Komentář k dokumentu Ke koncepčním otázkám na ČVUT (zpráva komise AS ČVUT pro rozvoj a vědu, Praha 18.9.2002)

Vážení kolegové,

po přečtení výše uvedeného dokumentu mi to nedalo a rozhodl jsem se napsat následující komentář.

Nejdříve jsem si celý dokument přečetl a během několika týdnů jsem si promýšlel reakci na jednotlivé problémové okruhy. Dle mého názoru to bylo nutné proto, abych se neukvapil při hodnocení některých pasáží a zároveň si uvědomil souvislosti uvedených problémů s mými zkušenostmi. V úvodu tohoto komentáře bych rád poznamenal, že nepatřím k těm, kteří pouze kritizují, ale zároveň jsem vždy nabízel jisté varianty řešení a v některých případech jsem se i podílel na řešení dané problematiky. Vždy jsem se snažil řešit dané problémy s odpovědnými funkcionáři na fakultě, či na ČVUT. Ne vždy jsem však našel pochopení a ochotu pomoci. Bylo to také dáno tím, že např. komunikace mezi fakultami a rektorátem není zcela optimální. Mnohdy je zarážející situace, kdy se jedinec snaží zlepšit situaci, která je nevýhodná pro velké skupiny ať již studentů, či učitelů a přesto se mu nedostává podpory. A protože nejsem z těch, kteří si jdou hned stěžovat na senáty, snažím se spíše neustále naléhat na odpovědné funkcionáře. Nicméně, oni jsou zřejmě velmi imunní vůči takovýmto snahám. Proto jsem přivítal Vaši iniciativu a proto Vám také posílám můj čistě osobní komentář. Všechny mé postřehy a komentáře vycházejí z 19-ti leté zkušenosti (včetně studia) na ČVUT a to z pohledu různých pozic a situací.

Celkově mohu říci, že se povedlo velmi věrně popsat skutečný stav na ČVUT. Formulace „zdá se“ by mohla být nahrazena slovy, která vyjadřují, že tomu tak skutečně je. Velmi výstižná je věta na str. 2 v posledním odstavci, která mimo jiné říká, cituji: „…ČVUT je prozatím až příliš konzervativní organizací, kde převládá tendence zachovat stávající stav …“. Od tohoto se vše další odvíjí.

Ad A.1

Je to přesně tak. Mé zkušenosti s přípravou BSP Biomedicínská a klinická technika jsou toho přímým důkazem. Téměř rok trvala jednání na ČVUT, ačkoli předložený program byl navržen jako zcela nekonfliktní. Dokonce se domnívám, že je tím vyplněná mezera nejenom na ČVUT, ale i v rámci ČR, kde neexistuje ekvivalent takovéhoto BSP.

Hovoří se zde i o prezentaci školy navenek. Ano, to je velmi podstatné. Např. WWW stránka ČVUT je důkazem toho, jak technická škola nezvládá tento úkol. Pokud totiž zaměstnanec ČVUT není schopen najít potřebné informace na takového WWW stránce, jak pak toho má být schopen uživatel mimo ČVUT. Bohužel se na ČVUT vžilo, že si všichni musí udělat všechno sami. Ono to podle toho také vypadá. WWW stránku ČVUT je nutné řešit profesionálním přístupem, tj. člověkem, který se bude tímto zabývat profesionálně za patřičný plat. Jinak to podle mě nejde. Dělat to jako koníčka, či jako součást standardního zaměstnaneckého poměru, není možné.

S tímto souvisí i akce s prezentačním CDROM o ČVUT. Myšlenka, že si zájemci budou chodit kupovat CDROM do prodejny skript ve Studentském domě je velmi naivní a neprofesionální. Nehledě na kvalitu zpracování, která v době kontroly podkladů, které byly vytvořeny v AVTC ČVUT odpovídala úrovni před 10ti lety. Domnívám se, že i kdybychom CDROM dávali zájemcům v rámci dnů otevřených dveří na jednotlivých fakultách, tak by to znamenalo daleko více prospěchu než to, že se bude čekat, až se někdo dostaví do prodejny skript.

Ad A.2

Ano, typickým projevem nezájmu je na ČVUT podceňování metodiky výuky. Velice málo vedoucích pracovníků zajímá jak se učí a v jakých podmínkách. Nehledě na dlouhé časové zatížení jak studentů, tak i pedagogů během týdne. Sám s tím mám bohaté zkušenosti, protože všichni nemohou mít optimální rozvrh. Takže je celkem normální, že vstanu v 5 hodin ráno a končím cvičením v 19.30, takže domů přijedu mezi 20.30 a 21.00. To se stává i studentům. Nehledě na dojíždění mnoha studentů a pedagogů. Na jednom mítinku s panem rektorem jsem navrhoval, aby doba výuky bylo soustředěna do doby od 9.00 do 18.00 hodin. Vždyť studium na vysoké škole přece neznamená konec normálního života na období 5ti let. Podle mě není důvod v tom, že se výuka nevejde do takovéhoto rozvrhu. V takovém případě musíme ještě redukovat kontaktní výuku. Efektivita současného systému výuky je velmi malá.

Např. překonaný model P+C, např. 2+2 každý týden není již zdaleka to, co potřebujeme. Je třeba také zavádět blokový systém výuky a dále např. P a C v oddělených semestrech, které na sebe navazují. Proto také potřebujeme zavádět větší laboratoře, které jsou méně specializovány a mohou být využívány více předměty.

Stále se mluví o zavádění projektové výuky. To ovšem není jen tak. Pokud mají být projekty pro studenty užitečné, je potřeba, aby měly také praktické výstupy. Bohužel kolegové, kteří se studentům poctivě věnují v rámci samostatných prací nejsou příliš oblíbeni, ačkoli studenti takovéto kolegy velmi oceňují. Důvody jsou zřejmé. Jedním je finanční náročnost praktických realizací a druhým je možná obava z toho, že daný učitel by mohl být u studentů oblíbenější než některý jiný, který toho však není schopen dosáhnout přirozenou cestou. Je třeba pečlivě zvážit, do jaké míry jsem schopni projektovou výuku dobře zajistit. Nesmí se z toho stát živelná záležitost a dále musí být kladen důraz na praktický výstup. To znamená, že rešerše musí výrazně snížit podíl. Dále také nelze přistupovat k věci tak, že všichni studenti budou mít projekt na počítači. Nehledě na to, že jsme schopni zajistit legální využívání SW pouze v rámci ČVUT, či prostřednictvím dálkového přístupu k našim serverům.

V této souvislosti bych rád zdůraznil, že je potřeba na ČVUT věnovat větší pozornost výuce fyziky. Platí totiž, že jak kdo porozumí fyzice, tak je schopen chápat i ostatní disciplíny. Je však nutné ve fyzice využívat experimenty a moderní výukové pomůcky. Já jsem si vědom toho, že pro např. 1000 studentů to není jednoduchá věc. A to jak personálně, tak i finančně. Zároveň jsem si také vědom toho, že fyzika není u všech kolegů na ČVUT chápána jako základ technického vysokoškolského vzdělání.

Ad A.3

Co se týče nadaných studentů, tak se domnívám, že by jim měla být věnována zvláštní péče, ale ne v podobě zvlášť akreditovaného studijního programu. To je tříštění sil a též zavedení nepřehlednosti do struktury studijních programů. To, že student má výjimečné vlohy k tomu a tomu, se nepozná hned na počátku. Někteří studenti mají lepší výsledky v první polovině, jiní v druhé polovině studia.

Cituji: „… i špičkoví učitelé budou učit také v bakalářském stupni.“. V rámci BSP Biomedicínská a klinická technika jsme se toto snažili uplatnit. Jaké však bylo naše překvapení, když zástupci AV ČR a někteří kolegové z ČVUT jasně prohlásili, že BSP jsou mimo jejich zájem, a že oni nemohou učit v BSP. Osobně to považuji za popření úlohy, či poslání učitele na vysoké škole. Naopak, kolegové z UK, konkrétně z LF mají přesně opačný přístup a je potřeba ho ocenit, protože se jedná v mnohých případech o daleko významnější osobnosti než máme na ČVUT.

Ad A.4

Tučně zvýrazněné pasáže jsou přesně ty klíčové problémy ČVUT. Sám jsem měl možnost se účastnit spolupráce s VŠCHT a mohu říci, že to bylo ku prospěchu věci. Současný stav vlažných vztahů mezi ČVUT a VŠCHT mi není zcela jasný. Domnívám se, že to bylo vše způsobeno osobními projevy některých funkcionářů ČVUT.

Ad A.5

To je velmi potřebné. Musím však uvést jednu důležitou zkušenost. Jak chce vysoká škole vychovávat k šetrnému vztahu k životnímu prostředí, když každodenně ukazuje studentům a všem ostatním, jak se nemá s odpady zacházet. Pokud se poučky nepřenesou do praxe, pak není možné zavádět na ČVUT studijní program v oblasti životního prostředí. Sám jsem se 10 let zabýval poloprofesionálně touto problematikou a mohu říci, že ČVUT má před sebou ještě velký kus práce. Z toho, co jsem zde uvedl vyplývá, že jsem chtěl upozornit na důležitý moment. A to ten, že důležitou složkou motivace je vzor.

Ad A.6

Celoživotní vzdělávání je další oblastí, kde ČVUT nastupuje do rozjetého vlaku. Vzorem by nám v tomto měla být UK, kde se tohoto problému zhostili ve prospěch zájemců o tuto formu vzdělání.

Domnívám se, že by tato problematika měla být svěřena jednomu oddělení na ČVUT. Nikoli na jednotlivých součástech ČVUT. Ten důvod je jednak v tom, že ČVUT má dle mého názoru větší možnosti šíření informací mezi případné zájemce, a jednak v tom, že není možné očekávat velké počty zájemců na velmi specializované předměty. Nehledě na to, že zavádět pro externí zájemce školometskou výuku není to správné. Zase hovořím ze zkušenosti. Měl jsem možnost organizačně zajišťovat 3 specializované kurzy po 100 hodinách, které byly vždy velmi kladně hodnoceny všemi účastníky, kterých bylo na každém kurzu okolo 100. Z hodnocení kurzů jasně vyplynulo, že účastníci chtějí získat nové poznatky o nových technologiích a dále chtějí mít možnost diskutovat s přednášejícími o některých problémech. Určitě neměli zájem o nějaká cvičení. Proč se snažíme vnucovat někomu něco, o čem víme, že je to pro něj neefektivní. Dá se jednoduše spočítat, že efektivnosti takového kurzu se dá dosáhnout až od počtu 20 posluchačů a výše. Takového počtu nemohou specializované předměty CŽV na jednotlivých fakultách nikdy dosáhnout. Nehledě na to, že firmy mají zájem o jisté problémové okruhy a my se musíme přizpůsobit, nebo je veškerá práce s CŽV zbytečná. Zbytečně přicházíme o finanční prostředky, které jsou firmy a společnosti ochotny do takovéhoto procesu vkládat. Nehledě na to, že se některé představy rektorátu přenášejí bez jakékoli odezvy na fakulty. Je třeba konstruktivně diskutovat a modifikovat takové představy. Mnohdy mi připadá, že se patřiční funkcionáři bojí navrhnout alternativní variantu. To nám však nepomůže, ba naopak.

Ad B.1

V této části se bohužel nemohu ztotožnit s uvedeným tvrzením o postavení a úloze ÚBMI ČVUT. Je totiž skutečností, že v souladu s předkládáním akreditační přihlášky BSP Biomedicínská a klinická technika, byl ÚBMI ČVUT transformován z CBMI tak, aby přesně plnil těsné spojení s pedagogickým procesem. I přesto však nadále zůstává pracovištěm s vědecko-výzkumným zaměřením.

Nejsem však zastáncem myšlenky, že se na ČVUT musí pouze učit. Naopak se domnívám, že je potřeba studenty angažovat v řešení problémů, které jsou důležité pro externí pracoviště. Studenti pak mají i vyšší motivaci.

Ad B.2

Zde bych pouze poznamenal, že pouhé konstatování, že ČVUT je výzkumnou univerzitou, nestačí. Je také potřeba přijmout nějaké opatření, které toto podpoří. Např. na VUT v Brně mají výuku v semestru 13 týdnů.

Co se týče výše odvodů v rámci DHČ a DČ je opravdu téměř likvidační. Např. v rámci výše uvedených kurzů jsem musel mít v rozpočtu vyhrazeno o 100% více prostředků vůči mzdovým díky odvodům, náhradám, dani, režii a zisku. Vše je předepsané. Pokud někdo žije v představě, že cena výkonu průměrného učitele na ČVUT za hodinu je 50,- Kč, tak zřejmě žije v jiné době. To je také důvod, proč ČVUT nemá takové postavení, jaké by si zasloužilo. Daleko méně náročnější a méně odborné kurzy pořádají různé agentury mimo ČVUT a mají daleko větší finanční nároky a tím pádem i příjmy. Toto podhodnocování práce a schopností pracovníků ČVUT navenek nepůsobí vůbec dobře. Spíše naopak.

Ad C.1

Personální práce je na ČVUT velmi zanedbávána. Nejenom, že lidé, kteří obětovali dané věci velmi mnoho ze svého osobního života, jsou přehlíženi a jejich úspěchy nejsou uznávány, ale též dlouho se na ČVUT pěstovala představa, že každý je zde na definitivu a není nutné ani chtěné si vychovávat nástupce. Co kdyby si vychoval lepšího nástupce než je on sám. Ale o tom to přesně je. Je třeba přemýšlet tak, abych vytvářel podmínky jiným a tím se daný obor stával moderním a aktuálním. V opačném případě se jedná o zcela jasnou likvidaci dané disciplíny.

Jsem si vědom přesně toho, co vyjadřuji, protože jsem několika kolegům vytvářel podmínky, aby dosáhli daného výsledku, ačkoli dosáhli např. vyšší kvalifikace nežli já.

Ad C.2

Mobilita studentů by byla o mnoho větší, kdyby existovalo jedno centrum, kam se mohou obrátit ohledně této záležitosti.

Co se týče mobility učitelů, není mi zcela jasné, proč existuje ustanovení o možnosti využít půl rok či rok tvůrčího volna, když není možné ho využít. Souvisí to jednak se zastupitelností a jednak s výchovou nástupců. Sám jsem ochoten kolegům pomoci se zajištěním výuky, abychom se mohli vystřídat.

Co se týče odborných brigád, není situace vůbec jednoduchá. Domnívám se, že ČVUT by mělo být schopné nabídnout řádově stovkám studentů možnost takovýchto odborných brigád. Zároveň by však mohli být tito studenti zvýhodněni tím, že např. obdrží dodatečné kredity.

Ad C.3

Je to nesporně jeden z prostředků zpětné vazby. Je však třeba dle mého názoru spíše zavádět praktická opatření než generovat několikastránkové brožury o kvalitě studia, které se nedostanou ani na úroveň kateder, na kterých mimo jiné spočívá těžiště při ovlivňování kvality pedagogického procesu. Kvalita znamená míti dosti času na přípravu a odpovědný přístup. Obojí je pak zárukou kvality.

Ad D.1

Výhradně souhlasím se vším, co je zde uvedeno. Je to věrný obraz skutečnosti. ČVUT jako takové by si jistě zasloužilo samostatnou knihovnu. Nicméně se domnívám, že společným úsilím STK a ČVUT by se dosáhlo významného pokroku.

Velmi výrazným příkladem, kdy ČVUT selhává, je potřeba velkoplošného tisku posterů. Je to jednoznačně služba, která by se na ČVUT uživila a uspořila by mnoha studentům a pedagogům čas. Chce to však systémové řešení takovéhoto charakteru služeb.

Je smutné, že o multilicence na ČVUT se musí starat např. katedra a díky grantu FRVŠ se zasloužit na rozšíření možností studentů na ČVUT pracovat s Matlabem. Osobně mi nevadí, že naše katedra se musela podílet finančně, ale vadí mi přístup lidí, kteří se tímto mají zabývat. Chovají se tak, jako že se jich to netýká. To mimo jiné souvisí s následujícím bodem. Konkrétně s tím, že někteří odpovědní pracovníci na ČVUT jako celku nemají jasně definovanou pracovní náplň. Nebýt vlastně iniciativ fakult, tak by asi multilicence na ČVUT nebyly.

Poslední příklad se týká „Campus“ licence Microsoft produktů. Po přečtení licenčního ujednání jsem si připadal jako nějaký uličník, který je předem podezříván z nelegálního jednání. Je tedy otázka, zdali je tato licence pro ČVUT výhodná. Domnívám se, že je to úkol právě pro nějakou komisi senátu ČVUT. Nehledě na to, že není člověk na ČVUT, který by byl schopen podat vysvětlení některých problematických pasáží v licenčním ujednání.

Ad D.2

Jedním z velkých nedostatků na ČVUT je neschopnost vést krátká a efektivní jednání a provádět následnou kontrolu splnění zadaných úkolů.

Pravidelně si pročítám časopis Pražská technika a pravidelně narážím na stránky, kde se píše o proběhlých jednáních. Jenom z výčtu, že se jedná o vedení, grémium a kolegium ČVUT nemůže být člověk moudrý. Už jenom pomyšlení, jaké množství lidí se podílí na těchto jistě dlouhých jednáních, mi ne aktivitě nepřidá. Je určitě dobře, že se takovéto informace zveřejňují. Nicméně postrádám ve výstupech těchto jednání právě některé z výše uvedených problémů, tj. jejich formulaci, nástin řešení apod.

Nejsou jednoznačně stanoveny kompetence a povinnosti na důležitých pozicích.

Mnoho lidí na ČVUT, a to i vedoucích pracovníků zastává myšlenku, kterou nazývám „noha mezi dveřmi“. Stručně to znamená, že mnoho lidí neumí odhadnout své časové možnosti. Následně na to, nemá na nic čas atd. Není možné pověřovat několik lidí stejným úkolem, aniž by bylo jasně stanoveno, kdo má jakou úlohu v daném kontextu. Dále je potřeba, aby vedoucí pracovníci dokázali zhodnotit potenciál svých podřízených a dle toho reagovali na úkoly od nadřízeného. Já jsem si vědom toho, že je uměním umět odmítnout výhodnou příležitost k získání zajímavé práce apod. Nicméně toto umění se vyplácí, protože se jedinec jeví zásadovým a spolehlivým.

Ad Závěr

Zde si dovolím formulovat problém, který nebyl přímo uveden v dokumentu. Jak zlepšit sounáležitost studentů s ČVUT, s jeho historií a současností? Víte na průmyslové škole jsme byli přijímáni do cechu spojařů a měl jsem jako prvák z této akce velmi dobrý pocit, protože jsem cítil, že patřím k nějakému kolektivu, k nějaké tradici atd. V roce 1983 jsem zažíval něco podobného, když jsem obdržel oznámení o přijetí na FEL ČVUT. Byl jsem také hrdý na to, že mohu navázat na mého otce, který také vystudovat FEL ČVUT. Po mnoha létech na ČVUT začínám mít pochybnosti o tom, co vlastně pro mě ČVUT znamená. Kdy se jaký pan rektor pokusil o to, zorganizovat celoškolské setkání studentů a učitelů? Proč ČVUT nepořádá např. sportovní olympiádu ČVUT se vším, co k tomu patří? Je přece potřebné a užitečné vytvářet novodobé tradice. Rektorský den to nemůže nikdy nahradit. Proč na WWW stránkách ČVUT nejsou uvedeni významní vynálezci a badatelé, kteří studovali či učili na ČVUT? Víte, ono mít možnost si koupit propagační předmět není to samé, jako dostat něco se symbolem ČVUT při nějaké významné příležitosti. Proč se např. nepřipravuje „velkolepá“ oslava 300. let ČVUT? Zbytečně mrháme prostředky na oslavu 295. let. A studenti a pedagogové, kteří by se takovýchto oslav měli především zúčastnit, vlastně ani nemají možnost. Je to dle mého názoru velká chyba. Je zřejmě důležitější, aby to oslavili lidé mimo ČVUT. A takto je to se vším. Když okolí uvidí, že na ČVUT je „pohodová“ atmosféra, tak přijdou i sami a budou se zajímat o to, jak a co děláme. Buďme sví!

Závěrem mi dovolte, abych poděkoval všem, kteří mě kdy chápali a také pro dobrou věc něco udělali. Je jich bohužel málo, ale jsou. Jejich práce si velmi vážím a jsou pro mě do jisté míry vzorem. A zcela nakonec si dovolím nastínit krédo, které se snažím vyznávat a které vychází také z toho, že všichni nemohou být stejně chytří, ale každý může přispět do celku nějakou svou schopností, či dovedností. To vše pak souvisí se vztahem daného jedince k ČVUT a také se schopností nepodceňovat výsledky práce, např. našich absolventů v průmyslu, pouze proto, že nejsou vědeckou kapacitou.

„Měli bychom se všichni snažit, abychom byli spolehlivými, odpovědnými, tolerantními a důstojnými partnery svým kolegům, studentům, ale lidem mimo ČVUT. To pak navozuje atmosféru korektních a jasných vztahů při vzájemných jednání a spolupráci.“

Přeji Vám mnoho úspěchů při Vaší nelehké práci, zejména pak při prosazování myšlenek uvedených ve zprávě.

Ing. Jiří Hozman, tajemník katedry radioelektroniky, FEL ČVUT 22.11.2002