ad A1
„...by ČVUT neměla limitovat rozvoj
programů a oborů, o které je enormní zájem prokázaný převisem přihlášených
nad přijatými a poměrem počtu přijatých a zapsaných.“
Totální delimitování je ze společenského hlediska stejně nepřijatelné
jako striktní omezování. Kdyby v současné době totální delimitování
aplikovali na právnických a filosofických fakultách, tak by na technické VŠ už
nešel téměř nikdo. Nepotřebujeme desetitisíce právníků, ani novinářů ani
specialistů na minoritní jazyky. Totéž platí i uvnitř technických VŠ. Není
možné zcela podlehnout současnému neúměrnému zájmu o obory zabývající se
zpracováním dat na úkor oborů, které jsou věnovány získávání těchto dat.
Zpětnovazební samoregulace prostřednictvím klesajících možností uplatnění
v praxi nepostačuje, neboť funguje s neúnosně dlouhým zpožděním.
ad A2
V daném kontextu jde o výrok kriticky zabarvený, což je v rozporu nejen s logikou, ale i s tvrzením samotných autorů uvedené zprávy na jiném místě (C2). Souběžná práce studentů je v řadě civilizovaných zemí zcela běžná. Lze k tomu však přistupovat obdobně jako např. v Turecku – studium na VŠ je zde organizováno tak intenzivně, že jednak trvá pouhé tři roky (ekonomická úspora), jednak studenti nemají čas ani příležitost svým případným dílčím úvazkem zvyšovat počet nezaměstnaných. Otázkou je, který model je nám bližší...
ad A3
„Rovněž by pomohlo zavedení hodnocení
výsledků studia s jemnější stupnicí...“
Tento návrh lze vřele doporučit. Současný systém je v podstatě
třístupňový. Průměrně, tj. tzv. „velmi dobře“, látku obvykle zvládá většina
studentů. S touto otázkou však souvisí otázka motivace studentů. Již pouhé
zveřejňování studijních výsledků se u nás dosud považuje za indiskrétní. Člověk
je přitom od přírody tvorem soutěživým. Zavedení osvědčené dvacetibodové
stupnice by jistě přispělo ke zvýšení rozlišovací schopnosti hodnocení i k
přesnějšímu sestavení žebříčku úspěšnosti (např. na závěr každého semestru či
školního roku, souhrnně po státní závěrečné zkoušce apod.).
ad A4
„Slabý je také kontakt školy
s absolventy“
Kromě uvedených důvodů lze dodat, že velmi dobrou reklamou pro školu je
upozornění na ty její absolventy, kteří se v praxi mimořádně dobře či
zajímavě uplatnili – bez ohledu na to, že se třeba i více nebo méně vzdálili
svému původnímu zaměření.
ad A5
Humanitnější charakter studia na ČVUT lze jen podpořit. Zvýší to zájem
o studium, rozšíří to možnosti uplatnění absolventů v praxi, zbaví je to
určitého handicapu, který dosud v případě zájmu byli nuceni odstraňovat
individuálně.
ad A6
„Zvyšování kvalifikace pracovníků firem..“
Velmi dobrý nápad – ovšem „staronový“. Vzhledem k rychlému vývoji
v řadě odvětví ztrácejí pracovníci v praxi kontakt s nejnovějšími
poznatky. V současné době je tento problém řešen v omezené míře a
ještě téměř bez potřebného finančního přínosu pro VŠ prostřednictvím různých letních škol, speciálních konferencí
apod. Motivací pro tyto pracovníky by mohlo být udělení nějakého certifikátu,
potvrzujícího zvýšení kvalifikace. Nabízí se široké spektrum možností – od
jednorázových přednášek přes krátkodobé kursy až po několikasemestrální výukové
bloky. Na FJFI by bylo možné navázat na polozapomenutou tradici postgraduálních
kursů.
ad B1
„...analytická zpráva, která by pracoviště školy srovnala podle
objektivních kritérií...“
Vzhledem k heterogenitě zaměření jednotlivých součástí ČVUT (již
jen rozdíl mezi hodnocením výsledků základního a aplikovaného výzkumu) a špatným
dosavadním zkušenostem (od bodování výsledku jednotlivých pracovníků pro
habilitační či profesorská řízení až po hodnocení jednotlivých fakult) rozhodně
nelze mluvit ani teoreticky o existenci nějakých objektivních kriterií.
ad B2
„Spolupráce s praxí ověřuje životaschopnost výzkumných ideí....
Tvůrčí práci pro vnější partnery je potřebné podporovat...“
V současnosti je tento druh činnosti spíše znevažován a
diskriminován. Nejde jen o zmíněné příliš vysoké odvody, ale i o to, že např.
průmyslové projekty se, narozdíl od grantů, při posuzování výkonu jednotlivých
částí ČVUT neberou v úvahu. Vzhledem ke skutečnosti, že v naprosté
většině grantových soutěží se porovnává neporovnatelné (jak také porovnat, zda
je lepší sprinter na 100 m nebo golfista?) a nejde tudíž o soutěž
v pravém slova smyslu (tj. porovnání kvalitativních a kvantitativních
parametrů různých řešení téhož problému), je diskriminace průmyslových projektů
nepochopitelná : tyto projekty nejsou placeny z peněz státního rozpočtu, ale
z peněz konkrétních vlastníků (akcionářů apod.), kteří nejlépe umí
posoudit a ocenit přínos výsledků řešení. Zmíněná diskriminace je zcela
absurdní v případě spolupráce se zahraničními firmami, kdy za získáním
projektu je vítězství v tvrdé mezinárodní konkurenci. Aplikace výsledků
vlastní vědeckovýzkumné práce v rámci zahraničních projektů přináší do
republiky a na školu nezanedbatelné částky navyšující zvenčí český rozpočet.
Tyto prostředky jsou ve finálním dopadu využity ke zkvalitnění výuky a výzkumu.
ad C1
„Personální práce“
Významnou složkou personální práce v profesionálně vedeném podniku
je nejen zmíněný kariérní plán, který je velmi důležitý, ale i např. péče o
vzdělávání pracovníků. Je zajímavé, že je v uvedeném materiálu je věnována
pozornost pouze celoživotnímu vzdělávání pracovníků mimo ČVUT (odst. A.6).
Uvedený problém se však týká i nás. Jednorázové přednášky či rozsáhlejší kursy
nejrůznějšího zaměření by potřebovala a uvítala řada pracovníků. Potenciální
témata: manažerská práce (implicitně se např. předpokládá, že k řízení
ČVUT, tj. podniku s ročním rozpočtem cca 1,5 mild. Kč, postačuje zdravý
selský rozum a dobrá vůle), mezilidské vztahy, pedagogika (ne každý špičkový
odborník je obdařen talentem úspěšně učit, dříve organizované kursy neměly jen
nedostatky), výuka jazyků (konverzace, psaní odborných textů...), výpočetní
technika, používání speciálních počítačových programů, mezinárodní normy ISO
atd.
Významnou podmínkou získání
a udržení schopných mladých pracovníků je vyřešení bytové otázky. Vzhledem
k situaci na trhu s byty a s přihlédnutím k sociálním podmínkám
učitelů je bohužel stále ještě žádoucí, aby se na tomto problému podílel i
zaměstnavatel. Brněnské vysoké školy např. v současné době připravují
společný projekt na výstavbu akademického městečka (plánované domy mají mimo
jiné sloužit i jako ukázka nízkoenergetického a ekologického bydlení). Podobné
projekty mohou velmi významným způsobem přispět k řešení problému
personálního rozvoje škol a ke stabilizaci mladých pracovníků.
„Výše platu často není první v jejich seznamu priorit.“
Tento bonmot je silně zavádějící. Výše platu není důležitá pro toho,
kdo si to může dovolit, tj. pro toho, kdo má dostatečný příjem odjinud (lze se
např. výhodně oženit, vyhrát ve Sportce apod.), kdo nepočítá se založením
rodiny, kdo žije jen pro práci a nic jiného ho nezajímá apod. Chceme vybírat
své budoucí spolupracovníky pouze z této množiny lidí? Pak by naše
možnosti byly značně omezené...
„...zveřejnění na nástěnce rektorátu...“
Buď jde o vtip, který u tak závažného dokumentu není na místě - nebo to
autoři myslí vážně a pak lze jen seznam ocenění doplnit vyfotografováním před
nastartovanou Tatrou V3S apod.
ad C2
Nedostatečná mobilita souvisí zejména s již zmíněnými problémy
s bydlením (ad C1).
„Dnes pro studenty není snadné získat jakoukoliv brigádu a natož
odbornou.“
Výrok je v rozporu s tvrzením v odst. A2. Pokud tento
problém existuje, mohou k jeho řešení přispět pracovníci ČVUT jak
v rámci svých interních možností (studentské vědecké síly, zapojení do
práce řešitelského kolektivu v rámci grantů, projektů, podnikatelské
činnosti apod.), tak v rámci svých osobních kontaktů na jiných
pracovištích (výzkumné ústavy, průmyslové závody, malé soukromé firmy...). To
mimo jiné přispěje i k ověření vlastních schopností studentů, ke
zkvalitnění a zvýšení smysluplnosti zadání studentských prací, k nalezení
vhodného pracovního místa po ukončení školy apod.
ad C3
„...hospitace (ty na ČVUT téměř odumřely).“
Hodnocení pedagogické činnosti pracovníků by mělo začít tím
nejjednodušším – kontrolou toho, zda se přednášky či cvičení uvedené
v rozvrhu vůbec konají (když ne, tak proč a zda byla domluvena náhrada),
zda pedagogové chodí včas a neodcházejí předčasně, zda dodržují termíny
konzultací apod. Po obsahové stránce by bylo užitečné ověřit aktuálnost
poskytovaných informací, což je zvláště důležité v populární a
nejrychleji se rozvíjející oblasti výpočetní techniky a programového vybavení,
ale i v jiných oborech. Zmíněné jevy jsou častým terčem kritiky studentů.
ad D1
„...dobrá společná knihovna...“
Pokud jde o virtuální společnou knihovnu, tak ta již několik let
úspěšně funguje (centrální evidence publikací, využití hromadných objednávek,
možnost zabránění zbytečného dvojího nákupu téže publikace, mezifakultní
výpůjčky apod.). Pokud mají autoři na mysli fyzicky existující společnou
knihovnu, pak nezbývá nic jiného, než být proti. Důvodem je nejen dislokace
jednotlivých pracovišť ČVUT v nejrůznějších místech Prahy, ale i stávající
způsob financování. Proč by si měl pracovník z Troje jezdit půjčovat
knihu, zakoupenou z finančních prostředků své katedry, do Dejvic?
Zpracoval: Jiří Kunz, 4.12.2002