Analytická
zpráva komise pro rozvoj a vědu Akademického senátu ČVUT
Problematika strukturovaného
studia na ČVUT
Autoři
prof. Ing. Jiří Bíla, DrSc., člen AS ČVUT, Ústav přístrojové a řídicí techniky, Fakulta strojní ČVUT
doc. RNDr. Jiří Demel, CSc., člen AS ČVUT, katedra inženýrské informatiky Fakulta stavební ČVUT
prof. Ing. Pavel Fiala, CSc., člen AS ČVUT, katedra fyzikální elektroniky, Fakulta jaderná a
fyzikálně inženýrská ČVUT
prof. Ing. Václav Havlíček, CSc., katedra teorie obvodů, Fakulta elektrotechnická ČVUT
prof. Ing. Václav Hlaváč, CSc., člen AS ČVUT, katedra kybernetiky Fakulta elektrotechnická ČVUT
prof. Ing. arch. Ladislav Lábus, člen AS ČVUT, Ústav navrhování III, Fakulta architektury ČVUT
doc. PhDr. Jiří Semrád, člen AS ČVUT, Masarykův ústav vyšších studií ČVUT
Praha 2. února 2005
Emailová adresa pro korespondenci: hlavac@cmp.felk.cvut.cz
Abstrakt
Analytická zpráva se věnuje otázkám strukturovaného studia na ČVUT, jehož rozvoj a reforma jsou pro příští osud ČVUT klíčové. Zpráva formuluje cíle a pojmenovává problémy. Udává také, jak podobné problémy řeší jiní a diskutuje některá možná opatření, která pomohou ČVUT stát se konkurenceschopnou výzkumnou univerzitou v evropském vzdělávacím prostoru.
Zpráva poukazuje na nezastupitelnou roli vedení ČVUT při potřebě integrovat strukturované studijní programy fakult s cílem zvýšit jejich otevřenost a flexibilitu absolventů. Za základní strategické východisko pro ČVUT se ve zprávě doporučuje orientovat se na výzkum a na výběrové náročné magisterské studijní programy. Masovější bakalářské studijní programy by měly připravit studenty do praxe a zhruba čtvrtině z nich poskytnout na základě volitelnosti náročnější teoretickou výuku.
2. K větší flexibilitě studia i absolventů
5. Rozbor požadavků na strukturované studium a možností jejich
naplnění
5.3 Kvalita uchazečů o studium
5.5 Dvojí použitelnost bakalářů
5.8 Kontaktní hodiny a motivování studentů ke studiu
7. Analýza příležitostí a rizik
8.1 Strategie přijímání do bakalářského studia
8.2 Organizace bakalářského studia
8.3 Strategie přijímání do navazujícího magisterského studia
Komise pro rozvoj a vědu (KRaV) Akademického senátu ČVUT s mandátem 2002 až 2004 se rozhodla analyzovat významný problém z hlediska rozvoje ČVUT. Je jím zavádění strukturovaného studia na fakultách ČVUT. Řada pěti analytických zpráv ke klíčovým otázkám rozvoje ČVUT ze září 2003 je tak rozšířena o zprávu šestou. Strukturované studium tvoří bakalářský stupeň (3-4 roky), magisterský stupeň (1.5-2 roky) a doktorský stupeň (3 roky). Největší důraz je v této zprávě kladen na rozbor bakalářského stupně.
Problematika rozvoje ČVUT v pedagogické oblasti je principiálně ovlivněna neujasněností bakalářského studia na fakultách i celé univerzitě, návaznostmi bakalářského studia na magisterské studium a nedostatečnou koordinací mezi fakultami. Situaci komplikuje fakt, že posluchači již v akreditovaných bakalářských studijních programech studují a blíží se k magisterskému stupni. Některé potíže pramení také z toho, že strukturované studium bylo zavedeno velmi rychle z úrovně MŠMT poměrně striktní novelou vysokoškolského zákona. Bakalářské a magisterské studijní programy akreditované v roce 2002 vznikly v některých případech mechanickým rozdělením předchozího pětiletého inženýrského studia. Pozitivní možnosti třístupňového studia podle Boloňské deklarace proto nebyly v plné míře využity.
Důležitým trvalým úkolem pro vedení školy a fakult by měla být analýza možností i dosavadních výsledků zaváděné reformy studia a zejména vytváření ucelené vize strukturovaného studia na ČVUT a její realizace. Uvedená problematika je velmi aktuální a její řešení nesnese odkladu.
Pokud má být něco nového úspěšně zavedeno, je třeba potenciálu změn věřit a ne implementovat změny s vědomou či nevědomou sebeobranou stávajícího stavu. Zatímco plánovaná reforma měla přispět k větší flexibilitě a prostupnosti studia, nově se rozbíhající bakalářské a magisterské studijní programy mnohdy pevné rozdělení oborů naopak prohloubily a více studium specializovaly. Zde je vidět nedobrý vliv pevných finančních hranic mezi katedrami. Rektor a AS ČVUT rozděluje rozpočet fakultám a děkani spolu se senáty fakult dále katedrám podle stejného či podobného vzorce, podle něhož finanční dotace přichází z MŠMT. Ve vzorci hraje rozhodující roli výuka. Na ČVUT je důsledkem způsobu rozdělování financí mnohaletá tradice „zákopové války“ mezi vedoucími kateder o předměty, a to především předměty povinné. Ke změnám předmětů dochází zhruba každých pět let při opakujících se reformách studia. Výsledkem je, že tvorba učebních plánů není optimalizovaná z hlediska kvality studia, potřebných návazností i obsahu jednotlivých předmětů. Studenti jsou často omezováni ve volitelnosti předmětů a katedry se snaží udržet za každou cenu jak předměty, tak i studenty.
Duchu Boloňské deklarace, ale i požadavku na širokou uplatnitelnost absolventů odpovídá otevřenost a univerzálnost studijních programů. Těmto představám na ČVUT patrně nejvíce vyhovuje studium architektů. Jejich vzdělávání se vzdalo ambice poskytnout ve studijních plánech všechny znalosti a vědomosti potřebné pro výkon profese s tím, že studiem musí získat absolvent schopnosti doplnit si samostatně nezbytné specializované znalosti a dovednosti v praxi a celoživotním vzděláváním. Otevřenosti ve studijních programech lze dosáhnout posilováním možnosti studenta zvolit si předměty, a to i napříč fakultami.
Komise pro rozvoj a vědu AS ČVUT považuje za účelné odvíjet úvahy o rozvoji ČVUT včetně strukturovaného studia od jasně vyslovené hlavní priority.
Hlavní prioritou ČVUT by mělo být dosáhnout postavení významné technologické univerzity na úrovni České republiky i EU s elitním magisterským studijním programem, který se opírá o kvalitní výzkum, schopnost přinášet inovace a související náročné doktorské studium. Chtěli bychom, aby významná část adeptů do magisterského programu přicházela z jiných českých vysokých škol i z ciziny. Chceme-li dosáhnout stavu, kdy se absolventům magisterského stupně na ČVUT bude otevírat dveře u zaměstnavatelů, a to i za hranicemi ČR, je nutné začít již na úrovni bakalářského studia. Orientace na špičkové lidské zdroje je klíčová i pro českou ekonomiku. Kdo jiný bude nositelem potřebných inovací?
Masovější
bakalářský stupeň, i když bude univerzitě alespoň v počátku přinášet
podstatnou část příjmů ze státního rozpočtu za výuku, by měl hrát doplňkovou
roli s ohledem na hlavní prioritu – špičkové magisterské a doktorské
programy. Bakalářské studium by mělo plnit několik, často protichůdných cílů:
· Být zdrojem studentů dostatečně připravených na absolvování náročného magisterského studia.
· Přitom poskytnout kvalitní a použitelnou, prakticky zaměřenou přípravu pro konkrétní profesi.
· Zároveň poskytovat univerzální, obecně pojaté vzdělání, aby jeho absolventi byli připraveni reagovat na budoucí vývoj a změny, případně byli připraveni i profesi v průběhu života změnit.
Pro ČVUT neexistuje jiná alternativa, než usilovat o zařazení mezi prestižní evropské technologické univerzity. V globalizovaném světě dochází k tvrdému výběru. Bez trvalé péče o vysokou kvalitu studia, včasnou, vědomě řízenou a vhodně nasměrovanou inovaci studijních programů a tvorbu nových atraktivních programů by hrozilo nebezpečí, že by se ČVUT mohlo dostat na okraj dění.
Obraz ČVUT vně určují jak nejlepší, tak i nejhorší absolventi. Strukturované studijní programy musí plnit řadu protichůdných požadavků. Bakalářské studium má být současně průchodnější i kvalitnější. Bakaláři mají mít i dvojí použití, jak pro praxi, tak i pro vědu. Realizace obojího jedním mechanismem se zdá být úkolem pro Chytrou horákyni. Řešením může být vytvoření navzájem prostupného bakalářského stupně, který motivuje nejlepší studenty k volbě náročnější cesty s větší dávkou teoretických znalostí.
Závěry této analytické zprávy budou předloženy vedení ČVUT a vedením fakult. Rektor a děkani jediní mají oprávnění a moc situaci změnit a jsou zároveň za rozvoj ČVUT zodpovědní.
Problematika strukturovaného studia se stala aktuální v evropských podmínkách v souvislosti s podepsáním deklarace o vytváření evropského vysokoškolského vzdělávacího prostoru v červnu 1999 v Boloni. Cílem deklarace bylo posílit konkurenceschopnost Evropy v oblasti vzdělávání i získané kvalifikace pracovníků. V této boloňské deklaraci se účastnické země dohodly, že budou podporovat vznik dvojstupňového systému mezinárodně srovnatelných závěrečných výstupů vysokoškolského vzdělávání. Dále pak budou podporovat zavádění výkonnostního posuzování podle kreditního systému (ECTS), podporovat mobilitu studentů i vyučujících a posilovat evropskou spolupráci v oblasti zajišťování kvality na základě srovnatelných kritérií a metod (Společné prohlášení evropských ministrů školství Bologna 19. června 1999, viz [1]). V českých podmínkách pak byla přijata novela VŠ zákona č.147/2001 Sb., jíž byla mj. nová struktura vysokoškolského studia stanovena. Na zemské úrovni by se pak měl odrážet i vzájemný poměr mezi respektováním pestrosti a umožněním srovnatelnosti, což patří k hlavním charakteristikám tzv. boloňského procesu.
Kromě zavádění důsledného a průchodného dvojstupňového systému bakalářských a magisterských programů (strukturované studijní programy) by měly být v jednotlivých zemích do roku 2005 vytvořeny organizační struktury pro zajištění interní a externí evaluace kvality vysokých škol.
V souladu s celoevropským trendem vyjádřeným zejména Lisabonskou úmluvou a Boloňskou deklarací a požadavky zákona č. 111/1998 Sb. přistoupilo ČVUT již v roce 2000 k formulování zásad a pravidel zavedení strukturovaného studia na všech svých fakultách. V průběhu následujících let pak byly postupně na všech fakultách zpracovány podklady pro akreditaci bakalářských, magisterských a doktorských studijních programů.
Zásady strukturovaného studia na ČVUT byly v průběhu roku 2000 projednány v AS ČVUT a VR ČVUT a doporučeny všem fakultám k realizaci. Na základě uvedených zásad bylo doporučeno, aby veškerá výuka akreditovaných studijních oborů probíhala v rámci strukturovaného studia s jediným typem bakalářských studijních programů připravujících absolventy jak pro praxi, tak pro návazné magisterské studium. Uvedené zásady byly publikovány v [2] .
Hlavní zásady strukturovaného studia na ČVUT lze vyjádřit pro bakalářské programy následovně:
· Standardní doba studia je 3 až 4 roky.
· Doporučený počet kreditů za semestr je 30, max. počet kontaktních hodin týdně je 26.
· Studijní plán si skládá student sám (s dodržením složení povinných předmětů), volitelné předměty může vybírat z celé nabídky ČVUT.
·
Doporučený poměr předmětů
teoretického základu : oborovým : manažerským : humanitním má být
40 : 40 : 10 : 10.
· Součástí studijního plánu má být odborná praxe o délce minimálně 8 týdnů.
· Studijní plány a náplň předmětů musí zajistit potřebnou úroveň teoretického a obecně inženýrského základu, avšak náročné teoretické partie potřebné zejména pro samostatnou tvůrčí činnost mají být přesunuty do návazných magisterských programů.
· Počínaje 5. semestrem je možno skladbu povinně volitelných předmětů volit alternativně v zaměření na praxi nebo na další studium.
· Součástí bakalářského studijního programu jsou zkoušky ze 2 cizích jazyků a doporučuje se alespoň 1 měsíc studia absolvovat v zahraničí.
Obdobná doporučení byla formulována i pro náročnější navazující magisterské studijní programy.
Uvedené
zásady směřovaly ke splnění společenské objednávky na zvýšení počtu úspěšných
studentů terciárního vzdělávání, zvýšení efektivity studia (zejména snížení
propadovosti) a poskytování univerzálnějšího vzdělání, při současném udržení či
posílení postavení ČVUT jako prestižní školy, zvýšení kvality absolventů
zejména na magisterské a doktorské úrovni a posílení charakteru ČVUT jako
výzkumné univerzity.
Od zahájení procesu přestavby výuky na strukturované studium sice ještě neuplynul ani jeden „produkční cyklus“, avšak přesto již jsou viditelné signály, že některé části procesu neprobíhají v souladu s doporučenými zásadami a řady proklamovaných cílů patrně nebude dosaženo. Proto je nezbytné celý proces zkoumat hlouběji.
Při formulaci požadavků na strukturované studium je nutno vycházet z toho, že ČVUT akceptuje celospolečenskou snahu o zvýšení podílu úspěšných absolventů bakalářského studia v ČR na 50 % populace, a že se na tom v oblasti technického vzdělávání chce významně podílet. Plnění tohoto úkolu je při současné úrovni uchazečů o studium samozřejmě velmi náročné a vyžaduje jak využití všech tradičních postupů, tak i zavedení moderních forem výuky a realizaci opatření pro získání většího množství kvalitních uchazečů o studium.
Vysokoškolský zákon předepisuje strukturovaný (třístupňový) způsob studia a jednoznačně stanoví zejména standardní délku doktorského studia.
Zákon výjimečně umožňuje sloučit bakalářský a magisterský stupeň do jednoho, tato výjimka je možná se souhlasem akreditační komise. Vedení ČVUT není případné žádosti o výjimku nakloněno.
Dlouhodobý záměr MŠMT předpokládá, že až 50 % devatenáctileté populace bude moci úspěšně studovat v terciálním sektoru vzdělávání.
MŠMT směřuje veřejné vysoké školy ke zvyšování počtu studentů v bakalářských studijních programech nepřímo pomocí rozdělování dotace na studenta s tím, že v magisterských programech by počet studentů neměl být zvyšován.
ČVUT samo je kromě obecné snahy o plnění požadavků společnosti zainteresováno na zvyšování počtu studentů dvěma způsoby: snahou získat finance a snahou být “větší školou” (založeno na předpokladu, že větší je významnější).
V důsledku poklesu celkového počtu devatenáctiletých je zvýšení počtu absolventů velmi obtížné a třeba i pouhé zachování dosavadních počtů přijímaných studentů lze chápat jako relativní zvýšení počtu studentů. Snaha o zvyšování počtu studentů se nepříznivě projevuje na kvalitě přijímaných studentů.
Kvalita uchazečů o studium představuje široké spektrum. Z tohoto spektra si jednotlivé univerzity a studijní obory vybírají uchazeče přednostně z horního (kvalitnějšího) konce spektra, v oblasti technického vzdělávání musí ovšem být záběr širší. Situace se na jednotlivých fakultách a oborech se v tomto směru značně liší.
Bakalářské studijní programy musí vzhledem ke své době trvání důsledně navazovat na předchozí středoškolské studium. Struktura uchazečů o studium na ČVUT v současné době zahrnuje všechny formy středoškolského vzdělání od gymnázií přes průmyslové školy až po absolventy učňovských škol s maturitou. Tato různorodost rovněž komplikuje tvorbu optimálních učebních plánů a je nutno ji respektovat, i když by představitelé univerzit měli požadovat co největší rozšíření gymnaziálního vzdělání.
Vzhledem k setrvačnosti systému středních a základních škol je však zcela nereálné předpokládat budoucí zvýšení kvality absolventů středních škol. Důsledkem je, že pokud se záměr MŠMT má naplnit, budou do terciálního vzdělávání vstupovat v průměru mnohem méně nadaní a připravení uchazeči než dosud. Poklesu kvality přijímaných studentů budou ušetřeny pouze ty studijní obory, které jsou veřejností vnímány jako prestižní, a které si z tohoto důvodu mohou uchazeče vybírat, což platí na ČVUT patrně jen pro Fakultu architektury. Ostatní studijní obory musí především zvýšit aktivitu v propagaci studia, posilovat jeho atraktivitu a dále pak upravit strukturu výuky i pedagogické aktivity tak, aby byly negativní vlivy kvality a počtu uchazečů o studium minimalizovány.
Kvalita uchazečů o studium konkrétního studijního programu na konkrétní škole (fakultě) je také ovlivněna povědomím veřejnosti, jak snadno se lze na tu kterou školu dostat, tj. je ovlivnitelná strategií školy při přijímání uchazečů (viz 8.1 a 8.3) i prezentací školy moderními prostředky.
Kvalita absolventů rovněž představuje široké spektrum. Jeho rozsah a průběh však škola sama do značné míry ovlivňuje.
Odborné renomé školy závisí na kvalitnějším konci spektra (elita, která školu proslaví tím, co dokáže). Vnímání školy veřejností však závisí i na horším konci spektra. Špatný absolvent dělá škole ostudu tím, co pokazí. Pokud studium bude příliš snadné, škola bude přitahovat spíše slabé studenty. Škola musí hlídat oba konce spektra.
Studium optimalizované pro jeden konec spektra často nevyhovuje pro jeho druhý konec (možnosti řešení naznačuje analýza v sekci 8.2 . Obory, které mají homogenní strukturu přijímaných studentů (např. architektura), to příliš netrápí, ale čím širší je spektrum kvality na vstupu, tím větší problémy snaha o zvyšování počtu absolventů při současném udržení kvality přináší.
Při stávající struktuře bakalářských studijních programů často hrozí nebezpečí, že z ryze odborného hlediska budou naši bakaláři méně připraveni do praxe, než absolventi kvalitních průmyslových škol, jejichž znalosti v minulosti postačovaly pro funkce nižších řídicích pracovníků. V moderní informační společnosti by měli průmyslováky v těchto rolích nahradit bakaláři s tím, že mají podstatně lepší teoretické základy, schopnosti písemného projevu i ústní prezentace a s dobrou znalostí alespoň jednoho cizího jazyka. Těmto požadavkům samozřejmě nemohou vyhovět bakaláři s ryze praktickým zaměřením bez nezbytného teoretického základu.
Dlouhodobý záměr MŠMT předpokládá, že asi polovina bakalářů odejde do praxe a druhá polovina bude pokračovat v magisterském studiu. Optimalizovat studium pro oba účely je obtížné zejména u kratších studijních programů (možnosti řešení jsou naznačeny v analýze v sekci 8.2).
Podmínky financování veřejných vysokých škol v současné podobě školu motivují rovněž k co největšímu počtu studentů přijímaných do navazujícího magisterského studia. To je opět v protikladu ke snaze o vysokou kvalitu absolventů (magistrů). Otázkami přechodu studentů z bakalářského do magisterského programu je proto třeba věnovat velkou pozornost a příslušná pravidla včas připravit.
O přístupu ke strukturovanému studiu rozhoduje konec konců i zájem studentů o tento typ studia. Ukazuje se, že pohnutky k volbě typu studia nejsou ze strany studentů zcela jednoznačné. Téměř všichni studenti bakalářských programů chtějí pokračovat v navazujícím magisterském studiu. Pokud je vedle bakalářského studijního programu nabízen program magisterský, dávají mu studenti většinou přednost (platí to v současné době v našich podmínkách, nikoli však v zahraničí).
Potenciální uchazeči o studium, jejich rodiče, ale ani zaměstnavatelé (s výjimkou zahraničních firem) a státní správa často dosud nepovažují bakalářské studium za plnohodnotné vysokoškolské vzdělání. Přispívá k tomu i MŠMT, které bakalářskou kvalifikaci nepovažuje za postačující ani pro učení na základních školách.
Otázka úzce souvisí s legislativou. Ministerstvo práce a sociálních věcí s oporou o jednotlivé resorty negarantuje systémy kvalifikačních struktur ani možnosti a podmínky kariérního růstu absolventů bakalářských studijních programů. Je zcela evidentní, že dnešní absolventi bakalářských studijních programů v českých podmínkách nepovažují své vysokoškolské vzdělání za ukončené. Uvedená situace se patrně bude vyvíjet podobně jako ve vyspělých zemích, ale změna vnímání bakalářů studenty i veřejností bude trvat řadu let.
Propadovost, popř. její doplněk úspěšnost, nejsou (prozatím) z vnějšku školy finančními nástroji vynucovány nijak drasticky. Změny jsou již připraveny a ČVUT by se na ně mělo připravit.
Příliš široké spektrum kvality přijímaných studentů (příliš rozšířené směrem k dolnímu konci) má často jako důsledek buď horší kvalitu absolventů, nebo vyšší propadovost. Přitom s sebou přináší obvykle i vyšší pracnost a nákladnost pedagogického procesu.
Zachovat kvalitu výstupu při méně kvalitním vstupu je obtížné a mnohdy neefektivní. Částečné řešení lze hledat v lepších metodách výuky, ale potenciál tohoto přístupu není nevyčerpatelný. Podstatně větší potenciál v uvedené oblasti má optimalizace učebních plánů, neboť je vhodnější učit méně látky pořádně, než předávat povrchně velké objemy látky s neúměrnými požadavky na teoretický základ chybějící v bakalářské etapě.
Je těžké současně dosáhnout zvýšení průchodnosti a kvality bakalářského studia. Pro srovnání bakalářského studia navíc chybí „kalibrační etalon“.
Ve snaze zlevnit výuku je snahou snížit počet kontaktních hodin. Skutečnost je taková, že nezanedbatelný počet studentů se neumí učit a vlastně se ani příliš učit nechce. Chceme-li udržet vyšší podíl kvalitních absolventů bakalářského programu, potom musíme studenty přimět učit se. Bez odpovídajícího počtu kontaktních hodin se to asi neobejde.
Vážnou konkurencí nám mohou být dobré průmyslové školy a jejich různé „nástavby“. Výhodou průmyslovek je vyšší počet kontaktních hodin a také pevnější režim nutící studenty k systematické práci. Naší výhodou je, že průmyslové školy mají vážné problémy udržet odborně nejzdatnější pedagogy. Je to jednak kvůli výši platů, ale také díky absenci výzkumu, tvůrčí svobody a hlubší návaznosti na praxi.
V Belgii [3] mají dva druhy bakalářských programů, profesně orientované a akademické, všechny jsou tříleté (180 kreditů). Profesně orientované bakaláře vyučují pouze vyšší odborné školy (Hogenscholen), akademické bakaláře vyučují buď univerzity nebo vyšší odborné školy v asociaci s některou univerzitou. Akademické bakalářské studium je přípravou pro navazující magisterské studium, které je buď jednoleté a prakticky zaměřené (60 kreditů) a nebo dvouleté (120 kreditů). Není snaha obě magisterské větve sjednocovat, naopak, profily absolventů jsou jasně odděleny. Dokonce i podobné kursy, jejichž názvy se vyskytují v obou větvích, mají náplň podřízenu profilu příslušné větve.
V Německu [4] byla donedávna Boloňská deklarace brána vlažně, strukturované studium provozovalo jen několik málo universit víceméně z vlastní iniciativy a spíše s důrazem na magisterský a doktorský stupeň. Až do Berlínské schůzky v září 2003 a do následného zásahu státního tajemníka panovala víra, že tradiční studijní programy budou moci nadále běžet paralelně s novými Bc/Mgr programy. Poté se situace rázem změnila, nyní je strukturované studium houfně zaváděno jako řetězová reakce, protože žádná škola nechce zůstat pozadu. Ve strukturovaném studiu však dosud studuje jen málo posluchačů (asi 6 %). Systém není centrálně řízen, existuje 6 akreditačních komisí, autority spoléhají na regulační mechanismy trhu se vzděláním. Bakalářské studium trvá 6-7 semestrů, bakalářské spolu s magisterským má trvat 10 semestrů, jsou 3 typy magisterských programů podle typu návaznosti na program bakalářský.
Článek [4] rozebírá rizika a možnosti nového systému. Pro Fachhochschule je obtížné zkrátit studium na 6 semestrů, ale u 7 semestrů je obava z přijetí u veřejnosti. Magisterské programy na Fachhochschule jsou možné, ale jsou problémy s jejich financováním. Univerzitní bakalářské programy jsou možné a dávají šanci slabším studentům, kteří tak nemusí univerzitu opustit, univerzity však musí kompletně přepracovat své studijní programy. Prestižní univerzity se často snaží mít kromě tradičních dlouhých programů pouze návazné magisterské programy a bakaláře přijímat od jinud.
Německé vysoké školy tento svobodný prostor pro utváření strukturovaných programů využily v maximální míře formováním inovativních a interdisciplinárně pojatých studijních programů. Byly si vědomy toho, že chtějí-li zachovat “domácí stříbro” (tradiční obory) musí vytvořit řadu zcela nových oborů různé náročnosti, s mírou interdisciplinarity odpovídajících různým úsekům společenské praxe (včetně těch nově se tvořících). Pro zajištění srovnatelnosti a kvality takové pestré a silně diferencované nabídky studijních programů zároveň vytvořily nový rámec hodnocení těchto programů, který by zamezil tomu, aby nedošlo k divokému nárůstu vzájemně nesrovnatelné nabídky programů. Vytvořily tak nový německý model akreditace (decentralizovaný systém zajišťování kvality federální vzdělávací struktury SRN). Místo délky studia je posuzována kvalifikace podle své výstupní úrovně, pracovní zátěže, studijních výstupů, kompetencí a profilu. V rámci strukturovaných programů jsou iniciovány i tzv. nadnárodní programy, které by měly v ideálním případě vést ke společnému titulu, obecně uznávanému.
V některých zemích EU (např. v Nizozemí, Francii, Velké Británii) se strukturované studium netýká pouze dvou základních článků, ale zahrnuje i doktorské studium. Sleduje se tím otázka, jak zvýšit přitažlivost vědu pro mládež, jak dosáhnout, aby evropské potřeby byly naplněny a aby absolventi vysokých škol byli konkurenceschopní v globálním měřítku. Např. ve Francii, která má strukturované studium řešeno modulárně, se konstatuje, že většina studentů volí modul vedoucí do praxe, ne k vědecké činnosti. Proto chtějí dosavadní systém přehodnotit. V současné době však řeší otázku pobídkovými stipendii.
V souvislosti s transformací studijních programů se v anglosaských a frankofonních zemích konstatuje, že dosavadní programy jsou koncipovány příliš úzce oborově. Konstatuje se, že když se vědečtí pracovníci ocitnou z jakýchkoliv příčin mimo hranice svého oboru, velmi často jsou postaveni před fakt, že jsou ve své oblasti překvalifikováni, ale obecnější znalosti a dovednosti jim chybí. Najít pracovní příležitost v jiných oborech se pro ně stává velmi komplikovanou a často frustrující záležitostí.
Hlavním problémem, který existuje ve vyspělejších zemích Evropy podobně jako u nás, je určitá protikladnost požadavků kladených na vysoké školy. Proto se řada zahraničních vysokých škol snaží připravit zcela nový, vysoce flexibilní systém studijních programů a oborů, umožňující, aby si sami studenti mohli do značné míry modifikovat co, kdy a do jaké hloubky budou studovat. Nejlépe pak na tom jsou ty fakulty, které mají krátkou historii a mají tak v podstatě všechny své programy od počátku akreditovány jako dvoustupňové respektive trojstupňové. Vysoké školy a fakulty, které mají dlouholetou tradici, jsou na tom podstatně hůře. Podmínky dané tradicí a specifikou příslušného oboru ovlivňují míru úspěchu i rozsah problémů, se kterými se konkrétní vysoká škola potýká. Obecně platné závěry a postupy řešení lze proto formulovat jen velmi obtížně.
Je účelné, aby vedení ČVUT i vedení fakult opřela strategické směrování studia nejen o obecné poznatky, zkušenosti jiných univerzit a intuici, ale i o konkrétní poznatky z naší univerzity. Pro jejich uspořádání jsme v této zprávě zvolili osvědčený postup – analýzu příležitostí a rizik. Výčtem uvedeme silné, slabé stránky, příležitosti a rizika. Záměrně jsme potlačili syntetickou část této metody, protože formulování závěrů přísluší vedení školy a fakult. Jen vedení má příslušné pravomoci a související zodpovědnost.
· Všechny fakulty ČVUT připravily podklady pro akreditaci strukturovaných studijních programů a tyto programy byly zpravidla bez problémů řádně akreditovány.
· ČVUT má společný studijní a zkušební řád závazný pro všechny fakulty a ústavy (i když je jednota jeho ducha v dílčích záležitostech někdy bezdůvodně narušována různými výklady vnitřními pravidly fakult).
· Počet uchazečů o studium je na většině fakult stále dostatečný.
· ČVUT má i v pedagogické oblasti rozsáhlou mezinárodní spolupráci, významná část studentů má možnost části studia v zahraničí.
· ČVUT má stále vysoký kredit v ČR i v zahraničí.
· Absolventi všech studijních oborů ČVUT se dobře uplatňují na trhu práce, i když systematické sbírání údajů o uplatnění absolventů nebylo na ČVUT zavedeno.
· Příprava strukturovaných studijních programů byla především záležitostí relativně úzkého okruhu koncepčních pracovníků, akademických senátů a vědeckých rad. Většinou neproběhla široká diskuse v akademické obci.
· Konzervativní část akademických pracovníků bere reformu pouze jako nutné zlo.
· Standardní délka bakalářského studia je na různých fakultách rozdílná (4 roky na F1, F2, F6 a 3 roky na F3, F4, F5).
· V některých případech (zejména u tříletých bakalářů) došlo místo potřebného odlehčení prvního roku studia naopak k jeho přeplnění náročnými předměty z druhého roku studia (F3). U druhého i třetího roku došlo zároveň k přeplnění odbornými předměty ve snaze vzdělat budoucí bakaláře téměř stejně široce jako dosavadní inženýry.
· Počet kontaktních hodin byl snížen jen velmi málo nebo vůbec ne.
· Trvalým nedostatkem řady studijních programů je slabá samostatná práce studentů. Projektově orientovaná výuka je stále v menšině.
· Počet studijních oborů a specializací je stále příliš vysoký
|
Fakulta |
Bakalářské obory |
Magisterské obory |
|
F1 |
8 |
10 |
|
F2 |
6 |
13 |
|
F3 |
4 |
7 |
|
F4 |
5 |
5 |
|
F5 |
1 |
1 |
|
F6 |
6 |
2 |
· Flexibilita studijních plánů (volitelnost předmětů) se často po zavedení strukturovaného studia snížila.
· Ve skladbě předmětů někdy vymizely předměty rozšiřující přehled studenta v příbuzných oborech.
· Výuka matematiky byla často příliš zredukována a odborné teoretické předměty přesunuty směrem k začátku studia tak, že v době jejich výuky potřebná matematika není dosud probrána.
· Rozdělení matematiky, fyziky a teoretických odborných předmětů do dvou stupňů strukturovaného studia snižuje efektivnost výuky.
· S výjimkou F5 trvale klesá kvalita studentů přijímaných do prvního ročníku.
· Strukturované studium po modifikaci na základě zkušeností se současnou verzí může přispět ke zvýšení efektivity studia včetně snížení propadovosti bez významného poklesu kvality.
· Sjednocení standardní délky studia a kreditních požadavků spolu s odstraněním administrativních bariér a s úpravou pravidel pro alokaci finančních zdrojů může přispět ke zvýšení horizontální prostupnosti školy a posílení její integrity.
· Považovat za základ rozvoje ČVUT kvalitní výzkum a tvůrčí práci. Promítat výzkum a tvůrčí práci do všech tří stupňů strukturovaného studia včetně aktivní účasti studentů na výzkumné činnosti.
· Zavádění nových atraktivních studijních oborů.
· Minimalizace kapacitních zábran pro studium v atraktivních oborech a z toho vyplývajících snah o přerozdělení studentů do oborů s malým zájmem uchazečů.
· Zlepšení marketingu a styku s veřejností.
· Snaha o získání uchazečů z řad dívek, studentů ze vzdálenějších regionů a ciziny.
· Větší zapojení studentů do samostatné tvůrčí práce (projektová výuka, spolupráce na výzkumných aktivitách).
· Tvorba speciálních studijních programů pro vynikající studenty a s tím související příprava pro posílení výzkumu na ČVUT.
· Vytvoření paralelního navazujícího magisterského programu směřujícího k pokračování ve studiu doktorském.
· Rozvoj studijních programů vyučovaných v angličtině, případně dalších cizích jazycích.
· U tříletého bakalářského studijního programu lze jen velmi obtížně splnit současně požadavek praktického zaměření i dostatečného průpravného vzdělání pro pokračování ve studiu.
· Při výrazném odlehčení zejména tříletých bakalářských studijních programů hrozí jednak nebezpečí nevyhovující kvality absolventů pro praxi, jednak nedostatečná teoretická průprava pro magisterské studium a konečně nepostačující motivace pro výborné a velmi dobré studenty.
· Zdá se, že model 3+2, to je 3 roky bakalářského a dva roky magisterského studia převládá jak v Evropě, USA i Česku. Na ČVUT mají tři fakulty (stavební, FJFI, jeden z programů FD) čtyřletý bakalářský studijní program, což pro jejich studenty při přechodu do magisterského studia na fakultách s tříletým bakalářským studijním programem bude znamenat nežádoucí prodloužení studia o jeden rok.
· Mnozí studenti jsou při studiu zaměstnáni, někteří na plný úvazek, a tudíž nemohou studiu věnovat celou svoji kapacitu. Někteří studenti jsou k tomuto přístupu nuceni ekonomicky, což je pochopitelné. Je ale mnoho dalších studentů včetně velmi talentovaných, kteří považují za normální přiřadit studiu až druhou prioritu.
· Ekonomické i politické tlaky ohrožují zachování minimální potřebné kvality absolventů.
· Minimalizace kapacitních zábran pro studium v atraktivních oborech by vedla ke snížení kvality studentů přijímaných na tyto obory a v důsledku by mohla ohrozit i kvalitu absolventů.
· Nárůst konkurence regionálních škol terciárního vzdělávání (vyšší odborné školy, soukromé VŠ, nově vznikající neuniverzitní VŠ).
· Větší dynamika rozvoje mimopražských vysokých škol než u ČVUT (Masarykova univerzita Brno, VUT Brno, TU Liberec, ZČU Plzeň, Univerzita Tomáše Bati Zlín).
Některé možnosti dalšího rozvoje a metody řešení naznačených problémů ve variantních návrzích jsou součástí následující kapitoly a měl by být podrobeny široké diskusi.
Nyní by v metodě příležitostí a rizik měla následovat podrobná analýza. Jelikož stanovení strategického směru přísluší vedení ČVUT v těsné součinnosti s vedeními fakult, podrobíme rozboru jen některé problémy. Jsme si vědomi, že je to na úkor celistvosti. Stanovení strategického směru vyžaduje skloubit vizi s možnostmi a také ochotu použít příslušných řídicích pravomocí.
·
Výběr podle stabilních kvalitativních kritérií
by zachoval kvalitu přijímaných studentů, ale na
mnohých oborech by pravděpodobně vedl ke zmenšení počtu studentů. Bolestným
důsledkem by pak byl ekonomický tlak na zmenšení školy (fakulty, oboru).
Pokud
budou pro stejnou nebo podobnou odbornost dva paralelní akreditované bakalářské
studijní programy – praktický a náročnější s větším podílem teorie – potom
lze do masovějšího praktického vzít každého a do náročnějšího vybírat podle
náročných kritérií.
·
Vzít každého až do naplnění kapacity
je zejména z hlediska zachování přílivu dotačních
peněz relativně dobrá varianta za předpokladu, že kapacitu se daří snadno
naplnit, tj. že existuje dostatek kvalitních zájemců o studium v daném
studijním programu. S výjimkou prestižních oborů je platnost tohoto
předpokladu ohrožena růstem jak vlastní kapacity, tak i kapacity konkurenčních
vysokých škol.
·
Vzít každého v situaci, kdy se nedaří naplnit kapacitu,
je riskantní varianta. Lze ji akceptovat pouze za předpokladu, že studijní
program bude koncipován tak, aby první semestr nahradil a de facto zkvalitnil
přijímací řízení. V tomto případě neúspěšnost v tomto „prodlouženém
přijímacím řízení“ nelze považovat za standardní propadovost. Jinak je třeba
očekávat problémy s nedostatečnou připraveností a schopností studovat na
vysoké škole u nezanedbatelného počtu přijatých uchazečů. Důsledkem pak bude
buď vysoká propadovost v celém průběhu studia nebo nízká kvalita
absolventů, případně kombinace obojího.
Určité
riziko pak spočívá i v tom, že v povědomí veřejnosti se vytvoří představa, že
na takovou školu je snadné se dostat, ale jen málokdo ji dostuduje, což může
mít devastující vliv na spektrum uchazečů o studium na takové škole. Další
riziko této strategie je v možné změně pravidel přidělování dotačních peněz,
kdy může dojít k situaci, že neúspěšní slabí studenti mohou zhoršit
ekonomickou situaci školy (fakulty, katedry). Pokud v budoucnu bude dotace
významně záviset na propadovosti, pak nyní přijatí slabí studenti budou vážným
problémem.
(zejména s ohledem na dvojí použitelnost bakalářů)
Výhody:
Tato varianta má nejlepší předpoklady sledovat oba kvalitativní konce spektra.
V obou programech budou studovat homogennější množiny studentů, výuku lze proto
lépe optimalizovat, na studenty lze klást požadavky, které odpovídají jejich
schopnostem. Uvedené řešení otevřeně přiznává, že požadavky i cíle obou větví
jsou odlišné. Všichni zúčastnění v této variantě vědí, na čem jsou: Student ví,
co studuje. Učitel ví, na jaké studenty se má zaměřit. Budoucí zaměstnavatel
bude vědět, co uchazeč o zaměstnání vystudoval. Uchazeči se mohou
přihlašovat do teoretického nebo praktického programu v závislosti na svých
ambicích a schopnostech.
Nevýhody:
V podmínkách ČVUT tato varianta vyžaduje nové akreditace. Více studijních
programů (byť paralelních a tedy podobných) je organizačně náročnější. Pokud
jsou paralelní programy odděleny od prvního semestru, musí být vysoké nároky na
kvalitu přijímací zkoušky. Její výsledek má pro studenta závažné důsledky.
Přestupy mezi oběma větvemi jsou obecně obtížné.
Diskuse:
Na přestupy je třeba pamatovat již při návrhu obou programů. Přestup
z teoretického programu na praktický může být usnadněn tím, že praktické
předměty budou zařazeny v pozdějších fázích studia. Problémy s přestupy lze
zmírnit tím, že některé předměty mohou být společné, u některých lze uznat
zkoušku (zřejmě jen v jednom směru), zbytek je třeba řešit rozdílovými
zkouškami. Je pravděpodobné, že přestupující student (zejména při přestupu
z praktické větve do teoreticky zaměřené větve) bude muset absolvovat část
výuky znovu.
Hodnocení:
Dva paralelní bakalářské programy mohou být vhodné v situaci, kdy jsou hodně
veliké rozdíly v kvalitě přijímaných studentů, jsou kladeny vysoké požadavky na
kvalitu nejlepších absolventů a zároveň je požadováno značně masové studium. Je
to jediná varianta, která plně využívá potenciál přijímaných studentů.
Tato varianta běží druhým rokem ve studijním programu Stavební inženýrství na Fakultě stavební ČVUT. Paralelky pro nadané jsou menší, pro asi 20-25 % studentů. Studenti jsou rozdělováni již podle výsledků přijímacích zkoušek. Studenti, kteří byli přijati na základě prospěchu bez přijímací zkoušky, byli zařazeni do lepší paralelky. Tento režim se týká prvých dvou let čtyřletého bakalářského studia, před rozdělováním studentů do oborů.
Na všechny studenty jsou (a měly by být) kladeny v zásadě stejné požadavky, všichni tedy studují totéž (samozřejmě až na případné volitelné předměty).
Výhody:
Nevyžaduje změnu akreditace. Přestupy mezi paralelkami jsou možné a snadné
(omezené jen kapacitou paralelky). Studenti v lepší paralelce jsou zvýhodněni
lepším studijním prostředím, lepšími spolužáky a zejména tím, že výklad na
přednáškách může postupovat rychleji a ušetřený čas lze využít
k prohloubení výkladu a k uvedení problematiky do širších souvislostí.
Tato varianta umožňuje uchránit lepší studenty
před destruktivním vlivem špatných studentů, zejména repetentů.
Nevýhody:
Zajištění stejné náročnosti
zkoušek v obou větvích studia je velmi obtížné. Při hodně širokém spektru
kvality studentů to může vyvolat tlak na příliš nízké požadavky. Studium nemůže
být optimální současně v obou paralelkách. Studenti v lepší paralelce by
byli schopni absorbovat více znalostí. To něco navíc jim sice lze v ušetřeném
čase na přednášce říci, ale nelze je z toho zkoušet. Většina dosavadních
studentů se naučí zejména to, co se zkouší, takže rozšířené a prohloubené
informace nepřinesou příliš velký užitek. Studenti v lepší paralelce mohou
podlehnout klamnému sebevědomí, že vše hravě zvládnou, neboť je škola tolik
nezatěžuje. Soustředění slabších studentů pohromadě bude mít vždy negativní důsledky
pro jejich studium.
Poznámky:
V případě zrušení přijímacích zkoušek lze studenty rozřazovat až podle výsledků
prvního semestru. Případně lze rozřazení po každém semestru opakovat.
Hodnocení:
Jeden bakalářský program
s kvalitativně oddělenými paralelkami může být vhodný v situaci, kdy jsou středně velké rozdíly
v znalostech a schopnostech přijímaných studentů. Zpravidla však povede ke
zhoršení kvality výuky v paralelkách tvořených slabšími studenty.
Zkušenosti z Fakulty stavební ČVUT ukazují, že řada studentů nevyužívá
příležitosti naučit se více v paralelce pro nadanější a volí snazší cestu
splnit minimální požadavky.
Celý
studijní program či obor studuje ve stejných paralelkách a studijních
skupinách. Pro studenty, kteří chtějí pokračovat v navazujícím magisterském
studiu jsou určeny prohlubující volitelné předměty. Podobně pro studenty
zaměřené prakticky jsou doporučeny prakticky zaměřené volitelné předměty.
Výhody:
Nevyžaduje změnu akreditace, snadno se organizuje, je ekonomicky efektivní.
Učitelé nejsou specializováni na náročnější a méně náročné studium. Jednotný
přístup ke všem studentům v klíčových společných předmětech brání
výraznému poklesu kvality ve srovnání s teoreticky méně náročnými větvemi
v sekcích 8.2.1 a 8.2.2. Všichni absolventi bakalářského programu mají šanci
studovat v návazném programu magisterském bez výrazných požadavků na
diferenční zkoušky. Rozliší je až přijímací zkouška do magisterského stupně.
Návazné magisterské programy mohou snadno akceptovat bakaláře z jiných
vysokých škol tuzemských i zahraničních.
Nevýhody:
Je-li spektrum schopností přijímaných studentů příliš široké, nelze kvalitně
ošetřit oba konce spektra. Je-li standardní (povinná) výuka zaměřena na
kvalitnější konec spektra, tj. na nejlepší studenty jak způsobem výkladu tak i
požadavky u zkoušek, pak při širokém spektru kvality přijímaných studentů je
téměř jisté, že propadovost bude vyšší než při zaměření na slabší studenty. Při
zaměření standardní výuky na slabší studenty sice může být nižší propadovost,
ale pro studenty s lepšími předpoklady ke studiu bude výuka neefektivní.
Výuka zaměřená na slabý konec spektra obsahuje často značná zjednodušení a
opakování jednoduché myšlenky v několika podobách. Studenti z kvalitnějšího
konce spektra se při takové výuce nudí, přestávají chodit na přednášky, mají
tendenci vynechávat cvičení, často podléhají falešnému pocitu, ze všemu rozumí,
věnují se jiným aktivitám, jejich talent a nadání mohu někdy být promarněny.
Teoretický základ lze jen značně neefektivně prohlubovat dodatečnými
(volitelnými) předměty. Část výuky vhodná pro studenty s lepšími
předpoklady je navíc proti výuce pro slabší studenty dvojího druhu. Jsou to jednak
další ucelená témata (ta mohou být bez velkých problémů přesunuta do volitelných
předmětů), a dále jde o mnoho drobných detailů, které dávají nadaným studentům
hlubší pohled na věc a širší souvislosti. Tyto detaily samozřejmě vyžadují
kontext, ve kterém jsou studentům prezentovány. Právě tento kontext lze v
odděleném volitelném předmětu mnohdy navodit jen za cenu značné neefektivnosti.
Hodnocení:
Společný bakalářský program pro studenty v daném oboru je
vhodný zejména v situaci, kdy schopnosti přijímaných studentů jsou poměrně
homogenní, což je zejména pro obory s dostatečným převisem poptávky ze strany
uchazečů. Při širším spektru uchazečů může být vhodným řešením zavedení variantních
verzí náročných předmětů, kdy si student může zvolit náročnější nebo snazší
variantu téhož předmětu, s rozdílným zaměřením (teoretické, praktické) a
případně i s různým ohodnocením kredity. Týká se to zejména předmětů
teoretického základu. Absolvování náročnější varianty může být výhodou při přijímání
do navazujícího magisterského studia.
Náročné magisterské
studium je nutnou podmínkou pro rozvíjení výzkumného charakteru ČVUT. Vzhledem
k základnímu strategickému požadavku ČVUT být výzkumnou univerzitou je
třeba pro magisterské studium co nejvíce kvalitních bakalářů, a to jak
vlastních tak i absolventů jiných vysokých škol tuzemských a zahraničních.
Kvalitu uchazečů přijímaných do magisterského studia je nutno bedlivě sledovat
a prostřednictvím přijímacího řízení, popř. náročné výuky v prvním
semestru magisterského studia zabezpečit dostatečně kvalitní homogenní soubor
studentů schopných úspěšného ukončení magisterského studia. Podobně jako
v bakalářském studiu (viz sekce. 8.1) lze uvažovat o variantách:
·
Výběr
podle náročných kvalitativních kritérií zaručujících
vysokou kvalitu přijímaných studentů. Kromě snahy o výchovu dostatečně
schopných bakalářů z vlastní výuky bude nutno maximalizovat snahu o
přijímání kvalitních bakalářů z vnějšího prostředí. Na některých méně
atraktivních magisterských oborech bude patrně počet studujících nižší než
v současných posledních ročnících stávajících dlouhých programů, což může
opět vyvolat ekonomické problémy některých pracovišť.
Lze
očekávat vysokou korelaci mezi náročným výzkumem a dobře fungujícím
magisterským a doktorským stupněm.
·
Vzít
každého až do naplnění kapacity může být podobně jako
v bakalářských programech vhodné tehdy, bude-li dostatek kvalitních
zájemců o studium v daném studijním programu. Pokud se dostatek kvalitních
zájemců nepodaří zajistit, povede tato varianta k podobným (a patrně ještě
silněji akcentovaným) problémům jako ve studiu bakalářském. Tuto variantu lze
opět akceptovat pouze za předpokladu, že studijní program bude koncipován tak,
aby první semestr nahradil a de facto zkvalitnil přijímací řízení.
Podmínky přijímání bakalářů do magisterských studijních programů by měly být s dostatečným předstihem připraveny a zveřejněny, prezentaci nových magisterských programů pro širokou veřejnost i speciálně pro studenty všech vysokých škol v ČR a podle možností i v zahraničí je třeba věnovat maximální úsilí.
a) Vedení školy i fakult by měla provést zevrubný rozbor současné etapy probíhající reformy studijních programů zejména z pohledu kvality studia a odpovědět sobě i akademické obci na řadu otázek obsažených v této analytické zprávě.
b) V celé akademické obci by bylo vhodné diskutovat o optimálním naplnění ducha Boloňského procesu jak z hlediska společenské potřeby zvýšení počtu úspěšně studujících v bakalářských studijních programech, tak i z hlediska nezbytných kroků k uchování prestiže ČVUT v národním i mezinárodním kontextu.
c) V návaznosti na výsledky předchozích dvou kroků připravit vhodné úpravy současných učebních plánů bakalářských i návazných magisterských studijních programů a zajistit jejich reakreditaci.
d) Na ČVUT hrozí na většině fakult (výjimkou je např. Fakulta architektury) přílišná specializace zejména v bakalářském stupni. Důsledkem přílišné specializace a nedostatečné volitelnosti předmětů je malá flexibilita studenta nejen na trhu práce. Je potřebný i široký a teoreticky pevný univerzitní základ znalostí. Měla by se podporovat větší prostupnost mezi studijními obory a fakultami.
e) Vedení ČVUT by mělo podněcovat spolupráci mezi obory a nemělo by se bát vzniku nových oborů, i když by nemělo podporovat přílišnou atomizaci oborů.
f) Posílit studentovu možnost utvářet si samostatně obsah svého studia.
g) Poskytnout katedrám i fakultám možnost účtovat za každého studenta i učitele. Cílem je zmenšit bariéry mezi katedrami a fakultami.
h) Podporovat v co nejširší míře vznik a rozvoj nových atraktivních studijních programů a oborů. Při tom využít zejména možností spolupráce různých fakult a dalších součástí ČVUT.
i) Dát si pozor, aby nově vznikající bakalářské studijní programy ve snaze získat každého uchazeče nebyly příliš levné a rozsahem nabízených znalostí se nepřiblížily nadstavbám lepších průmyslových škol.
j) Zabezpečit, aby každý bakalářský program vyučovaný na ČVUT měl návaznou možnost pokračování ve studiu v alespoň jednom magisterském programu bez nutnosti skládat rozdílové zkoušky.
k) Oslovit co nejširší segment absolventů středních škol s nabídkou zajímavých možností studia na ČVUT.
l) Snažit se o snížení propadovosti při zachování dostatečné kvality absolventů. Vzhledem k tomu, že propadovost je výrazně ovlivňována kvalitou uchazečů o studium, by se škola měla soustavně zabývat přijímacím řízením a počátečními semestry všech typů studijních programů (bakalářské, magisterské i doktorské).
m) Je třeba se včas připravit i na případné změny kritérií financování vysokých škol v pedagogické oblasti.
n) Zapojovat talentované studenty více do výzkumné práce, a to již od bakalářského stupně.
o) ČVUT by mělo usilovat o vytváření lepších podmínek a informovanosti pro zahraniční studenty. Jejich počet především v magisterském stupni by se měl podstatně zvýšit.
p) Ukazuje se, že dostupnost ubytování na kolejích ostře koreluje s množstvím studentů hlásícím se ke studiu na ČVUT. Nelze čekat prudký růst počtu lůžek v kolejích. Ubytovací kapacitu pro studenty lze zvýšit ještě lepším zprostředkováním ubytování v soukromí. Škola může poskytnout majitelům bytů záruky, které sníží cenu za pronájem.
Zavedení strukturovaného studia i přes všechny problémy, které přináší, je nezbytné pro další rozvoj terciárního vzdělávání a celkové úrovně vzdělanosti v ČR. Odborníci se shodují, že strukturované studium rozšiřuje možnosti vysokoškolského vzdělání v populaci, umožňuje odloženou volbu zaměření studia, a dává možnost absolvovat některý stupeň vysokoškolského vzdělání na jiné škole (včetně zahraniční).
Strukturované studium má potenciál poskytnout otevřenější studijní programy, tj. větší prostupnost mezi školami, fakultami, obory a možnost kombinovat vzdělávání s pracovní zkušeností. Problém strukturovaného studia je třeba vnímat jako dlouhodobější proces.
V konkrétních podmínkách ČVUT hraje vedení naší univerzity nezastupitelnou roli – má koordinovat úsilí jednotlivých fakult tak, aby mohlo docházet k žádanému synergickému efektu.
Tato zpráva konstatovala, že současný stav strukturovaného studia na ČVUT má řadu vážných problémů, kterým je potřebné urychleně hlouběji porozumět a řešit je.
[1] Společné prohlášení evropských ministrů školství. Bologna 19.června 1999. Česky In. AULA, VIII, 2000,č. 2
[2] V. Stejskal: Strukturované studium na ČVUT , Vydavatelství ČVUT, Praha 2001
[3] R. Belmans, F. Baert, A. Descheemaeker: Integrating Engineering College in the University System, proc. of 2004 SEFI Annual Conference, Valencia, Spain, 2004
[4] N. Kalus: The Bologna Process in Germany and at the TFH Berlin, Proc. of SEFI MWG Seminar, Vienna, Austria, 2004
[5] J. Blau, German Universities Seek to
Reclaim Lost Glory (A proposed reform would promote a class of super-elite
schools), IEEE Spectrum, January 2005, pp. 9-12