Materiál pro zasedáNÍ

AKADEMICKÉHO SENÁTU ČVUT

dne 31.3.2004

Možná konkrétní opatření pro směřování ČVUT

(názor Václava Hlaváče)

Předkládá prof. Ing. Václav Hlaváč, CSc.
předseda komise pro rozvoj a vědu AS ČVUT

Praha 23.3.2004

Prof. Ing. Václav Hlaváč, CSc.

vedoucí Centra strojového vnímání, zástupce vedoucího katedry

Elektrotechnická fakulta ČVUT, katedra kybernetiky

121 35 Praha 2, Karlovo náměstí 13, telefon 224 357 465, FAX 224 357 385

email hlavac@fel.cvut.cz, http://cmp.felk.cvut.cz/~hlavac

Praha 23.3.2004

Pro: prof. Ing. Jiřího Witzanyho, DrSc.

rektora ČVUT

Věc: Možná konkrétní opatření pro směřování ČVUT

Vážený pane rektore,

navazuji na naše setkání 17.3.2004 při druhé diskusi s komisí pro rozvoj a vědu AS ČVUT (KRaV) o Vašem dokumentu Koncepce a program rozvoje ČVUT v letech 2004-2010. Požádal jste mě, abych Vám v písemné podobě předal nápady na konkrétní opatření, jež by mohly pomoci realizovat dlouhodobou strategii ČVUT směrem ke vzkvétající výzkumné univerzitě. Jde mi o taková opatření, jež je možné začít realizovat bezprostředně.

Zvolil jsem formu výčtu se stručným komentářem. Jednotlivé body berte jako impulsy od spolupracovníka, který není ve výkonné funkci a je si vědom, že nemá ani související odpovědnost. Dělám si však naději, že některá z opatření by mohla být vedením školy vybrána a realizována do konce Vašeho rektorského funkčního období. Zaměřuji se především na nekontroverzní opatření spíše technologického charakteru.

Snažil jsem se sdružit jednotlivé nápady do oblastí, které spolu tvoří celky a do určité míry také odpovídají analytickým zprávám připraveným KRaV. Konstatuji, že jde můj osobní názor a nikoli dokument projednaný a schválený KRaV, i když řada z navrhovaných opatření byla inspirována diskusemi v KRaV.

INTEGRITA ČVUT

1. Ke společným krokům rektora a děkanů.

Různost názorů obou stran na některé záležitosti je faktem stejně jako zákopové manévrování a jednostranné kroky. Je možné, dokonce pravděpodobné, že tento stav vydrží až do nových rektorských voleb. Považuji i v této situaci za přínosné pokusit se najít strategické oblasti, které nejsou kontroverzní, snažit se najít shodu i společné kroky realizovatelné za současných vedení školy i fakult. KRaV nebo i já jako jednotlivec bychom mohli tuto diskusi iniciovat a hostit, což by mohlo dialogu pomoci. Nic se tím neztratí, lze jen získat.

2. Zvýšení prostupnosti mezi fakultami a katedrami na fakultách.

Jednou z příčin odporu fakult k integračním snahám ze strany vedení školy i Akademického senátu ČVUT jsou až příliš pevné hranice mezi fakultami i katedrami. Ty jsou dány modelem řízení, způsobem rozdělování státní dotace a dislokací místností. Z pohledu vedoucího katedry je pro stabilitu financování nejdůležitější zajistit pro katedru výuku povinných předmětů. V případě povinně volitelných a volitelných předmětů je výhodné, aby si co nejvíce studentů muselo vybírat právě z nabídky příslušné katedry. Při sestavování studijních plánů před jejich akreditací se stává tento mocenský postoj důležitým a ovlivňuje strukturu vyučovaných předmětů možná více než odborný pohled. U dislokace místností je tomu podobně. Děkani a vedoucí kateder se snaží mocensky získat místnosti či udržet stávající. Skutečná potřeba a schopnost o místnosti pečovat zde hraje minoritní roli. Obojí vede ke stagnaci, jakou lze na ČVUT pozorovat.

Cestou k prolomení této bariéry ve výuce může být používání přesnější kvantifikace, kterou nám poskytuje informační systém. Je účelné posílit podíl volitelných předmětů napříč katedrami či dokonce fakultami. Již dnes se finance katedře odvozují od kvantifikovaného skutečného výkonu s rozlišením na jednoho studenta. Nedaří se zavést univerzitní pracoviště základních disciplín, jakými je matematika, fyzika nebo cizí jazyky. Možná by bezpečným integračním krokem bylo umožnit studentům, ať si vyberou katedru matematiky, fyziky, jazyků na různých fakultách ČVUT, na níž předmět absolvují. Pro sjednocení by stačily dobře formulované požadavky na předmět. Uvědomuji si problematičnost tvorby rozvrhu studenta v tomto případě, i když při větším podílu samostatné práce studenta by ani rozvrh nemusel být hlavním omezením.

Změnu by vyžadoval i systém financování. Nyní se finance odvíjejí od počtu studentů ve studijních programech. Ten by bylo potřebné doplnit o „prodej pedagogického výkonu mezi součástmi“. Asi by bylo potřebné i sjednotit hodnocení pedagogického výkonu mezi součástmi.

V oblasti dislokace místností na některých školách, např. na University of Leeds v Británii, je dynamika v používání místností zaručena systémem placení. Katedry mají v rozpočtu na místnosti určitou částku a také za používání místností musí platit. Pokud místnost nepotřebují, a to třeba i jen na semestr, rády ji uvolní.

3. Interdisciplinární výuka.

Její významnější podíl je cestou k větší integritě školy. Bylo by dobré usnadnit vznik studijních programů či jen zaměření, která interdisciplinaritu posílí. Dobrým prubířským kamenem by mohly být učební plány pro magisterský stupeň biomedicínského inženýrství, k němu může přispět několik fakult i Ústav biomedicínského inženýrství. Podobně by studenti informatických oborů mohli studovat předměty vyučované na různých fakultách ČVUT.

4. Informovanost pracovišť ČVUT o sobě navzájem

je malá. Důsledkem je, že i pracovníci jsou zapouzdřeni a málo se zajímají o možnost spolupráce horizontálně napříč katedrami či fakultami ČVUT. Je potřebné vymyslet kroky, které informovanost zvýší.

Jednou bezbolestnou cestou, jak zvýšit informovanost, je přimět katedry, ať do komisí pro obhajoby bakalářských i diplomových (magisterských prací) jmenují pracovníky z jiných kateder i fakult. Účast v komisích by také pomohla katedrám teoretického základu, např. matematiky a fyziky, které by více věděly, k čemu odborné katedry matematiku a fyziku potřebují.

VÝUKA

5. Podíl samostatné práce studentů při studiu

by se měl zvyšovat. Vyžaduje to ovšem i změnu chování učitelů. Výsledkem samostatné studentské práce v předmětech budou zprávy, alespoň v odborných předmětech vyšších ročníků. Ty musí být pečlivě přečteny a učitel studentovi musí poskytnout individuální zpětnou vazbu. Učitelé, i když budou mít méně kontaktní výuky, stráví opravováním studentských prací více času. Zde se je možné poučit z amerického modelu, kde je (placená) účast doktorandů a nejschopnějších studentů vyšších ročníků při posuzování studentských prací běžná. Pozitivním důsledkem by mělo být, že učitelé budou mít více času na výzkum. Ti učitelé, kteří možnosti věnovat více času výzkumu nevyužijí, a to se pozná podle aktivity a výsledků, se na výuce budou jednak podílet více a také budou cítit, že mohou být nahrazeni.

6. Žebříčky úspěšnosti studentů.

Mnoho studentů ČVUT, možná i polovina, prolézá v jednotlivých předmětech s trojkou těsně nad laťkou propadnutí. Celkově takoví studenti znají nebezpečně málo. Je potřebné posílit motivaci studentů k lepším výsledkům. V jiných zemích se osvědčuje vedení a zveřejňování žebříčku vztaženého k ostatním studentům, tj. v jakém percentilu souboru uspořádaném podle výsledku student je. Při existujícím informačním systému je jen technickou záležitostí toto zavést.

7. Studentská anketa

je důležitou zpětnou vazbou. Její zadávání a vyhodnocování by mělo být profesionálnější, než je např. na FEL. Student by měl odpovídat individuálně, asi přes informační systém. Vyhodnocování by mělo být písemné na úrovni školy (ne vedoucích kateder jako na FEL) a zveřejněno na www. Zodpovědnost a přístup ke všem informacím by měl mít vysoký funkcionář, např. prorektor a jím sestavený malý tým. Zpracování dat a vyhodnocení by zaručilo anonymitu studentů.

8. Hospitace.

Zcela chybí systém nezávislých hospitací, které představují důležitou zpětnou vazbu. Začínajícím učitelům může dobrá rada zkušeného hospitujícího ušetřit dlouhé a neefektivní vlastní tápání metodou pokusů a omylů. Hospitace by měly být alespoň z úrovně fakulty nebo ještě lépe i z úrovně školy. Jejich výsledky by měly být písemné a v rozumné míře zveřejňovány. Je potřebné dát si pozor, aby se systém nestal jen bezzubou administrativní zátěží. Celý proces by měli řídit "osvícenci", kteří dokáží potlačit svoje lokální zájmy.

9. Celoživotní vzdělávání

může být podstatným zdrojem příjmu. Oblast je rozumné rozmyslet z úrovně univerzity, iniciovat, nabídnout postup a ekonomický model, který odborným katedrám usnadní zapojit se. Jelikož na ČVUT celoživotní vzdělávání téměř neexistuje, není nutné překonávat mezifakultní bariéry jako v jiných oblastech. Který z prorektorů má tuto oblast na starosti? Co konkrétního pro ni dělá?

VÝZKUM

10. Prohloubit kvantifikované hodnocení jednotlivých pracovníků ČVUT ve výzkumu i výuce.

Body za výzkumný i pedagogický výzkum jsou jedním z kritérií hodnocení výkonu jednotlivců. Mají také stimulační význam. Samy o sobě nezajišťují špičkovost ve výzkumu. Tu lze měřit jen srovnáním s nejlepšími, a to hlavně pomocí na základě publikací v časopisech a poměřovaných impaktním faktorem (jak systematicky říká prorektor Vlček). Nejpropracovanější způsob počítání vědeckých bodů má na ČVUT asi FEL. Její systém je rozumné zavést i na ostatních fakultách, a tak získat možnost srovnávání napříč školou. Znalcem bodového hodnocení je prof. Zbyněk Škvor z FEL, který by v týmu zajišťujícím případnou realizaci či vylepšení neměl chybět.

11. Posuzování a klasifikace pracovišť (asi kateder) podle špičkového výzkumu.

Zde nemám na mysli hodnocení kvantity, ale kvality. Inspirací je celostátní hodnocení pracovišť v Británi. Za hodnocené období má vedoucí na úrovni katedry vybrat např. pět zaměstnanců s nejlepším akademickým výzkumem. Hodnotí se podle jejich několika málo nejlepších publikací. Výsledkem je klasifikace pracovišť do pěti tříd podle kvality výzkumu, které v Británii ovlivňuje příjem pracoviště.

12. Vytvořit podmínky pro akademický výzkum placený soukromými subjekty (typicky velkými firmami, často zahraničními). Zde se nehodí ekonomický model doplňkové činnosti. Chybí vnitřní předpis, který by na takový projekt umožňoval pohlížet jako na jiný výzkumný grant. Kvestor Vospěl již na podzim 2003 s přípravou předpisu pokročil, ale není známo, jaký je jeho současný osud.

13. Podpora transferu know-how do praxe.

V této oblasti je potřeba několika dílčích kroků. Za prvé je dosavadní mechanismus dohod o doplňkové činnosti je na ČVUT zatížen příliš vysokými odvody, a tak spolupráci činí na trhu jen málo konkurence schopnou. Můžeme se poučit u škol, které díky vstřícnějšímu administrativnímu mechanismu dohod o doplňkové činnosti se více uplatňují na trhu v této oblasti než ČVUT. Máme na mysli Technickou univerzitu v Liberci a VŠB v Ostravě.

14. Podpora vzniku spin-out firem s majetkovou účastí ČVUT.

Naše univerzita zatím nemá jedinou takovou firmu. Pokus o založení jedné firmy probíhá, ale ukazuje se, že postup je pomalý a neohrabaný.

LIDSKÉ ZDROJE

15. Psaný personální plán

s ročním obnovováním by měl být vyžadován přímými nadřízenými od všech vedoucích na úrovni kateder. Psaní plánu přiměje vedoucí, aby si otázku lidských zdrojů rozmysleli. Aby vedoucí podle plánu a výsledků mohli být napříč ČVUT hodnoceni, je účelné, aby plány byly vytvářeny podle jednotné metodiky. Tu je potřebné před zavedením vytvořit.

16. Statistické údaje o lidských zdrojích

by měl aparát školy každoročně připravovat pro vedení školy, fakult, senáty. Je to jen technická záležitost, jejíž základní metodika byla nalezena při sestavování analytické zprávy o lidských zdrojích v roce 2003. Těchto údajů by se mělo využívat při řízení. Zkušenost s údaji uvedenými v analytické zprávě o lidských zdrojích ukazuje, že část údajů by měla být důvěrná.

RŮZNÉ

17. Kontrola kvality.

Postupy pro nezávislou kontrolu kvality na ČVUT jsou méně rozpracovány, než by měly být. Jejich zavedení je důležité, protože bez zpětných vazeb může složitý organismus jako univerzita těžko fungovat. Kontrole kvality jsem podrobněji věnoval v podkladu pro Autoevaluační zprávu pro EUA, který se do finální zprávy nedostal.

18. Administrativní postupy.

Standardní administrativní postupy by měly být dobře vymyšleny a zdokumentovány. Na ČVUT tomu tak často není. Člen akademické obce, uživatel administrativní služby, si většinou nemůže přečíst, co má udělat, aby daný krok splnil. Je to proto, že daný postup nemají příslušní úředníci pečlivě rozmyšlený. Návody a předpisy by měly být zveřejněny na www a mělo by být jasné, kdo je vytvořil a kdo za ně zodpovídá. Podle toho, jak jsou návody a předpisy rozmyšlené a srozumitelné by měl být administrativní aparát hodnocen.

Pokud by zde existoval systém řízení kvality, uživatel by mohl svoji neuspokojivou zkušenost popsat. Podle zpětných vazeb sdružovaných na jednom místě by se dalo poznat, kde jsou problémy a podle nich se rozhodovat. S www nástroji je realizace technicky snadná.

Kvestor Vospěl v reakci na analytickou zprávu o lidských zdrojích napsal 24.7.2003 rozbor týkající se administrativy, který široce nezveřejnil, ale Vám a mně předal. Některé zde uvedené myšlenky by možná stály za realizaci.

Dalším příkladem organizační neohrabanosti ČVUT je otázka další funkce čipových zaměstnaneckých průkazů pro vstup do prostor chráněných „kartičkou“. I když je tento úkol na stole již více než dva roky, k použitelnému řešení se nedošlo.

Pokud budete mít k některým podnětům otázky, rád Vám na ně odpovím.

S pozdravem

Václav Hlaváč