Rektorův dokument se mi
v zásadě líbí, jak jsem říkal na schůzce KRaV 9.8.2006. Dokument totiž může
pomoci nastínit stručně a jednoduše jak strategické směry ČVUT, tak cíle
v horizontu současného vedení univerzity. Když budeme mít my, řadoví
výzkumníci, učitelé a studenti jasno, kam vedení ČVUT s naší univerzitou
míří a s cíli se ztotožníme, budeme už skoro v půli cesty ke splnění
cílů. Pokud se na cílech shodnou i děkani fakult ČVUT, potom pokročíme k integritě
ČVUT.
Rektorův dokument má pět
stánek, ale Wordu se podařilo ho špatně očíslovat. První strana nemá číslo.
Druhá strana má číslo jedna, třetí dvě, atd. Abych předešel zmatení, budu na
strany odkazovat písmeny A až E, první strana je A, atd.
Svoje poznámky začínám
z nadhledu, kterým se pokouším o zdůraznění hlavních myšlenek a směrů
v rektorově dokumentu. Základních myšlenek by mělo být jen několik málo,
protože představují základní principy. Inspirací mi byla především Evaluační
zpráva Evropské univerzitní asociace, která ČVUT zhodnotila v lednu 2005.
S odstupem času opět vidím ve zprávě EUA podnětné myšlenky (odkazy na
stránky jsou k českému překladu zprávy EUA).
Doporučuji, aby o zde
zmíněné myšlenky ze zprávy EUA byla rozšířena preambule rektorova dokumentu na
straně A. Bude nutné tyto myšlenky ještě zhutnit, zobecnit, aby se mohly stát
základními principy.
V rektorově
dokumentu by mělo jasněji zaznívat, že prestiž
a kvalita naší univerzity vyvěrá z konkurence schopného výzkumu a tvůrčí
činnosti ve světovém měřítku. Jsme v globální soutěži o finanční a lidské
zdroje. Na ČVUT máme tendenci chovat se, jako by tomu tak nebylo (EUA, str. 4,
bod 7). Z dikce preambule rektorova dokumentu by se mohlo zdát, že věda je
vůči výuce v podřazené roli. Očekával bych, že se rektor jednoznačně
postaví za základ kompetitivní výzkum. Zde nejde jen o hru se slovy. Mnozí na
ČVUT podstatnou roli výzkumu nechtějí vidět a schovávají se za výuku.
Nepodceňuji význam výuky a její role pro společnost.
Hlavním klíčem ke změně
postoje a atmosféry na ČVUT je podpora
těch, kdo zkoumat chtějí a umějí. ČVUT mohou na cestě k výzkumné univerzitě
posunout jen pracovníci a studenti. Vysoký průměrný věk profesorů a docentů
povede k jejich výrazné obměně. Při náboru akademických pracovníků a při
povyšování na docenty a profesory, potřebujeme nekompromisně hledět na výsledky
v tvůrčí činnosti a jejich celosvětový rozměr (EUA str. 13, bod 46; str.
14, bod 47; str. 15, bod 52). Neděláme to! Tolerujeme atmosféru průměrnosti,
snahu získat na fakultách peníze v krátkodobém horizontu nesmyslným
zvyšováním počtu přijímaných studentů, což vede k poklesu kvality celé
instituce. Povyšujeme pracovníky, kteří ani nevědí, jak vypadá světová soutěž.
Tito pracovníci budou za 10 let rozhodujícím způsobem ovlivňovat směřování
ČVUT. Kam nás povedou?
Prestižní ČVUT
s významným postavením v rámci evropského vzdělávacího a výzkumného
prostoru (viz první věta rektorova dokumentu) se neobejde bez v průměru lepších studentů (EUA str.
11, bod 36; str. 13, bod 44). K získávání kvalitnějších studentů jsou tři
cesty: (a) získávání studentů po celé ČR; (b) podstatné posílení náboru
v zahraničí, a tudíž i výuky v angličtině; (c) mezi adepty o studium
si více vybírat. Nynější snaha skoro všech fakult ČVUT vzít každého zájemce jde
právě obráceným směrem. Netraťme naši kapacitu a úsilí obděláváním jalového
pole!
Kromě moudrého vedení
potřebuje ČVUT vytvořit autonomní prostor
schopným a snažícím se jednotlivcům, aby mohli rozvinout svoji iniciativu
(EUA str.11, bod 35, jeho poslední věty). Tento autonomní prostor v malém je
nutné vytvářet paralelně k existující řídicí struktuře. Tím zajistíme, že
iniciativu neztlumí vedoucí bez rozhledu nebo netvůrčí atmosféra na příslušné
katedře. Na katedrách tak vzniknou zárodky lepšího, které během několika málo
let přinesou i tvůrčí atmosféru.
Důležitým principem je i
“šíření modelů dobré práce” (EUA,
str. 17, bod 66). Na ČVUT se princip málo využívá. Katedry jsou často
uzavřenými jednotkami, které přijímají málo podnětů zvenčí. Naše univerzita má
vnitřní hodnotící nástroje, kterých lze efektivněji využít. Vedení ČVUT a
fakult dobře vědí, kteří akademičtí pracovníci a týmy jsou na světové úrovni.
ČVUT pomůže, když vytvoří atmosféru, aby tito lidé mohli a chtěli pomoci
ovlivňovat zaostalejší pracoviště. Například: kvalita výzkumu na pracovišti se
pozná podle kvality PhD prací. Z úrovně rektora a děkanů lze do komisí pro
rigorózní zkoušky a obhajoby PhD delegovat nejlepší výzkumníky a pověřit je,
aby pomohli nepřipustit nekvalitní práce třetí kategorie a ukázali příslušným
pracovištím, jak se mají zlepšit. Podobně je tomu u oponentur výzkumných úkolů.
Vedoucí oponovaných projektů si často de facto stanovují svoje oponenty. ČVUT a
fakulty ale mají do oponentur vědomě vysílat nezávislé kvalitní hodnotitele, a
tak nepřímo zvyšovat úroveň všech pracovišť. Když několik málo procent projektů
bude pro výsledky neschopné konkurovat zastaveno, bude to mít stimulační efekt
pro ostatní projekty.
ČVUT by mělo mít strategický plán a v něm stanoveny
priority (EUA str. 18, bod 70). Připomínám, že z děkanů ČVUT po strategickém
plánu dlouhodobě volá prof. Zdeněk Bittnar. ČVUT má určit oblasti, v nichž
vyniká nebo má potenciál vyniknout, a podpořit je (EUA str. 20, bod 77). To
neznamená, že v nevybraných oblastech nemůže vznikat nový potenciál. Pokud
bude mechanismus pro podporu iniciativy každého schopného jednotlivce, potom se
klíčící semínko nového snadno lokalizuje a lze mu poskytnout podporu.
Rektorův dokument by,
kromě jiného, měl posloužit jednotlivci jako nástroj pro překonávání strnulosti
ČVUT v jeho bezprostředním okolí. Měl by mu dovolit přijít za vedoucím
katedry, děkanem a říci, rád bych udělal toto a toto. Pomozte mi, vždyť je to
součástí rektorovy vize.
Doporučuji, aby část
rektorova dokumentu začínající v polovině strany C (tj. Konkretizace
hlavních aktivit pro období 2006-2009) měla být ještě konkrétnější.
Rozvoj ČVUT
2006-2009
Str. A, odstavec 3: „Za základní
parametr vzdělávacího procesu na ČVUT je nutno považovat jeho kvalitu“. Proč
jen vzdělávacího procesu? Studentské ankety jsou výborné, ale dává se jim větší
váha, než si zaslouží. Řízení kvality je širší pojem a měl by se na ČVUT
využívat.
Str. A, odstavec 4: Zde se
správně mluví o podpoře „rozvoje tvůrčí činnost srovnatelné s vyspělými
zeměmi“. Jak to udělat? Zdroje jsou omezené a všechny podpořit nelze. Jak se
pozná koho podpořit? Jak se změří efektivita této podpory?
Str. A, odstavec 5:
„využití moderní výpočetní techniky pro podporu administrativních činností, tak
i pro podporu výuky a tvůrčích činností“. Především považuji za nutné říci, že
důležitým předpokladem fungování informačních systémů jsou rozmyšlené
administrativní či jiné postupy. Ty často na ČVUT rozmyšleny nejsou (vzpomeňte
na můj evergreen „myslitelé a vykonavatelé“). Převedení takových postupů do
informačního systému očekávaný zisk nepřinese.
Druhou poznámkou je, že tento bod, přes jeho nespornou důležitost, nepatří do
preambule. Ta by měla uvádět hlavní principy.
Strategické vize a priority ČVUT v Praze
Str. A, odrážka 2:
„nárůstem podílu volitelných předmětů zejména humanitního a ekonomického
směru“. Ano, podíl volitelných předmětů je potřebné zvýšit stejně tak jako
množství humanitních a ekonomických předmětů. Ale proč zejména? Pro rozvoj ČVUT
budou stále klíčové volitelné předměty studovaných oborů. Pro mladého schopného
pracovníka na katedře je mnohem snazší vytvořit a prosadit volitelný předmět
než povinně volitelný nebo povinný předmět. Přece jen jde o „jisté“ peníze.
S volitelným předmětem musí pracovník obstát v soutěži a prorazit.
Dejme k tomu větší prostor. Naše univerzita bude mít větší dynamiku i
v pedagogické oblasti.
Str. B, odrážka 4: Pobyty
tvůrčích pracovníků ČVUT v cizině zajistí dobře fungující systém volných
tvůrčích roků či půlroků. Obvyklý je placený rok po sedmi letech nebo půlrok po
3,5 letech. Nemáme-li peníze na zaplacení volného tvůrčího půlroku všem
akademickým pracovníkům (což představuje nárůst mzdových prostředků o jednu
sedminu), zužme podporu na skupinu, kterou považujeme za nejdůležitější. Pro
tvůrčí volné roky nejsou na ČVUT pravidla.
Str. B, odrážka 7:
„považovat personální práci za jednu z nejpodstatnějších manažerských
aktivit“. Plně souhlasím. V tomto bodu mi ale chybí podpora mobility
pracovníků. Měli bychom přetnout začarovaný kruh, kdy většina akademických
pracovníků na ČVUT vystudovala, získala PhD., atd. Naše země je malá, a tak
nemůžeme mít mobilitu jako v USA či Německu. Přesto se o mobilitu musíme
snažit. Např. nejmenujme docentem ty, kteří nebyli v cizině na
dlouhodobějším odborném pobytu nebo nepřicházejí z jiné české instituce.
Další cestou k větší dynamice na řídicích funkcích uvnitř ČVUT je vrátit
se k praxi, kdy vedoucí kateder a jiní jim odpovídající vedoucí mohou být
ve funkci nejvýše dvě volební období.
Str. B, odrážka 8: Ke
zlepšení administrativních činností nedojde, dokud nebudou dvě kategorie
administrativních pracovníků, (a) dobře placení myslitelé s možností
kariérního růstu – ten dosud nemají; (b) vykonavatelé.
Str. C, odrážka 2: Mělo by
zaznít, že hlavním rozvojovým prostorem ČVUT jsou nynější halové laboratoře za
monoblokem fakult strojní a elektrotechnické v Dejvicích. Zde je prostor
až pro osmipatrový areál. Je nutné rozmyslet, jak a kdy tento rozvojový prostor
využít.
Další moje poznámka: Za
zárodek dlouhodobého problému integrity ČVUT vidím nestejnou délku bakalářského
studia, tj. 4 roky na FSv, FS a tři roky na ostatních fakultách. Dlouhodobě
bychom asi měli směřovat ke sjednocení.
Str. C, bod b), odrážka 1: Mám
pochybnosti o možnostech Centra evropských projektů přispět ke zvýšení počtu
získaných projektů nebo jejich kvality. Moje zkušenost s několika EU
projekty ukazuje, že se úředníci rektorátu spíše ptali nás řešitelů (nebo
administrátorů uvnitř výzkumných týmů), než že by informace proudily obráceně.
Pro úspěch přihlášky je rozhodující dostat se do dobrého konsorcia a mít dobré
výsledky. Administrativní podpora je důležitá, ale až ve druhém plánu.
Uvědomuji si, že i v ČR existují zprostředkovatelské firmy, které
s hledáním kontaktů a psaním přihlášky za peníze pomáhají. Pokud by
Centrum evropských projektů mělo být přínosem, potom by asi muselo fungovat
podobně jako tyto firmy. Firmy ovšem neradí všem. Krokem tímto směrem by bylo
převzetí způsobu financování ve firmách pro Centrum. Po jisté rozběhové fázi by
se Centrum muselo zaplatit z dávek, které by jim dávaly úspěšné projekty
z režijních prostředků (overheads), jejich přijetí Centrum na základě
smlouvy pomohlo. Ekonomické řízení by mohlo porazit administrativního molocha.
Str. D, bod b, chybějící
odrážka: Na ČVUT chybí kvalifikovaná právní, ekonomická a daňové poradenství.
Pokud by taková kvalifikovaná skupina na rektorátě vznikla, pomohlo by to velmi
integritě ČVUT, řídicím pracovníkům a jednotlivým řešitelům přicházejícím
s novými iniciativami. Nezbytné je, aby se pracoviště vyznalo i
mezinárodních smlouvách a podmínkách.
Strana D, bod d, odrážka 4:
„Zvyšování počtu zahraničních studentů“. Proč jsou jmenovány právě země Asie a
Latinské Ameriky. ČVUT musí lovit svoje studenty po celém světě.
Strana E, bod e, odrážka 5:
Mám pocit, že vzniku Fakulty komerčního inženýrství a managementu by nejvíce
pomohlo, kdyby se do čela postupu postavila osobnost, která by fakultu opravdu
založit chtěla a uměla (analogie prof. M. Vrbová a FBMI). Může rektor takovou
osobu najít?
Vašek Hlaváč, hlavac@fel.cvut.cz, člen komise pro rozvoj a vědu AS ČVUT
Praha 30.8.2006