České vysoké učení technické  -  fakulta architektury

 

 

 

 

 

 

 

RP II – historické konstrukce a materiály

 

8. semestr, 2 – 0, zk

přednášky: úterky 15,00 – 16, 30  v posluchárně M 2,

konzultace úterky 9,30 – 12, 30

 

Náplň předmětu:

Základní poznání typologického vývoje jednotlivých druhů historických konstrukcí a k nim příslušných materiálů od středověku do počátku 20. století. Specifická pozice předmětu se širokým tématickým záběrem a s jediným vyučujícím bez cvičení (navíc s potřebou doplňovat s pomocí studentů dosud malý fond dokumentací spolehlivěji datovaného materiálu) vede k potřebě kombinace přednášek a konzultací, zaměřených na pomoc při seminárních pracech.

 

Přednášky:

Po zkušenostech s novou organizací předmětu v loňském roce budou přednášky opět zaměřeny na výklad vývoje typologických principů nejdůležitějších konstrukcí, s omezením těch pasáží, které jsou méně podstatné nebo dosažitelné v literatuře. Výklad bude většinou veden tradičním systémem tabule – křída (resp. fix). Pro oživení bude možné podle situace do programu vkládat aktuální informace o výsledcích některých posledních výzkumů – např. o současném dendrochronologickém datování skupiny pražských staroměstských gotických krovů. Výčet probíraných témat a jejich pořadí na přednáškách jsou následující:

1. zděné stěny včetně ztužování, základů, způsobu stavby a specifických prvků (armatury, římsy),

2, dřevěné (roubené, rámové a hrázděné stěny) včetně ztužování a způsobu stavby (s informací o dendrochronologii),

3. klenby včetně způsobu stavby a ztužování,

4. . stropy,

5. schodiště,

6. krovy,

7. topeniště a osvětlení,

8. vrata a dveře včetně zavěšování a zámečnické práce,

9. okna včetně zasklívání a zámečnické práce,

10. úpravy povrchů,

11. doplňující konstrukce (ventilace a odvodnění, střechy – krytiny, klempířská práce, vikýře).

 

Konzultace:

     V termínech konzultací bude třeba s každým studentem dohodnout nejprve téma a konkrétní zaměření seminární práce. Podle potřeby pak bude student jednou nebo vícekrát konzultovat konkrétní provedení práce včetně případných nejasností. Vzhledem k počtu přihlášených studentů (více než  100) a omezeným možnostem jediného vyučujícího doporučuji začít s prací co nejdříve a využít klidnější období (březen – duben) s volnější situací v konzultačních hodinách. Protože nemáme k dispozici hodiny pro cvičení a asistentský aparát, který by vám základní vědomosti „vtloukl do hlavy“, berte na vědomí, že vyučující může (pouze) pomoci těm, kteří pomoci chtějí!

 

Exkurze:

     Jako v minulosti bude do programu semestru zařazena alespoň jedna exkurze, a to zřejmě tradičně do chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Termín bude stanoven dohodou na přednáškách zhruba po dvou třetinách výuky (rozhodně po výkladu o krovech).

 

Klasifikace:

     Smyslem úspěšného absolvování předmětu je přesvědčit vyučujícího o schopnosti samostatné základní orientace v oblasti historických konstrukcí. Děje se tak ve dvou rovinách:

1. seminární práce, která bude opět (po dobrých zkušenostech z minulých let) spočívat v samostatném terénním záznamu či dokumentaci historických konstrukcí či konstrukce v konkrétním objektu. Zadání může mít podle konkrétní situace podle domluvy s vyučujícím různou povahu - od všeobecného, spíše inventárního záznamu více konstrukcí až po detailnější dokumentaci jednotlivé konstrukce. Vítanou pomocí pro seminární práci je existence dokumentace zkoumaného objektu (v krajním případě lze tedy s pomocí takovéto dokumentace provést rozbor konstrukcí objektu nepřístupného nebo zaniklého). Podle charakteru zadání je možná i práce ve skupinách, dvoučlenných nebo maximálně tříčlenných. Předpokládá se, že naprostá většina studentů si téma práce zajistí sama, ale v případě nouze je možné se operativně domlouvat na tématech z regionů podle bydliště či působiště zpracovatele. Téma seminární práce musí být s každým studentem dohodnuto pokud možno během prvního měsíce semestru, nejpozději do poloviny dubna. Seminární práce musí být odevzdána před vykonáním ústní části zkoušky.

2. ústní zkouška, která bude po vcelku dobrých prvních (loňských) zkušenostech probíhat jako poznávací test nad výběrem fotografií s ukázkami konstrukcí. Fotografií je vždy cca 12, přičemž obrázky zahrnují takový výběr typů konstrukcí, aby byla z debaty co nejlépe zřejmá úroveň informovanosti studenta o základních, nejvíce frekventovaných jevech (mezi obrázky rozhodně nejsou složité situace a záludné chytáky, protože je nutné – i vzhledem k absenci cvičení - brát ohled na malou zkušenost v práci s konkrétním materiálem v reálných situacích). Pro přípravu rozpravy nad obrázky má každý zkoušený k dispozici přiměřený čas. Závěr ústní zkoušky tvoří krátká rozprava nad závěrečnými připomínkami k seminární práci a stanovení výsledné známky.

Pro zkoušky bude vypsáno několik termínů ve zkouškovém období po skončení semestru, ale po zkušenostech z loňského roku (viz pasáž „Termíny“ na konci) budou zřejmě potřebnější zkouškové termíny pozdější, vypsané v průběhu zimního semestru.

 

Literatura:

Skripta Konstrukce historických staveb (Škabrada), která vyšla na začátku roku 2000 (jsou sice už rozebrána, ale někdo je jistě má a jsou v knihovnách), navazující na nedokončenou práci J. Muka (skripta Historické konstrukce I, vyd. ČVUT 1996).  Jinak jsou literárně zpracována pouze některá jednotlivá témata. Snad ještě v závěru prvního pololetí vyjde v nakladatelství Argo kniha Historické konstrukce, která je rozšířením prvního souhrnu problematiky ve výše uvedených skriptech. Problém v současné době módního nového vydávání „historických“ učebnic „historického“ stavitelství z počátku 20. století bude vysvětlen na první přednášce. Pro pomoc studentům budou v průběhu semestru uvedeny do provozu webové stránky předmětu, kde bude k dispozici (včetně možnosti okopírování) „kolmý“ přehled historických konstrukcí, rozdělený po jednotlivých časových, resp. slohových epochách. Na těchto stránkách budou rovněž – doufám v náležitém předstihu před závěrem semestru – umístěny ukázky starších seminárních prací a také obrázkové i textové ukázky „vzorové debaty“ z ústní části zkoušky.

 

Termíny:

Nedojde – li ke změnám, platí znovu pro tento typ předmětu (se zkouškou) nutnost definitivního ukončení do posledního (výukového) dne zimního semestru akademického roku 2003/4, což bude velmi pravděpodobně pátek druhého týdne ledna 2004.

 

 

 

 

 

Přehled užití konstrukcí podle časových období

 

Románské stavby: raný středověk, 11. - 1. třetina 13. století. Informace jsou zatím omezeny na nejnáročnější, výjimečné zděné stavby, z nichž se dochovaly pozůstatky: stavby církevní (kostely, kláštery, objekty biskupství a kapitul), několik hradů a v Praze i městské domy.

Zdivo

- kamenné, téměř výhradně řádkové, pokud možno kvádříkové, s pečlivým tzv. podřezávaným spárováním, jímž se v případě hůře opracovatelného materiálu teprve naznačují žádoucí kvádříky, v závěru období a na velkých stavbách velké kvádry. Armatury z tesaného kamene, zpravidla (s výjimkou běžných nároží) vyšší než řádky ve stěnách, ztužení trámovými rošty ve zdivu. Jednoduché portály půlkruhové nebo obdélné, bez okosení (počátky v závěru období), závory, portálové niky s rovnoběžnými špaletami, s půlkruhovou valenou klenbou nebo rovným deskovým přeložením, odkládací niky. Malta výhradně vápenná, na konci období počátky užití cihel.

Klenby

- konchy apsid a kupole rotund, klenby valené a křížové bez žeber, prováděné z lomového zdiva, úprava stěny pro osazení bednění zpravidla s pečlivou přípravou vystupující lunety, cípy výběhů někdy tesané, dělící pasy z tesaného kamene, vícelodní prostory se sloupky nebo pilíři („krychlové“ hlavice, patky, jednoduché konzoly pasů),  v závěru období počátky užití spíše masivních neprofilovaných žeber.

Dřevěné a kombinované stěny vč. hlíny

- zatím málo informací (doložena zahloubená konstrukce s rohovými sloupky a tyčovými výplněmi, předpokládá se srub z kuláčů s přesahy).

Stropy

- v náročnějších stavbách trámové, podrobněji se neví.

Krovy

- u kostelů a větších staveb předpoklad středomořského otevřeného krovu (nízké štíty), doklad hřebenové vaznice, z krytin známo vlastně jenom pokrytí kupolových kleneb (rotundy, apsidy) kamennými deskami přímo na jejich rubech a fragmenty keramických krytin, jistě se užíval šindel a slaměná krytina.

Schody

- v románských domech a kostelech schodiště v tloušťce zdí s kamennými stupni a valenou klenbou nebo deskovými překlady kamennými, případně dřevěnými.

Vytápění

- na hradech a zřejmě i v románských domech asi krby (případně jenom lapače jisker nad ohništi), ve velkých zejména církevních obytných stavbách zřejmě i teplovzdušné vytápění - hypocaustum antického původu, na venkově otevřený oheň a pec.

Otvory a doplňky

- dveře doloženy jenom nepřímo (portály a pochvy závor), zavěšení zřejmě na točnice i háky (protože lůžka točnic někde nejsou), z oken známe pouze stavební otvory. Dlažby z kamenných valounků, desek, keramických dlaždic případně s reliéfní výzdobou, maltové, hliněné.              

Povrchy

- kvádříkové zdivo zpravidla režné, omítky spíše v interieru, možnost malované výzdoby. Ojediněle lomové zdivo s omítkou a tesanými armaturami jako později v gotických stavbách.

 

Gotické stavby: vrcholný a pozdní středověk, třetina 13. - počátek 16. století: raná gotika 2. polovina 13. století, vrcholná gotika 14. století („krásný sloh“ s počátky pozdně gotických projevů na přelomu 14. a 15. století), pozdní gotika až po „husitské přestávce“ od poloviny 15. století. Známy už existující stavby nebo jejich pozůstatky v celé sociální šíři včetně vesnických (ty spíše z archeologických výzkumů). K poznání staveb v tomto období začínají přispívat ojedinělé prameny ikonografické, písemné i vzácné fragmenty projektů.

Zdivo

- převážně z lomového kamene, kladeného výhradně naplocho, z tesaného kamene armatury a architektonické články. Stavby s celým lícem z tesaného kamene ojedinělé. Od počátku gotiky užití cihel pro zdivo (štíty, pasy „skeletů“) a zejména klenby, včetně užívání tvarovek pro články (ostění, římsy, žebra). Malta vápenná, ztužení trámovými rošty a kleštinami, počátky užití kleštin z kovaného železa.

Dřevěné a kombinované stěny

- roubení z nehraněných kuláčů (zejména na venkově a na interierových stranách stěn obytných místností), kromě jednodušších způsobů se již užívala rybinová vazba, těsnění spar z mechu, s potahem hliněnou mazaninou, případně ještě s krycími lištami. Běžné byly hrázděné a rámové konstrukce (dochovány nejstarší městské stavby). Opracování konstrukčního dřeva výhradně tesařské tradiční - ruční, počátky řezaného opracování dřeva (dělení kuláčů, ploché desky). Jako tepelná a protipožární izolace na vnějšku dřevěných svislých i vodorovných konstrukcí se užívala hliněná mazanina (hlína se slámou, plevami či štětinami).

Klenby

- valené (s charakteristickými otisky bednění), klášterní a zejména křížové žebrové i bez žeber, užívané i v obkročmém půdorysném řešení a při klenutí vícebokých závěrů (presbytáře kostelů). Pozdější varianta je klenba síťová (tvarově valená s výsečemi) a pozdně gotické klenby se složitými sestavami žeber, které jsou stále méně funkční (klenby hvězdové, kroužené), případně bezžeberné (klenby sklípkové). Příprava zdiva pro dosednutí klenebních čel spíše žlábkem nebo přízedním žebrem, na kápích otisky bednění, dokládající různé tvary kleneb i způsoby provedení podpůrné konstrukce.

Stropy

- povalové s jedním hraněným trámem, zřejmě s častějším užitím „klenutých“ tvarů, počátky užití pohledových trámových stropů s deskovými záklopy v různých variantách, na trámech s charakteristickou profilací (varianty okosení a jejich výběhů), v závěru období počátky malované výzdoby.

Krovy

- zřejmě výhradně hambalkové, nejstarší typ pouze s hambalky a patními vzpěrami, od 1. pol. 14. století „sv. Anna“ (bez rozlišení plných a prázdných vazeb, s ondřejským křížem, bez podélného zavětrování a s možností absence vazných trámů, t.j. s možností spodního otevření), v pozdní gotice převažuje užití typu „stromkového“ v různých variantách (se sloupky resp. věšadly a systémy vzpěr tvaru „V“, případně s vaznicemi a stojatými stolicemi pod hambalky, se složitými způsoby podélného zavětrování ondřejskými kříži ve střední podélné rovině). Vyskytují se i systémy, které mají pod krokvemi paralelní prvky, popřípadě i více ustupující a překřížené (tvaru „X“). Vyvěšení zajištěno pouze tesařsky, bez železa. Vazné trámy zpravidla ve všech vazbách, zpracování dřeva výhradně ruční, spoje většinou plátové (u šikmých spojů výhradně rybinové), zajišťování spojů dřevěnými kolíky.

Schody

- ve zděných stavbách především vřetenové pravotočivé, kamenné i dřevěné, ojediněle ve dvojitém případně podvojném provedení, v pozdní gotice s různými variantami prostorového provedení vřetene. Jednodušší jedno- a víceramenná schodiště zděná, dřevěné schody s trámovými schodnicemi a stupni z nakoso půlených trámů, přibíjených kolíky.

Vytápění

- na venkově dymné jizby s univerzální pecí a otevřeným ohništěm, v obytných místnostech městských domů a na hradech postupné zavádění nepřímého vytápění kachlovými kamny - vznik čistých světnic a přilehlých dymníkových „černých“ kuchyní s dymníky často dřevohliněnými. Ve významných stavbách (hrady, kláštery) rovněž krby a také teplovzdušné vytápění, prostory velkých hospodářských kuchyní (hrady, kláštery) mohly fungovat celé jako dymník.

Otvory a doplňky

- dveře točnicové nebo s venkovními kovanými závěsy horizontálního typu a se svlakovou konstrukcí, portály z tesaného či lomového kamene, s pochvami pro zasouvací trámkové závory, ojediněle portály dřevěné, zámky závorkové bez kliky s odkrytou mechanikou na lichoběžném plechu. Okna náročných neobytných (církevních) staveb barevně zasklívaná do kamenných ostění pomocí olova a kovaných nosníčků, z obytných staveb známá pouze kamenná ostění a ojedinělé trámové zárubně či dřevěné ostění ve výdřevě. Dlažby kamenné a keramické, ojediněle maltové, dřevěné z řezaných desek, na vesnici hliněné. Mříže v menších otvorech z nasekávaných pásů, větší provlékané spíše z tyček kruhového profilu.

Povrchy

- omítky na zdivu jednovrstvé, i s hrubšími povrchy a iluzívním kvádrováním, s charakteristickou úpravou u otvorů (pasparty). Utahování povrchu zejména v interierech železem, častá malovaná výzdoba. Na dřevěných konstrukcích vnější hliněné mazaniny zpravidla dvouvrstvé, na spodní vrstvě rýhy a důlky nebo vtlačené keramické střepy. U cihlového zdiva různé, i vystupující spárování. V interiérech užití šablon pro malovanou výzdobu.

 

Renesanční stavby: raný novověk, od přelomu 15. a 16. století do třicetileté války, tedy do počátku 17. století (na venkově s dlouhým přežíváním pozdně gotických tvarů). Stavby existují v celé sociální šíři včetně vesnických (nejstarší dochované objekty). K poznání staveb v tomto období již více přispívají prameny písemné, ikonografické a ojediněle i dochované projekty.

Zdivo

- převážně zděné z lomového kamene bez tesaných armatur, celé stavby z tesaného kamene jenom ojedinělé, počátek zvýšeného užití cihel (smíšené zdivo), malta vápenná, běžnější ztužování kleštinami z kovaného železa. Výjimečné užití pálených keramických prefabrikátů pro ostění otvorů.

Dřevěné a kombinované stěny

- zcela vyvinutá technologie tradiční roubené a hrázděné stavby včetně pokrytí hliněnou mazaninou (na venkově nejstarší existující objekty).

Klenby

- především valené s trojbokými výsečemi (koutovými u klášterních tvarů), neckové se zrcadlem, ojediněle kopule, převážně cihlové, s užitím rubových žeber, v arkádových ochozech se železnými kleštinami.

Stropy

- pohledové trámové převážně s deskovými záklopy (rovnými s lištami nebo překládanými), často (zejména v městském prostředí) malované, na vesnici stále starší typ povalového stropu s jedním trámem. V nejvyšším prostředí počátky dřevěných stropů s omítanými podhledy, iluzívní klenby.

Krovy

- ještě dosti strmé, jakoby v kombinaci pozdně gotických a pozdějších barokních prvků - dole nástup ležatých stolic, nahoře ještě prvky „stromkového“ typu včetně podélného zavětrování, jehož svislé prvky nemusí dosahovat až dolů. Začíná se uplatňovat úspora vazných trámů pomocí krátčat a výměn (plné a prázdné vazby), začíná stoupat podíl čepovaných spojů. Zpracování materiálu je nadále výhradně ruční, jištění spojů dřevěnými kolíky, počátky užití železných spojů (kované přepásání spodních konců věšáků). Ojedinělý výskyt vlašské vaznicové soustavy s nižším sklonem.

Schody

- stálé užití vřetenových schodišť v tesaném i dřevěném provedení, zděná kruhová nebo oválná schodiště případně s dutým vřetenem, v náročnějších stavbách nástup víceramenných schodišť zpočátku s plnou vřetenovou zdí, spíše s dřevěným provedením stupňů.

Vytápění

- nástup zděného provádění topenišť, kuchyní a dymníků od staveb horních vrstev společnosti, počátky vývoje k tahovým komínům (ve stěnách, s portálky do přikládacch prostorů). Kachlová kamna ve světnicích už běžná ve městech, postup i do vesnického prostředí, v zámcích kromě kamen i krby.  Dymníky kuchyní městských domů asi ještě dosti běžně dřevohliněné, na vesnici snad také varianta polodymné jizby s krátkým dymníkem jenom nad strop, dymníky vesnických domů téměř výhradně dřevohliněné, konec dymného způsobu vytápění.

Otvory a doplňky

- dveře a vrata převážně svlakové konstrukce s venkovními vodorovnými pásovými závěsy, ve vyšším prostředí v interiérech nástup rámových dveří se závěsy vertikálního typu (esovitými s bohatou výzdobou), zámky závorkové v krabicích s trojlaločnými konci, na zámcích se začínají objevovat kliky. Potrály a zárubně z tesaného (případně lomového) kamene nebo trámové, závory. Na venkově dveře (i vrata) s točnicovou konstrukcí. Okna výhradně jednoduchá a vnitřní, zasklívaná kolečky pomocí olova a kovaných nosníčků, ostění z tesaného kamene či zdiva nebo dřevěná trámková. Dlažby z tesaného kamene a keramické, podlahy z řezaných prken nebo hliněné. Mříže provlékané z tyček spíše kruhových profilů, na venkově nasekávané pásy.

Povrchy

- na náročnějších zděných omítaných stavbách zejména sgrafito, ale i malovaná průčelí (iluzívní kvádrové armatury). V interiérech v 16. století ještě železem utahované omítky, nástup vnějších omítek hlazených dřevem.

 

Barokní stavby: rané baroko od třicetileté války do závěru 17. století, vrcholné období slohu v 1. třetině 18. století, pozdní baroko 2. polovina 18. století, s postupným pronikáním klasicistních prvků. Počátky stavebního školství, v závěru období stabilizace tradičního konstrukčního aparátu zděných staveb v sociálně vyšším prostředí, na vesnici vrcholí dřevěná výstavba. K poznání staveb v tomto období již značně a běžně přispívají prameny písemné, ikonografické i dochované projekty.

Zdivo

- běžné z lomového (na venkově ještě spíše sbíraného) kamene, výrazný růst podílu cihel - běžně pro klenby, ale u zámožnějších stavebníků (cihelny) se objevují i stavby zcela cihlové, malta vápenná, na venkově zčásti nebo zcela hliněná. Povrchy omítané, se štukovou výzdobou v kombinaci s běžným užitím ostění portálů a oken z tesaného kamene, nárožní armatury se navenek pod omítkou neprojevují, u náročnějších staveb rovné záklenky okenních a dveřních nik. Stabilita a tuhost zděných staveb zpočátku zajišťována masívností, vkládáním trámových věnců a železnými kotvami u čel stropních trámů, později u velkých staveb kladení železných kleštin.

Dřevěné stěny

- na venkově vrcholný rozvoj dřevěných, roubených a hrázděných staveb včetně patrových v některých regionech. Vazba roubení na rybinu, nástup složitějších „zámků“, postupně vyšší podíl desek - fošen a prken (díky růstu mechanického zpracování na  vodních pilách) pro obklady stěn, štíty - lomenice a podlahy.

Klenby

- nejvíce běžná je klenba křížového typu, zděná zpravidla jako valená se styčnými  trojbokými výsečemi. Profil kleneb půlkruhový, postupně plošší - půlelipsový, výseče rovněž nestyčné, i pětiboké, časté užití klášterních tvarů (případně se zrcadly). Postupný růst obliby plackových kleneb, které ve 2. polovině 18. století (zejména v některých regionech) už začínají převažovat. Velké klenby nad centrálními půdorysy (kupole, placky), včetně složitých „pronikových“ sestav. Klenby ztužovány rubovými žebry, u velkých kleneb s vrstevnicově zesíleným zděním spodních částí. Užití speciálních (kratších a širších) cihel.

Stropy

- pohledové trámové s deskovým překládaným záklopem, ve vyšším prostředí postupně s omítanými podhledy s případnou štukovou výzdobou (fabiony, zrcadla). Toto provedení se uplatňovalo i na iluzívních „klenbách“. Od poloviny 18. století administrativní tlak na nespalnou úpravu stropů - dodatečné podbíjení starých, nové omítané stropy už s hrubě tesanými trámy. Počátky užití dvou vrstev trámů (pro podlahu a podhled), zejména v erárních stavbách „typlové“ stropy z hraněných trámů na sraz, s omítaným lícem.

Krovy

- stále výhradně hambalkové, běžný typ vazby má ležaté stolice, u větších krovů ve dvou „patrech“, často doplněné věšadlem se vzpěrami. V raně barokních krovech podélné zavětrování ještě ve střední rovině, v ležatých stolicích podélné zavětrování různými sestavami diagonál v plochách stolic. Členění na plné a prázdné vazby s výměnou a krátčaty u vazných trámů je již běžné. Kromě plátování začíná růst podíl čepovaných spojů, v železných spojích (třmeny věšáků) se objevují šrouby se čtvercovými matkami s naseknutými hranami. Zpracování materiálu je nadále výhradně ruční, s kolíkovým jištěním spojů. Počátky stojatých stolic - u menších krovů a na venkově s jednou stolicí pod středem hambalků, postupně se dvěma stolicemi pod konci hambalků. Mansardové krovy (skutečné i falešné) s ležatými i stojatými stolicemi, s profilovanými tesanými římsami.

Schody

- ve větších stavbách víceramenné, převážně již bez vřetenové zdi, klenuté, stavěné jako skelety (kobylí hlavy), postupně s vyšším podílem zděného (kamenného) provedení stupňů. Kruhová vřetenová schodiště (i oválná, případně s dutými vřeteny) ustupují do podružného postavení. Na venkově schody převážně dřevěné, žebříkové nebo zalomené s fošnovými schodnicemi a prkennými stupni.

Vytápění

- kuchyně nadále dymníkového typu s nepřímým vytápěním, ve vyšším prostředí komíny již zděné, na vesnicích začínají ustupovat dřevohliněné dymníky zděnému provedení. Ve větších a vícepodlažních stavbách stoupá podíl přikládacích míst u komínů ve stěnách, bez vazby na kuchyně. Vytápění obytných místností kachlovými kamny již všude běžné, na vesnici obvyklá sestava kamen a pece na pečení chleba, v regionálních variantách. Osvětlení stále otevřeným plamenem - olejové lampy, svíčky a louče (na vesnicích v jihozápadním sektoru Čech nástěnné krby).

Dveře a vrata

- točnicové zavěšení pouze u vrat, svlaková konstrukce u vrat, těžších a vesnických dveří, ve vyšším prostředí interierové dveře již rámové, na venkovních závěsech esovitého typu. U náročnějších vrat běžná dvouvrstvá skladba nosné svlakové a pohledové rámové konstrukce, vrata pouze s rámovou konstrukcí jen výjimečná. Portály z tesaného kamene nebo zděné, trámové zárubně s profilací nebo profilovaným obložením a také obkládaných prostupy bez zárubní, na venkově jednoduché nebo s římsou. Ke konci období nástup křížových závěsů a v nejhonosnějších interiérech první zapuštěné závěsy, případně závěsy „skříňové“. Zámky nadále venkovní, krabicové s kovanými klikami. V honosném provedení v závěru období uplatnění mosazi a olivových klik (včetně počátků zapouštění krabic).

Okna

- stále jednoduchá vnitřní, základní dělení rámu s oblounovým profilem, zasklívání do olova se šestiúhelnými skly, postupný přechod na větší obdélné tabulky ještě s olověnými spoji a v závěru období s počátkem členění dřevěnými příčlemi. Po polovině 18. století dodatečné přidávání druhých vnějších oken, náročné novostavby v té době již s dvojitými okny, závěsy oken stále výhradně vnější. Na vesnici v roubených stavbách přechod od trámových zárubní k fošnovým ostěním, v severních Čechách v roubených stavbách okna spíše vnější.

Doplňky

- velké tesané dlažební desky, v náročných stavbách složité sestavy různých tvarů i barev, velké (i šestihranné) keramické dlaždice. Podlahy z řezaných prken, v náročnějších stavbách s různou skladbou povrchu a složitějším uspořádáním podkladů s násypy. Mříže provlékané nebo skládané z esovitých prvků spojovaných objímkami, zhotovené z tyček čtvercových profilů. Zábradlí z různých materiálů, kovaná z tyček různých profilů, spoje rozebiratelné (kolíčkové petlicové nebo šroubové), případně nýtované.

Povrchy

- převážně omítané, hlazené dřevem, v tesaném kameni pouze ostění (celá fasáda z tesaného kamene nadále zcela výjimečná). Převažují barevné nátěry povrchů: pro raně barokní stavby je typická kombinace tmavá šedá (až černá) a bílá, a zejména červená - bílá v obou tektonických variantách. Běžné je i vícebarevné malování - včetně mramorování, kombinace s plastickým ztvárněním plochy, iluzívní malování oken i dalších článků. Vícevrstvé omítky, v náročných interiérech obklady včetně umělého mramoru.

 

Klasicistní stavby: od závěru 18. do poloviny 19. století. Závěr vývoje tradičního nízkopodlažního stavitelství, velký sídelní rozvoj zejména na venkově, kde začíná masová materiálová proměna ke zděným stavbám. Nové stavební druhy (erární stavby, vícebytové nájemné domy). Stejnorodá kvalita stavební kultury, daná rozvojem stavebního školství i silniční dopravní sítě v rámci velkého státoprávního útvaru. V závěru období zákaz projektové činnosti neškolených stavitelů. K poznání staveb v tomto období již běžně přispívají prameny písemné, ikonografické a dochované projekty.

Zdivo

- převážně smíšené, s cihlami v armaturách, roste podíl staveb, zděných úplně z cihel. Tenčí stěny díky počátkům ztužování kovanými pásy a běžnému kotvení čel trámů. Další zmenšení podílu tesaného kamene na průčelí, zednické provedení a omítaný povrch běžně i na ostěních. Uzavření dveřních a okenních nik většinou rovné, ale zděné jako záklenek. Masový nástup zděného provedení staveb i na vesnici.

Dřevěné a kombinované stěny

- na přelomu 18. a 19. století vrcholí na vesnici tradiční kultura dřevěné stavby, vzápětí administrativní zákaz. Iluzívní předstírání „zděných“ stěn pomocí omítaného povrchu dřevěných konstrukcí u nás omezeno spíše jen na lehké příčky.

Klenby

- naprostá převaha plackových kleneb, masově používaných i na venkově včetně vícelodního řešení s podporami, podíl půlelipsově valených kleneb s pětibokými výsečemi i tradičních kleneb křížového typu. Postup ke stále plošším profilům, u placek k obdélným „pruským“ klenbám.

Stropy

- pohledové trámové už jenom ojediněle na venkově (zákaz), běžné jsou trámové s omítaným podhledem a fabionem, často v kompaktní „typlové“ skladbě. Dvouvrstvé kladení trámů v sociálně vyšším prostředí již běžné, závěr užití iluzívních kleneb.  

Krovy

- základní typ krovu hambalkový se dvěma stojatými stolicemi, u větších rozponů ještě se středním věšadlem, vynášeným vzpěrami, nejen na venkově doznívání užití ležatých stolic (včetně mansardových tvarů). Zpracování dřeva nadále ruční, převaha spojů již čepovaná, jištěná kolíky, železné spoje kované, šrouby se čtvercovými matkami. Počátky nástupu vaznicových krovů s nižším sklonem, od třicátých let do doby kolem poloviny století se užíval i tzv. Ránkův krov.

Schody

- ve velkých objektech víceramenné schody barokního typu s plackovými a půlelipsově valenými, postupně ploššími segmentovými klenbami, s kobylími hlavami s postupným přechodem k segmentovým pasům, s antikizujícími sloupovými případně pilířovými podporami, se stupni zděnými i dřevěnými. Zděné a klenuté schodiště se stává běžnější i ve venkovských zděných domech. V městských domech nástup schodišť půlkruhového tvaru zpočátku se zděným vřetenem, později visutých (s volným zrcadlem), se vzájemně zaklesnutými kamennými stupni.

Vytápění

- tradiční dymníkové kuchyně nadále převažující, u vícepodlažních staveb aditivní sestava sopouchů až  do komínových hlav. V závěru období ve městech počátky nástupu tahových komínů, spojené s likvidací dymníkových kuchyní, zaváděním sporáků a přímo obsluhovaných kamen, zatím bez vlivu na venkov. Ve významných novostavbách teplovzdušné vytápění, v osvětlení nástup petrolejových lamp.

Dveře a vrata

- u vrat konstrukce svlaková, ojediněle rámová, v náročnějším provedení typická sestava obou způsobů s pásovými nebo křížovými závěsy, venkovská vrata točnicová. Portály kamenné a zděné, zárubně trámové nebo fošnové, běžně s obložením s jednodušší profilací, obkládané prostupy. Závěsy v interierech zapouštěné se žaludovými konci, skříňové, na venkově ještě i jednoduché závěsy vnější – esovité nebo křížové. Zapouštěné zámky (zpočátku s objemnějšími krabicemi) postupně běžnější, vnější zámky ustupují do venkovského prostředí. Kliky kované nebo lité (mosaz, litina), včetně olivových tvarů.

Okna

- u novostaveb dvojitá s postupným ustupováním vnějších oken za líc fasády, na venkově dále jednoduchá vnitřní, s případným přidáváním sezónních „zimních“ oken. Běžné členění menšího okna šestitabulkové, u větších oken více tabulek již výhradně s dřevěnými příčlemi. V náročnějších stavbách počátky zapouštěných závěsů i u oken, rovněž s konci žaludového tvaru.

Doplňky

- dlažby z tesaného kamene i keramické v různém provedení, počátky novodobého užití teraca. Podlahy prkenné v různém provedení včetně parketové vnější vrstvy. U mříží dožívání barokních způsobů, typické provedení (i u zábradlí) ze svislých tyček a vkládaných oválů. Kovaná zábradlí rovněž s motivy hrotitých oblouků, nástup litinových tyčkových prefabrikátů.

Povrchy

- převaha zcela omítaných povrchů, barevné nátěry oproti baroku tlumenější, s chladnějšími odstíny barev, běžně s pastelovou plochou a bílými vystupujícími pásy a lemy otvorů.

 

Stavby ze 2. poloviny 19. století: počátky novodobého průmyslového sídelního a stavebního rozvoje, v souvislosti s rozvojem železniční sítě začátek konce tradičního regionálního užívání stavebních materiálů. Další nárůst nových stavebních druhů s počátky vícepodlažní výstavby (nájemné domy). Nová výstavba je převážně zděná i na venkově, projektují již výhradně školení odborníci, povinné archivování projektů.

Zdivo

- všechny materiálové kombinace včetně tesaného kamenného povrchu (v souvislosti s historizují architekturou), výraznější užití režného cihlového zdiva (průmyslové stavby, venkov), díky železnici užití zvlášť kvalitních materiálů i mimo oblast jejich tradičního výskytu. Stavby s kompletně cihlovým zdivem postupně zcela běžné zejména ve městech, cihly téměř výhradně „rakouského“ formátu, u vícepatrových cihlových staveb zeslabování o 7,5 resp. 15 cm po patrech směrem vzhůru, rozsáhlé přezdívání starších dřevěných staveb na venkově. Vodorovné ztužování u jednodušších staveb kotvením konců stropních trámů, u větších a vícepatrových budov pásové železné kleštiny v hlavních zdech, zejména obvodových. Malta nadále vápenná, v závěru období nástup cementu a železobetonu, rozvoj železných konstrukcí.

Dřevěné stěny

- díky benevolenci stavebního řádu opětné užití dřevěných (zejména rámových) stěn, a to i na veřejných stavbách (rámové a bedněné doprovodné drážní stavby).

Klenby

- díky historizující architektuře užití všech typů kleneb, v plynulém vývoji postup od pozdních plackových kleneb ke klenbám segmentovým případně neckovým zpočátku s klenutými pasy, od závěru století s válcovanými ocelovými profily, posléze s velkým uplatněním na venkově (klenby stájové).

Stropy

- trámové s omítanými podhledy, v náročnějším provedení s oddělenou konstrukcí pro podlahu a podhled, na venkově často „typlové“. V závěru období nástup ocelových válcovaných profilů, kombinovaných s kolmo vkládanými trámky.

Krovy

- zejména na venkově nadále především ještě hambalkové se dvěma stojatými stolicemi, užívají se i deriváty Ránkovy soustavy. Na větších stavbách ve městech postupná převaha vaznicových krovů s půdními nadezdívkami, jejichž stolice propojují v příčném směru dvojice kleštin, umístěných pod sloupky a spojených s nimi šrouby resp. svorníky, stále se čtvercovými matkami. Užívá se i vaznice hřebenová, stolice pod vaznicemi mohou být i šikmé, typu V. V poslední čtvrtině století přibývají přesahy konců vaznic, na kterých je krajní vazba nesena před štítem, často doplněna dekorativními dřevěnými prvky.

Schody

- pokračování půlkruhových schodišť visutých, později návrat k rovnoramenným půdorysům, postupně s užitím železných tyčových prvků ve schodnicích a u podest, klenutých případně neckovými či segmentovými klenbami. Stupně (a někdy i desky podest) především z tesaného kamene.

Vytápění

- vítězství tahových komínů se sporáky a přímo obsluhovanými kamny i na vesnicích, adaptace starších dymníků podezděním a uzavřením spodního ústí, v nových vícepodlažních domech samostatné sopouchy z jednotlivých pater, sdružované do aditivních komínových sestav, zejména ve městech přechod na topení uhlím případně koksem,  ve velkých objektech první případy centrálního vytápění (uhlí - voda, koks - pára).

Dveře a vrata

- dveře výhradně rámové s výplněmi, venkovní závěsy (křížového typu) už jenom u vrat, u běžných dveří i na venkově již zapuštěné závěsy s „bambulkovými“ konci, vesnická vrata nadále točnicová. Z tesaného kamene již pouze vstupy významnějších budov, dřevěné zárubně převážně obložené, fošnové a trámové. Zámky zapuštěné, kliky litinové a zejména mosazné s polygonálním profilem nebo složitějším novorenesančním tvarováním, klíčové štítky s oblými odsazenými konci.

Okna

- u novostaveb převážně dvojitá vnitřní dovnitř otevíravá (tzv. špaletová), rovněž s bambulkovými zapuštěnými závěsy, ovládaná dvouramennými klikami s tyčovými rozvorami v klapačkách, vnější zavěšování už jenom na vesnicích. U starších jednoduchých oken pokračování tendence doplňování druhých oken, zpravidla vnějších. Členění běžné velikosti okna zpočátku  ještě šestitabulkové, později typu „T“ s většími skly.

Doplňky

- zábradlí především litinová, z tyčkových a posléze plochých historizujících historizujících prefabrikátů, dlažby a dlaždice kamenné, keramické, cementové včetně vícebarevného řešení, obliba vícebarevného teraca. Podlahy běžných obytných místností prkenné na polštářích, v náročnějším prostředí parketové, v závěru období nástup diagonálně kladených vlýsek. Osvětlení - na venkově petrolejové lampy, ve městech plyn a počátky elektrických rozvodů.

Povrchy

- vzhledem k historizujícímu charakteru architektury všechny povrchové úpravy, v interierech složité výmalby s užitím šablon. Konec masivních a začátek tenkostěnných kamenných obkladů.

 

 

 

 

 

Ukázky „zkouškových“ debat nad obrázky konstrukcí

 

Vysvětlující poznámka: předvedená kvalita odpovědí je spíše na vyšší úrovni, odpovídající ohodnocení „výborně“, přičemž rozpětí v kvalitě odpovědí bývá dosti velké: někdy lze považovat za úspěch, pokud student pozná,  jak má být fotografie správně otočená (to trochu přeháním) a zda jde o krov či kamna (to už je opravdu černý humor). Současně ale mezi vámi existují i fanatici, kteří zvládnou charakteristiku alespoň u některých konstrukcí na ještě intimnější úrovni i bez pomocných dotazů.

 

 


Nároží zděného objektu ze smíšeného zdiva s armaturou, tvořenou pravidelnými kvádry, tesanými zřejmě z pískovce. Ke kvádrům dosahují fragmenty omítaného povrchu, na kterém je patrné zazubené ukončení, které vlastně zesiluje optické působení kvádrové armatury iluzívním způsobem, protože – jak se zdá – rastr vodorovných „spar“ na omítce  neodpovídá vždy skutečným sparám u kvádrů …

jak se dá zformulovat odhad slohového charakteru a stáří?

Bezpochyby pozdní gotika, nejspíše období kolem roku 1500, kdy se vyskytují obdobné iluzívní náznaky kvádrování i ve zcela omítkovém řešení.

 

 

 

 

Trámový pohledový strop se záklopem, který vypadá jako deskový překládaný …

říkáte vypadá – může být jiný?

Může, protože u starých stropů tohoto typu bývají napohled spodní desky provedeny i jako masívnější prvky s  drážkami, do nichž jsou vedlejší desky zasunuté.

co se dá říci o profilaci?

Trámy jsou profilovány velmi výrazně sledem výžlabků a oblounů do celkového téměř trojúhelníkového profilu, přičemž u konců tato profilace jakoby zajíždí do hladké plochy šikmého výběhu. Okraje spodních prvků záklopu mají profilaci vlastně obdobnou, ale jednodušší a více plochou.

stáří?

Gotika, spíše pozdní, 15. – 16. století.

 

 

 

 

Plackové klenby s pasy, svedenými do pilířových podpor v nejspíše dvoulodním prostoru …

prostorový, geometrický charakter?

Klenební pole mají asi zhruba čtvercový půdorys, pasy jsou téměř půlkruhové, klenby jsou dosti vzduté.

jaké jsou možnosti pro určení stáří?

U placek dost záleží na funkci objektu a sociálním prostředí: toto je bezpochyby chlév, který by v panském dvoře mohl být takto vybaven již v 18. století. V selské usedlosti by navzdory zmíněné relativně archaické charakteristice mohlo takovéto dispozičně náročné řešení pocházet až z 1. poloviny 19. století.

 

 

 

 

Plackové klenby, velmi pozdního tvaru, takzvané pruské, asi ve vesnickém chlévě …

ano, ale zkuste bližší charakteristiku …

Jednotlivá pole jsou oddělena pasy dosti opatrného, nejspíše půlelipsového tvaru, klenební pole mají výrazně obdélný půdorys, na užších koncích u stěn jsou přízední pasy ve tvaru nízkých segmentů. Kápě jsou dosti ploché, křivky jejich čel jsou segmentové.

jakým způsobem jsou asi kápě klenuté?

Vzhledem k plochému tvaru už asi jednodušším, dvoustranným způsobem …

stáří?

Druhá polovina 19. století …

jak by takové klenby vypadaly řekněme v osmdesátých či devadesátých letech?

Asi stále ještě s pasy, možná už segmentovými, ale delší čela kápí by byla téměř nebo zcela přímková – prostě byly by to už byly segmentové klenby: ostatně na významnějších stavbách by v té době namísto pasů nastupovaly ocelové profily …

takže přesnější datování kleneb na obrázku, které jsou opravdu z vesnického chléva?

Třetí čtvrtina 19. století.

 

 

 

 

Pohled do prostoru schodiště, které je zděné a klenuté, provedené jako skelet s pasy a sloupovými podporami. Pasy jsou nízké, segmentové, klenební pole mají charakter velmi plochých placek.

slohový charakter a časový odhad?

Pozdní klasicismus, 2. polovina 19. století.

 

 

 

 

Pohled do horní části hambalkového krovu se dvěma úrovněmi hambalků, se složitým systémem příčného i podélného zavětrování, s volnou spodní částí prostoru, protože sloupky končí pod spodními hambalky …

k čemu tam ty sloupky jsou?

Pro upevnění prvků obou systémů zavětrování: u příčného pro vzpěry, a v podélném směru se dá dokonce hovořit o tom, že systém sloupky – vaznice – diagonály tvoří ve střední  podélné rovině krovu jakýsi příhradový vazník.

jaké druhy vazeb se v tom krovu vyskytují?

Plná vazba (ta se sloupkem) obsahuje dvojici vzpěr typu „V“ a pár dlouhých střechovitých vzpěr, přičemž oba druhy vzpěr vždy vlastně vytvoří ondřejský kříž. Mezi plnými vazbami je patrná jedna vazba odlišná, prázdná či mezilehlá (vazné trámy nevidíme), ve které jsou kromě obou hambalků dvě dlouhé překřížené vzpěry či rozpěry: při nakreslení mi došlo, že je to vlastně vazba typu „svatá Anna“.

datování?

Krov vlastně kombinuje různé středověké zvyklosti – starší typ „sv. Anna“ a mladší pozdně gotický „stromkový“ systém. Ten tvoří zjevně jádro systému, ozvláštněné ale absencí spodní  části sloupků. Pokud vím, užívaly se takovéto krovy jako součást přetrvávání pozdně gotických tradic hlavně v průběhu 16. století.

 

 

 

 

Krov sedlové střechy s valbovým ukončením, hambalkový, podepřený a ztužený jednou stolicí, podpírající středy hambalků. Stolice je v podélném směru zavětrována symetrickými dvojicemi pásků mezi sloupky a vaznicí, pro příčný směr směřují ze sloupků dole krátké pásky zřejmě do vazných trámů (ty nevidíme) a nahoře dvojice vzpěr, procházejících přes hambalky až do krokví.

jaký je systém vazeb?

Mezi dvěma viditelnými plnými jsou dvě vazby prázdné – i když možná spíše mezilehlé …

proč mezilehlé?

protože tu ve všech vazbách vidím svislé patní vzpěry, dosti dlouhé, což asi znamená existenci vazných trámů ve všech vazbách (ty vazné trámy asi fungují současně jako trámy stropu horního podlaží) …

co spoje a vůbec technická charakteristika?

spoje - pokud je to vidět - jsou plátové, přesněji jednostranné rybinové pláty, jištěné kolíky, opracování je ruční a dosti hrubé, takže technický charakter i typ krovu ukazují spíše na vesnické prostředí …

stáří?

některé prvky – vzpěry typu „V“ – jsou vlastně pozdně gotického původu, ale na venkově jsou takovéto krovy běžné až do 18. století, takže vzhledem k uvedenému hrubšímu „venkovskému“ provedení možná 17té (přesněji 2. polovina, protože v té první se moc nestavělo), ale i 18. století.

 

 

 

 

Krov sedlové střechy, hambalkový s jednou úrovní poměrně vysoko položených hambalků, podepřený a ztužený ležatými stolicemi. Ze stolic jsou patrné horní vaznice a pod nimi vaznice pomocné, a dále systém příčného ztužení v plné vazbě …

z čeho ta se skládá?

Vidím masívní šikmé sloupky, které se směrem vzhůru plynule rozšiřují, dále rozpěru, která je umístěna v odstupu pod vaznicemi a prochází přes sloupky až do krokví, a pásky, které propojují rozpěru  a sloupky.

podélné zavětrování?

Je poměrně jednoduché – diagonály, zřejmě v symetrických střechovitě skloněných párech, a to dost daleko od sebe, při krajích jednotlivých polí stolic …

přesněji - do kterých prvků jsou ty diagonály upnuté?

Spojují spodní část sloupku a vaznici, procházejí přes pomocnou vaznici.

jak jsou provedeny spoje?

Zdá se, že vesměs jako jednostranné rybinové pláty, jištěné kolíky.

celkový charakter?

Krov se zdá být vzhledem ke zřejmě nepříliš velkému rozponu relativně masivní, provedený spíše důkladně než jemně „s kudrlinkami“ – je to asi spíše venkovská produkce …

a možné datování?

Některé starší prvky ležatých stolic tu sice jsou …

které?

Rozpěra v odstupu od hambalku, protažená až do krokve – a to je vlastně všechno.

takže jak by zněl pokus o datování?

Vzhledem k tomu, že starší prvky se vyskytují na venkově ještě dosti běžně ve druhé polovině 17. století, tak třeba závěr tohoto období, nebo doba kolem roku 1700 …

 

 

 

 

 

Kamna, kachlová, kvádrového tvaru, dvoudílná, s výraznými římsami, situovaná na zděném soklu. Sestava a způsob umístění logicky odpovídají nepřímému vytápění ze sousedního prostoru, přikládání i odvod dýmu bezpochyby obstarávají otvory v úrovni spodního kvádru. Dekor na kachlích má renesanční charakter, zajímavé je logické tvarování nároží, připomínající okosení s výběhy, které by se v podobné pozici uplatnilo u jednoduchých kamenných a dřevěných, trámových prvků.

datování? 

Bezpochyby již zmíněná renesance, tedy nejspíše 2. polovina 16. až počátek 17. století.

 

 

 

 

 

Kamna, z velkých kachlových prefabrikátů, válcového tvaru s kuželovým nástavcem, umístěná na rámu (asi kovaném) a dřevěných soustružených nožičkách. Tvar spodní části a přisazení ke stěně svědčí jasně o nepřímém způsobu obsluhy, dekor je výrazně klasicistní.

stáří?

Podle dekoru začátek 19. století, což odpovídá i tradičnímu způsobu obsluhy.

 

 

 

 

Část malované pasparty kolem okenního otvoru, zřejmě vícebarevné s výraznými obvodovými lemy, v rozích cípovitě vybíhajícími jako stonky rostlinných, listových motivů.

charakter povrchu omítky?

V detailu různý, což je asi dáno odkrýváním pod mladšími úpravami a restaurátorským doplňováním, ale určitě se jedná o zvlněný povrch středověkého charakteru, vzniklý utahováním, reagujícím na reliéf spodního zdiva.

datování?

Určitě gotika, snad spíše pozdní …

v takovém případě kdy?

15. – 16. století …

pokud 15., tak spíše kdy?

V tom případě druhá polovina, protože v první se spíše bořilo než stavělo …

 

 

 

 

Krabicový kryt velkého vnějšího dveřního zámku, s bohatou tepanou  výzdobou, možná ještě bez kliky (pokud byla, tak je utržená).

slohový charakter a doba vzniku?

Výzdoba jednoznačně barokní, typ zámku resp. jeho krabicové kapotování tomu odpovídá, takže 18. století, spíše první polovina.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

    

 

 

 

 

 

 

Editor: Jiří Škabrada

Poslední úpravy: 18.3.2003

Správce WWW