Poznámky k textu "Ke koncepčním otázkám na ČVUT"

– nejprve k integritě a dynamice

Jde o text velmi potřebný, je jen třeba velmi vynalézavě hledat způsob, jak vyvolat diskusi o něm. Je přirozené, že pozice autorů vychází z jejich "rektorátní" polohy. To však vede k tomu, že stejně jako všichni dosavadní rektoři nedostatečně vnímají pozice "fakultní", byť mohou mít v řadě věcí pravdu. Z této pozice plyne, že téma integrity školy je akcentováno jako stěžejní a výjimečné. Podle mého názoru jde o omyl.

Rektor Hanzl kdysi na adresu vzpurných děkanů vyslovil v pejorativním tónu, že děkani chtějí mít z ČVUT jen holding fakult. Historie skutečně přivedla ČVUT do stavu, kdy jde o holding a je otázka, zda je nutné a primární tento stav měnit. Vše by bylo jinak, kdyby dosavadní rektoři z této teze vyšli a nechtěli ji mocensky popřít. K integritě nevede jen negace této historické skutečnosti.

Nyní již k některým tvrzením uvedeným v textu. Je pravdou, že ČVUT nedeklaruje dostatečně dynamiku a přizpůsobivost novým poměrům. Jistě by v této oblasti bylo možno dělat více, možná ale jde spíše o to, že rozvoj je na ČVUT nedostatečně viditelný navenek. Dynamika a přizpůsobivost se zatím na jiných školách projevují zakládáním nových fakult a zřizováním nových studijních programů. Vytvářejí tak dojem velmi dobře viditelného rozvoje. K oběma vnějškovým projevům dynamiky však je nutno vést diskusi:

Vznik nových fakult je vždy projevem síly, která se objevuje uvnitř některé stávající fakulty. Není možné založit novou fakultu jen na přání rektora. Pro takový projekt musí být fakulta, resp. fakulty získány (nemůže jim to být nařízeno) a musí proto být dostatek nadšení konkrétních lidí. Tedy, je spíše nedostatkem vedení ČVUT (a to v celém období devadesátých let), že takový vnitřní proces na fakultách nestimulovala a místo toho si stěžovala na sabotáž ze strany fakult. Obecně je přitom sporné, zda projevem dynamiky a progresivity je právě zakládání nových fakult. Bylo by smutné, kdyby tomu tak bylo.

Vznik nových studijních programů je v rukou fakult. Opět považuji za zcela scestné, aby se iniciativy v této oblasti ujímal rektorát. I zde platí, že iniciativa musí vyjít z fakulty. Přijměme tezi o holdingu, ta je velmi výstižná a přitom vůbec nebrání progresi. Nicméně ani vznik nových studijních programů není cestou, která by demonstrovala skutečnou dynamiku a pokrok. Naopak, celý svět směřuje k univerzalitě studijních programů v inženýrství. Obecné inženýrství je disciplínou kvalifikující významnou profesní komunitu ve společnosti bez ohledu na úzkou specializaci. S tím by mělo ČVUT počítat.

Co je tedy třeba udělat v zájmu dynamického rozvoje?

Je třeba motivovat fakulty k inovacím předmětů, zavádění nových předmětů a k uvolnění výběru studijních předmětů studenty. Zabezpečit možnost tvorby individuálních studijních profilů pod patronací pedagogů, kteří mají zkušenosti z vědecké i aplikační práce. Deklaraci dynamiky a přizpůsobivosti je třeba postavit na prezentaci zpracovaných témat v diplomových a disertačních pracích. Jen tak může být vystižena skutečná dynamika a šíře záběru, a to výrazně lépe, než vymýšlením nových názvů programů a specializací. Nesmíme tvořit tvrdě svázané sestavy předmětů jako úzké studijními programy, tím spíše nesmíme tvořit ani pečlivě vypreparované názvy specializací. Specializaci si vytvoří každý student výběrem ze široké nabídky předmětů a spoluprací s osobností reprezentující určitou disciplínu.

Vedení ČVUT by mělo velmi promyšleně hledat spolu s fakultami způsob zabezpečení horizontální prostupnosti. To by bylo skutečným dokladem integrity, byť méně viditelným. Cestou by byla např. společná Bílá kniha, nabízející volbu předmětů napříč školou, a to přirozeně s univerzálními prerekvizitami. Nemuseli bychom pak v těžkých bolestech tvořit biomedicínský bakalářský studijní program, protože by ho bylo možno vystudovat tak, jak je nyní navržen, a to pouhým sestavením vhodně vybraných předmětů na různých fakultách, v některých případech zavedením několika předmětů na těch fakultách, kde k tomu jsou nejlepší podmínky.

Závěr: Vznik nových fakult, ústavů a studijních programů je možným prostředkem vnější deklarace dynamiky a pokroku. Není jejich zárukou, ba ani optimálním prostředkem. Dynamiku a pokrok lze v určité struktuře dobře rozvíjet pokud daná struktura zásadně nebrání dalšímu rozvoji. Pokud nenastal nezbytný zásah do struktury, je třeba hledat jiné způsoby vnitřního zabezpečení a vnější deklarace pokroku - strukturu násilím neměnit. Není li změna spontánně akceptována, vyvolává její prosazování vnitřní rozpory, které ve svém důsledku pokrok paralyzují (všichni diskutují "kdo s kým proti komu" a nepracují). Jistě nesmíme zapomenout, že zachování struktur může být obranou těch, kterým absence pokroku nevadí. Boj s takovými silami ale musí být veden jinými prostředky. Autoritativně nařizované změny struktur zaostávající pracoviště nenapraví.

Proto si myslím, že texty, byť koncepčního charakteru, by měly zasáhnout detailnější analýzu skutečných jevů (např. najít kdo, kdy, kde a proč promarnil příležitost rozvíjet progresivní téma). Teprve potom by tyto texty mohly kvalifikovaně poukazovat i na zásadnější prostředky jejich ovlivňování.

Jan Uhlíř

21. 10. 2002