Vážený pane
profesore,
velmi zkroušeně
se omlouvám za zpoždění, se kterým z pověření pana děkana FJFI prof. Ing.
Miloslava Havlíčka, DrSc. reaguji na materiál připravený pod Vaším vedením:
Analytická zpráva o lidských zdrojích ČVUT
Zprávu jsem
pečlivě prostudoval a podrobně o ní referoval na poslední schůzi vedení
fakulty.
Nebudu Vás
obtěžovat čtením frází. Pouze si s Vaším laskavým svolením dovolím
informovat, že rozsah i hloubka provedené analýzy na nás udělaly
velký dojem.
To, co však
budete možná číst s větším zaujetím, jsou naše následující názory
k některým bodům a návrhům ve zprávě obsaženým:
- Ve věci obnovování lidského
potenciálu zahraničními odborníky se domníváme, že to na naší fakultě není
tak beznadějné. A to i s přihlédnutím k tomu, že odborníky
z jiných zemí prakticky nezaměstnáváme (s výjimkou Slovenské
republiky). Vzhledem k tomu, že aktivní badatelská činnost na naší
fakultě je v porovnání s většinou ostatních fakult našich
vysokých škol tradičně nestandardně rozsáhlá, je převážná většina našich
pedagogů rovněž aktivní ve výzkumu. To je pak automaticky spojeno
s živou komunikací na mezinárodní úrovni včetně zahraničních pobytů
různé délky. Domníváme se, že během těchto pobytů, z nichž některé
jsou i dlouhodobého charakteru (včetně např. i postgraduálních studií,
sabbaticlů, hostujících profesorů atd.), se dostatečná část našich
kmenových zaměstnanců natolik zorientuje v mezinárodním výzkumném a
vzdělávacím prostoru, že po svém návratu tyto svoje zkušenosti dokáže
aplikovat ve svojí práci i předat svým kolegům do té míry, že nám snad
zápecnictví nehrozí. Současně během pobytů navázané těsné kontakty se
zahraničními odborníky vedou velmi často k reciprokým návštěvám na
našich pracovištích, během nichž jsou pořádány jak odborné semináře pro širší
okruhy zájemců, tak i přímo kurzy pro naše studenty. Souhlasíme však
s tím, že tato praxe není na většině fakult tak běžná a vhodné
stimuly způsobené dlouhodobou přítomností zahraničních odborníků nemusí
být obecně na škodu.
- Za důležitou považujeme diskutovanou
otázku kvality fakultních manažerů a jejich případného speciálního doškolování.
Názor, na kterém jsme se celkem shodli, by mohl být vyjádřen následovně:
Domníváme se, že pro fakulty naší velikosti plně postačí, když bude mít
příslušnou odbornost dobře zvládnutou tajemník fakulty. Pokud jde o
děkana fakulty, který je voleným představitelem, formální
kvalifikaci v řízení lze považovat za pozitivní, ale v žádném
případě ne za povinnou. Většinou se v jeho případě jedná o
respektovanou vědecko-pedagogickou a morální autoritu, která se navíc
funkce ujímá jen na limitované funkční období. Je na děkanovi, aby se
obklopil takovými proděkany, kterým nejsou zásady řízení zcela
cizí. Totéž platí i při výběru vedoucích kateder v konkursech. A
při vědecko-výzkumné práci rozsahu, který má naše fakulta, se vždy najde
dostatek vhodných kandidátů s nezbytnou zkušeností. U velkých
fakult však tento přístup však již stačit nemusí. A zcela určitě pak
již nestačí u vedoucích funkcionářů školy, kde je manažerskou
kvalifikaci nutno vyžadovat.
S pozdravem
Doc. Ing. Milan Kálal, CSc. (proděkan FJFI pro rozvoj)