obavami pedagogů o uplatnění absolventů.
Statistické údaje však hovoří jednoznačně v neprospěch těchto argumentů a
svědčí, že jde především o problém uplatnění stávajících pedagogů školy.